Jean Hagen

Jean Hagen, narozená jako Jean Shirley Verhagen 3. srpna 1923 v Chicagu, byla americká herečka, která se proslavila především svými výraznými filmovými a televizními rolemi v 50. letech 20. století. Počátky kariéry Jean Hagen vyrůstala v Elkhartu v Indianě, kam se její rodina přestěhovala, když jí bylo dvanáct let. Po absolvování střední školy studovala drama na Northwestern University, kde byla spolubydlící budoucí slavné herečky Patricie Neal. Po ukončení studia v roce 1945 se přestěhovala do New Yorku, kde začínala jako rozhlasová herečka v pořadech jako "Light of the World" a "Hollywood Story". Současně pracovala jako uvaděčka v divadle a postupně se prosadila i na Broadwayi, kde účinkovala v hrách jako "Swan Song", "Another Part of the Forest", "Ghosts" a "Born Yesterday". Filmový průlom Její filmový debut přišel v roce 1949, kdy ztvárnila komickou femme fatale ve filmu Adam's Rib po boku Spencera Tracyho a Katharine Hepburn pod režijním vedením George Cukora. Skutečný průlom v její kariéře však nastal o rok později, když získala svou první hlavní roli ve filmu The Asphalt Jungle (1950) režiséra Johna Hustona. V tomto filmu noir ztvárnila Doll Conover, oddanou přítelkyni kriminálníka Dixe (Sterling Hayden), a její výkon jí přinesl značnou pozornost a uznání kritiky. Téhož roku se objevila v dalším filmu noir Side Street, kde hrála upřímnou, ale ne příliš bystrou přítelkyni gangstera. Vrchol filmové kariéry Nejpamátnější role Jean Hagen přišla v roce 1952 v legendárním muzikálu Singin' in the Rain, kde ztvárnila marnivou, rozmazlenou a netalentovanou hvězdu němého filmu Linu Lamont. Její komický výkon, zejména práce s hlasem a perfektní načasování, jí vynesl nominaci na Oscara za nejlepší herečku ve vedlejší roli. Ironií je, že Hagen, která v reálném životě měla krásně vyškolený hlas, hrála postavu s nesnesitelně pisklavým hlasem. V jedné z nejslavnějších scén filmu dokonce propůjčila svůj "normální" hlas postavě Kathy Selden (Debbie Reynolds), která měla dabovat Linu Lamont – Hagen tak vlastně dabovala sama sebe. Televizní úspěchy V roce 1953 se Jean Hagen připojila k obsazení televizního sitcomu Make Room for Daddy (později přejmenovaného na The Danny Thomas Show), kde hrála Margaret Williams, manželku komika Dannyho Williamse (Danny Thomas). Za tuto roli byla třikrát nominována na cenu Emmy v kategorii nejlepší herečka ve vedlejší roli v komediálním seriálu. Po třech sezónách však Hagen ze seriálu odešla, údajně kvůli nespokojenosti s omezeným rozsahem své postavy a obavám z typového obsazování. Její odchod ze seriálu byl řešen neobvyklým způsobem – její postava byla "usmrcena", což byl první případ, kdy byla postava zabita v rodinném sitcomu. Pozdější kariéra a zdravotní problémy Po odchodu z The Danny Thomas Show se Jean Hagen objevovala především v hostujících rolích v různých televizních seriálech, včetně Alfred Hitchcock Presents, The Andy Griffith Show a Wagon Train. Ve filmech hrála už jen vedlejší role. V roce 1959 se objevila po boku Freda MacMurraye v disneyovské komedii The Shaggy Dog jako Frieda Daniels. Mezi její další významné pozdější filmy patří Sunrise at Campobello (1960), kde ztvárnila Marguerite LeHand, osobní sekretářku Franklina Delano Roosevelta, a Dead Ringer (1964), kde hrála přítelkyni postavy Bette Davis. V 60. letech se Hagenino zdraví začalo zhoršovat kvůli problémům s alkoholem a strávila mnoho let v nemocniční nebo lékařské péči. V roce 1976 se nakrátko vrátila k herectví v epizodních rolích v televizních seriálech Starsky and Hutch a The Streets of San Francisco. Její poslední herecké vystoupení bylo v televizním filmu Alexander: The Other Side of Dawn (1977). Jean Hagen zemřela 29. srpna 1977 ve věku 54 let na rakovinu jícnu. Přestože její kariéra byla relativně krátká, zanechala nesmazatelnou stopu v historii filmu především díky své nezapomenutelné roli v Singin' in the Rain, která je dodnes považována za jeden z nejlepších muzikálů všech dob.