Carol White

Carol White (1. dubna 1943 – 16. září 1991) byla anglická herečka, narozená jako Carole Joan White v londýnské čtvrti Hammersmith. Dcera obchodníka se šrotem se stala jednou z nejvýraznějších britských hereček 60. let, přezdívanou "Battersea Bardot" díky své přirozené kráse a talentu. Počátky kariéry Carol White začala svou hereckou dráhu již v dětství, kdy navštěvovala divadelní školu Corona Stage Academy. Její filmový debut přišel v pouhých šesti letech, kdy se objevila v malé roli ve filmu Kind Hearts and Coronets (1949). Během 50. let hrála převážně menší a často neuvedené role v britských filmech jako Doctor at Sea (1955), Moby Dick (1956), Around the World in 80 Days (1956) a Blue Murder at St. Trinian's (1957). Průlom v kariéře Koncem 50. let začala Carol dostávat významnější vedlejší role. Objevila se ve filmech Carry On Teacher (1959) a The 39 Steps (1959). Výraznější pozornost získala rolí přítelkyně postavy Petera Sellerse ve filmu Never Let Go (1960). Po svatbě s Michaelem Kingem z pěvecké skupiny King Brothers se na několik let stáhla z herectví, neboť byla nespokojena s kvalitou nabízených rolí. Spolupráce s Kenem Loachem Skutečný průlom v její kariéře přišel díky spolupráci s režisérem Kenem Loachem. Nejprve se objevila v televizním dramatu Up the Junction (1965), kde ztvárnila dívku z dělnické třídy. Následovala role v sociálním dramatu The Coming Out Party (1965). Definitivní vstup mezi herecké hvězdy jí zajistila hlavní role v Loachově televizním dramatu Cathy Come Home (1966), kde ztvárnila mladou matku, která se svým manželem a dětmi postupně upadá do chudoby a bezdomovectví. Její výkon byl natolik přesvědčivý, že ji lidé na ulici zastavovali a dávali jí peníze v domnění, že je skutečně bez domova. Vrchol kariéry Po úspěchu Cathy Come Home následovala hlavní role ve filmu Poor Cow (1967), Loachově celovečerním debutu, kde ztvárnila mladou ženu Joy, která se potýká s chudobou a problematickými vztahy. Ve stejném roce se objevila po boku Olivera Reeda ve filmu I'll Never Forget What's 'isname (1967) režiséra Michaela Winnera. Její kariéra pokračovala rolí v adaptaci románu Bernarda Malamuda The Fixer (1968), kde hrála po boku Alana Batese a Dirka Bogarda. Hollywoodská kariéra V roce 1968 odcestovala Carol White do Hollywoodu, kde natočila thriller Daddy's Gone A-Hunting (1969). Následovaly role ve filmech The Man Who Had Power Over Women (1970), western Something Big (1971) s Deanem Martinem a drama Dulcima (1971) s Johnem Millsem. V roce 1972 se objevila ve filmu Made s hudebníkem Royem Harperem a v roce 1973 ve snímku Some Call It Loving. Pozdější kariéra Koncem 60. let byla Carol White považována za jednu z nejslibnějších hereček britské kinematografie, často přirovnávaná k Julie Christie. Její kariéru však negativně ovlivnily problémy s alkoholismem a drogami, stejně jako komplikované vztahy s řadou slavných mužů včetně Richarda Burtona, Franka Sinatry a Olivera Reeda. Od počátku 70. let pracovala méně často. V roce 1977 se objevila v britském kriminálním thrilleru The Squeeze režiséra Michaela Apteda, kde ztvárnila unesenou bývalou manželku alkoholického ex-policisty (Stacy Keach). Její výkon v roli matky, která se snaží ochránit svou dceru před únosci, byl kritiky oceňován jako přesvědčivý. Byl to jeden z jejích posledních významných filmů. Po několika letech strávených v Hollywoodu se Carol White vrátila do Londýna, aby hrála v divadelní hře Nell Dunnové Steaming v Comedy Theatre ve West Endu a současně natáčela film Nutcracker. Navzdory výborným recenzím na její divadelní výkon byla často pozdě nebo představení zcela vynechávala, což vedlo k jejímu propuštění. Osobní život a odkaz Carol White byla třikrát vdaná - za Mikea Arnolda, Stuarta Lernera a Mikea Kinga. Její život byl poznamenán závislostí na alkoholu a drogách, což vedlo k předčasnému konci její slibné kariéry. Zemřela 16. září 1991 v Miami na Floridě ve věku 48 let. Přestože její kariéra trvala relativně krátce, zanechala Carol White nesmazatelnou stopu v britské kinematografii, zejména díky svým výkonům v sociálně-realistických dramatech Kena Loache. Její schopnost autenticky ztvárnit postavy žen z dělnické třídy a její přirozený herecký talent z ní učinily jednu z nejvýraznějších britských hereček své generace.