Haruki Murakami

Haruki Murakami, narozen 12. ledna 1949 v Kjótu, je světoznámý japonský spisovatel, překladatel a bývalý aspirující scénárista. Vyrůstal v Kóbe a později se přestěhoval do Tokia, kde studoval drama na Univerzitě Waseda. Během studií se seznámil se svou budoucí manželkou Yoko Takahashi, se kterou se oženil v roce 1971. Filmové začátky a vzdělání Málokdo ví, že Murakami původně studoval filmovou vědu na Univerzitě Waseda s ambicí stát se filmovým scénáristou. Během studií trávil mnoho času v univerzitní knihovně Tsubouchi Memorial Theatre Museum (známé jako Enpaku), kde četl filmové scénáře a dokonce napsal závěrečnou práci o motivu cestování v americké kinematografii. Přestože jeho kariéra nakonec zamířila jiným směrem, jeho vztah k filmu zůstal silný a projevuje se v jeho literární tvorbě, která obsahuje množství filmových odkazů a inspirací. Od jazzového baru k literatuře Po absolvování univerzity v roce 1975 Murakami nejprve pracoval v obchodě s hudebními nahrávkami a krátce před dokončením studií otevřel se svou ženou jazzovou kavárnu a bar Peter Cat v tokijské čtvrti Kokubunji, který provozovali v letech 1974-1981. Zlomový okamžik v jeho životě nastal v roce 1978, kdy při sledování baseballového zápasu na stadionu Jingu náhle pocítil, že by mohl napsat román. Téhož večera začal psát své první dílo Hear the Wind Sing (Poslouchej, jak zpívá vítr), které v roce 1979 získalo literární cenu Gunzo pro nové autory. Filmové adaptace jeho děl Ačkoliv se Murakami sám nestal filmovým scénáristou, jeho literární díla se stala předlohou pro řadu významných filmových adaptací. Mezi nejznámější patří Drive My Car (2021) režiséra Ryusuke Hamagučiho, který získal Oscara za nejlepší mezinárodní film a byl nominován v kategoriích nejlepší film, nejlepší režie a nejlepší adaptovaný scénář. Film je adaptací stejnojmenné povídky z Murakamiho sbírky Men Without Women. Další významné adaptace zahrnují film Burning (2018) jihokorejského režiséra Lee Chang-donga, který byl oceněn na festivalu v Cannes, a Norwegian Wood (2010) vietnamského režiséra Trana Anh Hunga. Z jeho krátkých povídek byly adaptovány také filmy jako Tony Takitani (2004), A Girl, She Is 100% (1983) a animovaný film Blind Willow, Sleeping Woman (2022). Vztah k filmu a literární odkaz Murakami napsal v roce 1985 společně s Kawamoto Saburo knihu o filmu s názvem A Wild Film Chase (Eiga o meguru boken), ve které, podobně jako jiní modernisté, vyjadřuje nostalgický pohled na kinematografii a ritualistický vztah k tomuto médiu, který se podle něj vytratil s příchodem televize a videorekordérů. Je zajímavé, že zatímco Murakami často odmítá filmové adaptace svých románů, většinou souhlasí s adaptacemi svých povídek. V roce 2021 byla na Univerzitě Waseda otevřena Waseda International House of Literature, známá také jako Haruki Murakami Library, která uchovává více než 3 000 Murakamiho děl včetně překladů do více než 50 jazyků. Budova obsahuje také repliku jeho pracovny a klavír z jeho bývalého jazzového baru Peter Cat. Murakamiho díla byla přeložena do více než padesáti jazyků a prodala se v milionech výtisků po celém světě. Za svou tvorbu získal řadu prestižních ocenění včetně Světové ceny fantasy, Tanizakiho ceny, Ceny Franze Kafky a Jeruzalémské ceny. Jeho jedinečný styl, kombinující postmoderní prvky, fantasy a realismus, z něj učinil jednoho z nejvýznamnějších japonských spisovatelů 20. století.