Charles Waldron

Charles Waldron (23. prosince 1874, Waterford, New York, USA – 4. března 1946, Hollywood, Kalifornie, USA) byl americký divadelní a filmový herec, který během své dlouhé kariéry ztvárnil desítky rolí na Broadwayi i ve filmu. Počátky kariéry Narodil se v rodině s divadelními kořeny – jeho rodiče, George B. Waldron a jeho manželka, byli sami uznávanými herci. Přesto si pro svého syna představovali kariéru ve finančnictví a snažili se ho od herectví odradit. Charles skutečně začal pracovat jako bankovní úředník ve Filadelfii, ale když se naskytla příležitost zahrát si hlavní roli v inscenaci Kidnapped, neváhal ji přijmout. Následovalo devět let v divadelních společnostech a turné po Austrálii, kde účinkoval v představeních The Virginian a The Squaw Man. V roce 1905 sklidil uznání za svůj výkon v hlavní roli hry The Eternal City v sanfranciském divadle Alcazar Theatre. Broadwayská kariéra Na Broadwayi debutoval v roce 1907 v inscenaci The Warrens of Virginia režiséra Davida Belasca, s nímž měl rodinné vazby – jeho otec a Belasco byli kdysi kolegy v divadelní společnosti v Portlandu. Od roku 1907 až do své smrti v roce 1946 účinkoval Charles Waldron ve více než 40 broadwayských produkcích. Mezi jeho nejvýznamnější divadelní role patřila titulní postava v původní inscenaci Daddy Long Legs (1914), kde hrál po boku budoucí filmové hvězdy Ruth Chatterton. Oba sklidili za své výkony nadšené kritiky. Další významnou rolí byl Edward Moulton-Barrett v úspěšné hře The Barretts of Wimpole Street (1931), kde hrál po boku slavné Katharine Cornell. Tato inscenace měla na Broadwayi 370 představení a Waldron se k ní vrátil i při jejím obnovení v roce 1935. Mezi jeho další významné divadelní role patřily postavy v inscenacích Mid-Channel (1910), The High Road (1912), Lucrece (1932) a Deep Are the Roots (1945-1946), která byla jeho posledním broadwayským angažmá. Filmová kariéra Během své dlouhé filmové kariéry se objevil ve více než 60 filmech, počínaje němým snímkem Big Horse Hank (1911). V hollywoodských produkcích byl často obsazován do menších rolí dobrosrdečných starších mužů, soudců, právníků, kněží a podobných postav. Mezi jeho významné filmy patří Crime and Punishment (1935), Ramona (1936), The Emperor's Candlesticks (1937) a Marie Antoinette (1938). V roce 1939 ztvárnil amerického prezidenta Jamese Monroea ve filmu The Monroe Doctrine. Ve 40. letech se objevil v několika významných snímcích, včetně filmů Stranger on the Third Floor (1940), Dr. Kildare's Strange Case (1940), The Devil and Miss Jones (1941), Random Harvest (1942) a The Song of Bernadette (1943). Závěr kariéry Waldron je pravděpodobně nejznámější svou poslední filmovou rolí generála Sternwooda ve filmu The Big Sleep (1946) s Humphreyem Bogartem a Lauren Bacallovou. Jeho výkon v úvodních scénách tohoto klasického filmu noir zanechal výrazný dojem, přestože šlo o menší roli. Waldron zemřel 4. března 1946 ve věku 71 let v Hollywoodu, krátce po dokončení tohoto filmu. Byl pohřben na hřbitově Forest Lawn Memorial Park v Glendale v Kalifornii. Osobní život Charles Waldron byl ženatý s May Kingovou a měl syna Charlese a dceru Donnee. Jeho syn, Charles Waldron Jr., se také stal hercem a v roce 1932 spolu vystupovali v broadwayské inscenaci Lucrece, což byl synův divadelní debut. Odkaz Charles Waldron zanechal významnou stopu jak v americkém divadle, tak ve filmu. Jeho dlouhá a plodná kariéra, která trvala téměř čtyři desetiletí, zahrnovala desítky divadelních a filmových rolí. Přestože byl často obsazován do vedlejších rolí, jeho herecké umění a profesionalita z něj učinily vyhledávaného charakterního herce, jehož výkony přispěly k mnoha klasickým dílům americké kinematografie první poloviny 20. století.