Russell Waters

Russell Waters (10. června 1908, Glasgow, Skotsko – 19. srpna 1982, Richmond, Surrey, Anglie) byl britský filmový a televizní herec, který se proslavil především svými vedlejšími rolemi v britské kinematografii 40. a 50. let 20. století. Vzdělání a počátky kariéry Waters získal vzdělání na Hutchesons' Grammar School v Glasgow a následně studoval na University of Glasgow. Svou hereckou kariéru zahájil ve 30. letech 20. století, kdy začal vystupovat s Old English Comedy and Shakespeare Company. Následně působil v repertoárovém divadle, v prestižním Old Vic a také v londýnské divadelní čtvrti West End. Jeho filmová kariéra začala slibně ve 30. letech, kdy se objevil v několika menších rolích. Válečné období Slibně se rozvíjející kariéra Russella Waterse byla přerušena druhou světovou válkou, kdy byl povolán do armády. Během služby byl kolem roku 1944 zraněn a následně poslán zpět do Anglie. Po návratu z války se seznámil s mladou válečnou vdovou Barbarou, s níž se oženil a měl čtyři děti: Johna Waterse (který se později stal uznávaným australským hercem), Angelu, Stephena a Fionu Fizz Watersovou. Rodina žila v pronajatém bytě v Anlaby Road v Teddingtonu v Middlesexu, nedaleko televizních studií Thames TV. Poválečná filmová kariéra Na filmovém plátně Waters obvykle ztvárňoval mírné, klidné postavy. Významnou část jeho filmografie tvoří účinkování v instruktážních krátkých filmech Richarda Massinghama, mezi něž patří Tell Me If It Hurts (1936), And So Work (1937), The Daily Round (1947) a What a Life! (1948), kde hrál hlavní role. V celovečerních filmech se Waters specializoval na vedlejší role. K jeho nejvýznamnějším patří postava Craggse ve filmu The Blue Lagoon (1949), role pana Westa v komedii The Happiest Days of Your Life (1950), Palmer v sociálním dramatu Chance of a Lifetime (1950) a "Wings" Cameron ve válečném filmu The Wooden Horse (1950). Objevil se také v dalších významných britských filmech té doby, včetně Seven Days to Noon (1950) a The Man in the White Suit (1951). Pozdější kariéra V průběhu 50. a 60. let Waters pokračoval v hraní vedlejších rolí v britských filmech a začal se objevovat i v televizních produkcích. Mezi jeho další filmy patří The Heroes of Telemark (1965) a The Devil Rides Out (1968). V pozdějších letech své kariéry se krátce objevil jako přístavní mistr v kultovním hororu The Wicker Man (1973). Jeho poslední filmovou rolí byla postava Dr. Jonese v sociálním dramatu Black Jack (1979) režiséra Kena Loache. Osobní život a odkaz Přestože byl Waters talentovaným hercem, jeho kariéra byla poznamenána válečnými událostmi a nikdy nedosáhl takového úspěchu, jaký by odpovídal jeho schopnostem. Žil se svou rodinou v Teddingtonu a jeho syn John Waters se později stal významným hercem v Austrálii. Russell Waters zemřel 19. srpna 1982 ve věku 74 let v Richmondu v hrabství Surrey. Watersův herecký odkaz spočívá především v jeho spolehlivých výkonech ve vedlejších rolích, které pomáhaly utvářet zlatou éru britské kinematografie v poválečném období. Jeho schopnost ztvárnit důvěryhodné, často mírné a sympatické postavy z něj učinila vyhledávaného charakterního herce své doby.