Nydia Westman

Nydia Eileen Westman (19. února 1902 – 23. května 1970) byla americká charakterní herečka a zpěvačka, která se proslavila na divadelních prknech, ve filmu a televizi. Narodila se v New Yorku do rodiny s uměleckým zázemím – její otec Theodore Westman byl herec a skladatel, matka Lily Wren byla herečka a dramatička. Divadelní začátky Nydia byla již od útlého věku vedena k umělecké dráze. Jako dítě vystupovala v rodinném varietním představení "Troubles of Joy". Do roku 1921 účinkovala výhradně s rodinou, poté se začala prosazovat samostatně. Své divadelní zkušenosti získávala na okruzích Orpheum, Ziegfeld a Keith. Na Broadwayi debutovala v roce 1924 v komedii "Pigs". Během pozdních 20. let se stala stálicí newyorské divadelní scény a účinkovala v představeních jako "Two Girls Wanted" (1926), "Jonesy" (1929) a "Lysistrata" (1930). Filmová kariéra S příchodem zvukového filmu se Nydii Westman otevřely nové možnosti. Svou filmovou kariéru zahájila v roce 1932 ve dvou dramatech – Strange Justice a Manhattan Tower. Ačkoliv se objevila v řadě vážnějších snímků, včetně Success at Any Price (1934), Craig's Wife (1936) a The Gorgeous Hussy (1936), její doménou se stala komedie. Proslavila se především jako roztomilá a poněkud roztržitá vedlejší postava v komediích jako Ladies Should Listen (1934) po boku Caryho Granta, The Cat and the Canary (1939) s Bobem Hopem, The Remarkable Andrew (1942) s Williamem Holdenem a The Late George Apley (1947) s Ronaldem Colmanem. Muzikály a charakterní role Nydia Westman zazářila také v řadě muzikálů, kde uplatnila svůj pěvecký talent. Mezi její významné muzikálové role patří účinkování ve snímcích Sweet Adeline (1934), kde zpívala titulní píseň s Irene Dunne, dále v Pennies from Heaven (1936), Hullabaloo (1940), The Chocolate Soldier (1941) a Hers to Hold (1943). V těchto filmech obvykle ztvárnila role přítelkyň hlavních hrdinek, služek, klepny nebo postavy z vyšší společnosti. Návrat k divadlu a televizní kariéra Po druhé světové válce se Nydia Westman postupně odklonila od filmové tvorby a soustředila se především na divadlo a televizi. Na Broadwayi se objevila v inscenacích "The Madwoman of Chaillot" (1948), "The Emperor's New Clothes" (1953) a "The Sleeping Prince" (1956). Za svůj výkon v off-broadwayské inscenaci Samuela Becketta "Endgame" (1958) získala prestižní Obie Award. V televizi se Nydia Westman prosadila jako charakterní herečka, která často hrála starší dámy, přestože byla ve skutečnosti mladší než postavy, které ztvárnila. Její televizní kariéra zahrnovala role v populárních seriálech jako The Donna Reed Show (1958), Perry Mason (1957), The Addams Family (1964), The Munsters (1964), F Troop (1965), Family Affair (1966) a Bewitched (1964). Pravidelně se také objevovala v seriálu Dragnet 1967 (1967). Pozdní kariéra a odkaz Jednou z jejích posledních výrazných filmových rolí byla postava paní Cobb ve snímku The Ghost and Mr. Chicken (1966) s Donem Knottsem, kde se proslavila opakovanou hláškou "They used Bon-Ami!". Tento film, podobně jako The Cat and the Canary, patřil do žánru komediálních hororů odehrávajících se ve strašidelných domech. Nydia Westman byla v letech 1930-1937 provdána za producenta Roberta Sparkse, s nímž měla dceru Kate Williamson, která se později také stala herečkou. Nydia Westman zemřela 23. května 1970 v Burbanku v Kalifornii ve věku 68 let na rakovinu hrtanu. Zanechala po sobě bohaté umělecké dědictví zahrnující desítky filmových rolí, divadelních představení a televizních vystoupení, které dokládají její všestranný talent a schopnost zaujmout publikum v různých žánrech.