Ivan M. Havel

Ivan Miloš Havel, narozen 11. října 1938 v Praze, zemřel 25. dubna 2021 v Košíku, byl český vědec, filozof a příležitostný herec. Narodil se jako mladší ze dvou synů stavebního inženýra a podnikatele Václava M. Havla a Boženy Havlové, rozené Vavrečkové. Vzdělání a vědecká kariéra V roce 1966 absolvoval obor Automatizace a počítače na Elektrotechnické fakultě pražské ČVUT. V roce 1971 získal doktorát na University of California v Berkeley. Na počátku 90. let se habilitoval v oboru umělé inteligence na 3. lékařské fakultě UK v Praze. Pracoval v Centru pro teoretická studia při UK a AV ČR, kde se zabýval kybernetikou, umělou inteligencí, robotikou, kognitivními vědami a filozofickými otázkami, které s těmito obory souvisí. Založil Centrum pro teoretická studia, originální transdisciplinární instituci, fungující jako společné pracoviště Akademie věd ČR a Karlovy univerzity. V čele Centra stál do roku 2008. Řadu let byl také šéfredaktorem časopisu Vesmír. Filmová kariéra Ivan M. Havel se ve filmovém světě objevil jako herec. Účinkoval ve filmu Odcházení (2011), Ocet (2001) a Olga (2014). V celovečerním filmu Odcházení, který byl režijním debutem jeho bratra Václava Havla, ztvárnil roli Spáčila. Dokumentární film Ocet z roku 2001 režíroval Vít Klusák a Ivan M. Havel v něm vystupoval jako on sám. V dokumentárním filmu Olga (2014) režiséra Miroslava Janka, který není pouze popisným životopisem, ale osobním portrétem výjimečné osobnosti – první dámy Olgy Havlové, se Ivan M. Havel objevil v archivních záběrech. Film přináší velké množství dosud neznámých záběrů, fotografií a vyprávění. Ve filmu Olga vystupuje jako bratr Václava Havla a bývalý ředitel Centra pro teoretická studia Karlovy univerzity. Film také zmiňuje jeho doktorát získaný na Univerzitě v Berkeley v Kalifornii a jeho zájem o kybernetiku, umělou inteligenci, robotiku, kognitivní vědy a filozofické otázky spojené s těmito obory. Osobní život a další aktivity Ivan M. Havel byl bratrem prezidenta Václava Havla, se kterým byl jedním ze zakladatelů Občanského fóra. Po listopadu 1989 pracoval v koordinačním centru Občanského fóra (OF), přičemž jeho přínos se týkal především umělecké struktury. V roce 1990 pomáhal zakládat Centrum pro teoretická studia, společné pracoviště Karlovy univerzity a Akademie věd, jehož posláním byla spolupráce různých akademických oborů. Od roku 1990 pracoval jako šéfredaktor časopisu Vesmír a publikoval mnoho akademických článků a esejistických úvah. Byl autorem četných vědeckých studií a esejistických úvah. Mezi jeho knižní publikace patří Robotika – úvod do teorie a funkce kognitivních robotů (1980), Otevřené oči a zvednuté obočí (1998), Svatojánský výlet (spolu se Zdeňkem Neubauerem a Martinem Paloušem, 1999), Sidonia a Sakateky Čtrnáctero vykročení (spolu se Zdeňkem Neubauerem, 2004), tři knížky rozhovorů s Michalem Ajvazem, a to Snování. Rok dopisů o snech (2008), Sindibádův dům (2010) a Pokoje u moře (2017); Zápisky introspektora (2018). V roce 1957 sepsal krátkou prózu nazvanou Arsemid, která se po roce 1989 dočkala tří knižních vydání. Ivan Havel se zapsal do dějin divadla nejenom jako původce ptydepe v bratrově hře, ale i jako herec. Kdo viděl před několika lety jeho svérázného doktora Chrousta, nezapomene. Odkaz a ocenění V roce 2012 obdržel Cenu Václava Bendy za svobodu, demokracii a lidská práva, kterou uděluje Ústav pro studium totalitních režimů. Ivan Miloš Havel zemřel 25. dubna 2021. Dne 22. 2. 2022 bylo Ivanu Havlovi uděleno MČ Praha 2 čestné občanství (in memoriam). V letech 1990–2019 byl šéfredaktorem časopisu Vesmír. V rámci společného ocenění za roky 2019/2020 připomínajícího 30. výročí pádu komunismu byl Havel oceněn Cenou občanství Hanno R. Ellenbogena.