Wolfgang Völz

Wolfgang Völz, narozen 16. srpna 1930 v Danzigu-Langfuhru (dnes Gdaňsk, Polsko), zemřel 2. května 2018 v Berlíně, byl německý herec, dabér a hlasový umělec s mimořádně bohatou kariérou. Počátky kariéry Wolfgang Völz se narodil v umělecké rodině, jeho dědeček byl operní pěvec a matka tanečnice. Již jako malé dítě stál na divadelních prknech, jeho první rolí byl kuchyňský pomocník ve hře Zwerg Nase. Po druhé světové válce se rodina přestěhovala do Německa, kde Völz nejprve absolvoval pekařský výuční obor, ale brzy se vrátil k herectví. V roce 1950 debutoval na zemském divadle v Hannoveru jako páže ve Schillerově hře Don Carlos. Následovala divadelní angažmá ve Vídni, Hamburku a Berlíně. V polovině 50. let byl také členem berlínské satirické skupiny Die Stachelschweine. Filmová a televizní kariéra V roce 1954 debutoval ve filmu v malé roli v komedii Ihre große Prüfung režiséra Rudolfa Jugerta. Brzy se prosadil díky výrazným výkonům ve vedlejších rolích v různorodých filmech jako Kitty und die große Welt (1956), Die 1000 Augen des Dr. Mabuse (1960) a Emil und die Detektive (1964), což z něj učinilo jednoho z nejuniverzálnějších a nejpopulárnějších německých herců. Völz se stal známým především díky své roli Maria de Montiho v kultovním sci-fi seriálu Raumpatrouille Orion (Space Patrol) z roku 1966. Od 60. let se stal stálicí německé televizní scény. Jeho bručounský, ale přátelský způsob a výrazný vzhled byly k vidění v seriálech jako Stahlnetz, Der Kommissar, Meister Eder und sein Pumuckl nebo Tatort, což z něj učinilo jednoho z nejvytíženějších německých herců. Jeho filmografie zahrnuje více než 150 filmů a 600 televizních produkcí. V 60. letech se objevil v populárních kriminálních seriálech Stahlnetz a Graf Yoster gibt sich die Ehre, kde hrál sluhu kriminálního hraběte. Měl malou roli ve thrilleru Fritze Langa Die 1000 Augen des Dr. Mabuse (1960). Jako téměř každý německý herec v 60. letech se Völz objevil také ve filmových adaptacích podle Edgara Wallace, zejména jako nešikovný seržant Higgins ve filmu Der grüne Bogenschütze (The Green Archer) v roce 1961. Higgins byl později povýšen na inspektora a hrál ho klasičtěji vypadající Joachim Fuchsberger, ale Wolfgang Völz žil dost dlouho na to, aby ztvárnil Sira Johna, šéfa Scotland Yardu, v parodii na Edgara Wallace Der Wixxer z roku 2004 a jejím pokračování. Dodnes je role s největším dopadem ta, kterou ztvárnil jako Mario de Monti v kultovním sci-fi seriálu Raumpatrouille - Die phantastischen Abenteuer des Raumschiffes Orion. Seriál měl v roce 1966 pouze sedm epizod, ale dodnes má mnoho fanoušků. Vedle Völze hrál v seriálu i jeho dlouholetý přítel Dietmar Schönherr. Dokonce i Völzova manželka, se kterou se oženil v roce 1955 a se kterou měl dvě děti, se na seriálu podílela: Roswitha Völz, rozená Karwath. Pro Völzovu kariéru významnější, ale dnes do značné míry zapomenutý, byl následný angažmá v seriálu Graf Yoster gibt sich die Ehre. Známým se stal v polovině 60. let díky televiznímu seriálu Raumpatrouille, kriminálnímu seriálu Stahlnetz a filmům podle Edgara Wallace. Od roku 1967 hrál 78 dílů hlavní roli v televizním seriálu Graf Yoster gibt sich die Ehre. Úspěšný byl také jako dabér velkých