Marylu Poolman

Marylu Poolman (3. října 1936, Amsterdam, Nizozemsko – 22. května 2004, Lipsko, Německo) byla nizozemská herečka, která se proslavila především svou dlouholetou divadelní kariérou a významnými filmovými rolemi v německé kinematografii. Umělecké kořeny a vzdělání Marylu Poolman pocházela z umělecky založené rodiny, kde již její prarodiče a rodiče působili jako herci. Herecké vzdělání získala v západním Berlíně na prestižní Max-Reinhardt-Schule für Schauspiel pod vedením významných pedagogů Hilde Körber a Otto Grafa. Tato kvalitní průprava položila základy její pozdější úspěšné kariéry. Divadelní kariéra Po přesídlení do tehdejší NDR se v roce 1956 stala členkou souboru Schauspielhaus Leipzig, kde působila nepřetržitě 46 let až do svého oficiálního odchodu v létě 2002. Během této doby ztvárnila více než 80 různých rolí a stala se jednou z nejvýraznějších osobností lipského divadla. Její první rolí byla Paula ve frašce Der Raub der Sabinnerinnen (Únos Sabinek). Mezi její nejvýznamnější divadelní role patřily Lessingova Minna, Marie v Büchnerově Vojckovi, Anitra v Peer Gyntovi, Goldoniho Mirandolina, Maxi v díle Heiduczeka či Alice v Dürrenmattově Play Strindberg. V roce 1980 excelovala jako Matka Kuráž ve stejnojmenném Brechtově dramatu. V roce 1987 zaujala v NDR premiéře Rozewiczovy hry Die alte Frau brütet (Stará žena sedí na vejcích) svým citlivým, zdrženlivým a zvnitřněným projevem. V roce 1991 ztvárnila královnu v Shakespearově Hamletovi a v roce 1997 hostovala s lipským souborem v berlínské Volksbühne v inscenaci Heiner Müllerovy hry Der Auftrag (Úkol). Filmová kariéra Svůj filmový debut absolvovala Marylu Poolman v roce 1961 ve východoněmeckém snímku Drei Kapitel Glück (Tři kapitoly štěstí). Mezi její nejvýznamnější filmové role patří účinkování v televizním seriálu Krupp und Krause (1969), kde ztvárnila postavu Erny Kirchhoff. V roce 1978 se objevila v kriminálním filmu Einer muß die Leiche sein (Někdo musí být mrtvola), který natočila režisérka Iris Gusner podle stejnojmenného románu Gerta Prokopa. V tomto snímku hrála Marylu Poolman postavu Johanny Enderlein v příběhu o turistické skupině z NDR, která se během výletu na ostrově stane svědkem skutečné vraždy. V roce 1990 ztvárnila roli Elsy Einstein v televizním minisérii Albert Einstein, což je považováno za jeden z vrcholů její filmové kariéry. Rozhlasová tvorba a dabing Vedle divadelní a filmové práce se Marylu Poolman věnovala také rozhlasovým hrám a dabingu. V roce 1973 ztvárnila roli Adelheid von Walldorf v rozhlasové adaptaci Goethova dramatu Götz von Berlichingen. V roce 1978 namluvila titulní roli v sci-fi rozhlasové hře Begegnung mit einer Fledermaus (Setkání s netopýrem). Po pádu Berlínské zdi pokračovala v rozhlasové tvorbě, například v roce 1992 jako Stará žena v dětské rozhlasové hře Prinzessin hinter Dornenhecken (Princezna za trnitým plotem) podle pohádky o Šípkové Růžence, nebo v roce 1993 jako paní Zetsche v kriminální rozhlasové hře Bankraub (Bankovní loupež). Osobní život a odkaz Jejím životním partnerem byl lipský divadelní herec Paul-Dolf Neis (1933-1996). Marylu Poolman zemřela 22. května 2004 v Lipsku a podle svého přání byla pohřbena do moře. Její umělecký odkaz pokračuje v rodině - její dcera Frauke Poolman a vnučka Marylu-Saskia Poolman jsou rovněž herečkami. Marylu Poolman zůstává v paměti jako všestranná charakterní herečka, která dokázala propojit laskavost, nenápadnou hru, fascinující práci s jazykem a přirozenou erotiku. Její herecký přístup se vyznačoval neustálým zdokonalováním rolí i po premiéře a odporem k rutině a typizaci.