hvězd a kreslených postav jako Käpt'n Blaubär nebo Majestix. Celkem byl k vidění ve více než 600 televizních rolích. V roce 1991 byl za své zásluhy jako lidový herec vyznamenán Spolkovým křížem za zásluhy. V roce 2004 ztvárnil Völz roli Sira Johna v parodii na Edgara Wallace Der Wixxer, což byl vtipný odkaz na jeho četná vystoupení v původních filmech podle Edgara Wallace. Völz pokračoval v této roli i v pokračování filmu Neues vom Wixxer. Poté se na plátně objevil už jen několikrát, ale stále propůjčoval svůj charakteristický hlas audioknihám nebo videohrám a pracoval jako mluvčí pro filmy jako Das doppelte Lottchen (2007), Urmel voll in Fahrt (2008) a nakonec - jako hlas Boha - v komedii Der Gründer, která měla premiéru v roce 2012. Dabérská kariéra Neméně významná jako herectví v užším slova smyslu byla pilná práce Wolfganga Völze jako dabéra, k čemuž ho předurčoval jeho nezaměnitelný hlas a schopnost vcítit se do podstaty jiných herců. To platí nejen pro Waltera Matthaua - kterému byl podobný i zmačkanými rysy v obličeji a celkovým vzhledem - kterému podle vlastních slov nejraději propůjčoval svůj hlas, ale také pro Petera Ustinova, Billa Cosbyho, Mela Brookse a Jeana Gabina. Völzovou nejznámější hlasovou rolí byl Käpt'n Blaubär, postava, kterou ztvárnil (obvykle jako loutku, někdy v animaci) v několika produkcích, včetně Käpt'n Blaubär Club v 90. letech. V německém dabingu seriálu Dinosaurs (Die Dinos) pravidelně daboval hostující postavy. Později daboval Santa Clause v Elmo rettet Weihnachten (Elmo Saves Christmas) a Joe Snowa v Das Grösste Muppet-Weihnachtsspektakel aller Zeiten (It's a Very Merry Muppet Christmas Movie). Völz byl německým hlasem Waltera Matthaua od roku 1980, Mela Brookse ve většině projektů (včetně Spaceballs), Petera Ustinova jako Hercule Poirota ve třech televizních filmech a Rodneyho Dangerfielda v Caddyshack a dalších. Daboval Wilforda Brimleyho ve filmu In & Out, Jacka Wardena ve filmech Shampoo a Bullets Over Broadway, Petera Falka ve filmu Tune in Tomorrow, Pata Hinglea v Batmanovi, Richarda Griffithse v Pirates of the Caribbean: On Stranger Tides, Philipa Bakera Halla v Amityville Horror, Geoffreyho Palmera v Tomorrow Never Dies a Dannyho DeVita v Johnny Dangerously. Mezi jeho animované role patřil náčelník vesnice Vitalstatistix (Majestix) ve filmech a audioknihách o Asterixovi, Kehaar ve filmu Watership Down, Joe Dalton ve dvou filmech o Lucky Lukovi, Chief ve filmu The Fox and the Hound, král Eidilleg v The Black Cauldron, Danny ve filmu Sto a jeden dalmatinů a Bigweld v Robotech. Ocenění a odkaz Během své kariéry získal Wolfgang Völz různá ocenění. Kromě Spolkového kříže za zásluhy s mašlí (1991) byl v roce 2002 vyznamenán Řádem za zásluhy země Berlín a v roce 2011 cenou Ohrkanus-Hörbuch- und Hörspielpreis za celoživotní dílo. Wolfgang Völz zemřel 2. května 2018 v Berlíně ve věku 87 let. Wolfgang Völz byl jedním z nejplodnějších a nejvšestrannějších německých herců své generace. Jeho charakteristický hlas a komediální talent z něj učinily nezapomenutelnou osobnost německé filmové a televizní scény. Ačkoli sám sebe označoval za "prvního muže druhé třídy", jeho přínos německé kinematografii a dabingu je nepopiratelný.