Hélène Vincent

Hélène Vincent, narozená 9. září 1943 v Paříži, je uznávaná francouzská herečka a divadelní režisérka. Její pravé jméno je Jocelyne Hélène Nain, přičemž příjmení Vincent přijala po svém bývalém manželovi, divadelním režisérovi Jean-Pierru Vincentovi. Počátky kariéry Svou hereckou dráhu na filmovém plátně zahájila v roce 1969 ve snímku Pierre et Paul režiséra Reného Allia. V následujících letech se objevila v několika významných produkcích, včetně filmů Let Joy Reign Supreme režiséra Bertranda Taviera a Fire's Share, kde hrál hlavní roli Michel Piccoli. Přestože se věnovala filmovému herectví, její hlavní vášní bylo vždy divadlo, kterému dávala po většinu své kariéry přednost. Průlom ve filmové kariéře Skutečný průlom v její filmové kariéře přišel v roce 1988, kdy ztvárnila postavu Madame Marielle Le Quesnoy v populární komedii Life Is a Long Quiet River (La vie est un long fleuve tranquille) režiséra Étienna Chatilieze. Za tento výkon získala v roce 1989 Césara za nejlepší herečku ve vedlejší roli. Její ztvárnění buržoazní matky se stalo ikonickým a replika "C'est lundi, c'est raviolis" se ve Francii stala kultovní. Tento úspěch jí otevřel dveře k dalším filmovým rolím, přestože divadlo zůstávalo její prioritou. Významné filmové role V roce 1992 byla nominována na Césara za vedlejší roli ve filmu I Don't Kiss (J'embrasse pas) režiséra Andrého Téchiného. Mezi její další pozoruhodné filmové role patří postava matky v komedii Bernie (1996) Alberta Dupontela a role v kritiky oceňovaném filmu Three Colors: Blue (Trois couleurs: Bleu) režiséra Krzysztofa Kieślowského z roku 1993. V roce 2000 excelovala jako manipulativní matka v hořkosladké komedii Que faisaient les femmes pendant que l'homme marchait sur la lune?. Pozdější kariéra V novém tisíciletí pokračovala Hélène Vincent v natáčení významných filmů. V roce 2013 byla nominována na Césara za vedlejší roli ve filmu A Few Hours of Spring (Quelques heures de printemps) režiséra Stéphana Brizého, kde ztvárnila Yvette Évrard, ženu s terminálním onemocněním, která se rozhodne pro asistovanou sebevraždu ve Švýcarsku. V roce 2020 získala svou třetí nominaci na Césara za vedlejší roli ve filmu The Specials (Hors normes) režisérů Érica Toledana a Oliviera Nakacheho. Divadelní kariéra Divadlo bylo vždy Hélène Vincentové velkou vášní. Spolupracovala s významnými divadelními režiséry jako Patrice Chéreau, Bernard Sobel a samozřejmě Jean-Pierre Vincent. Kromě herectví se věnovala také divadelní režii, kde inscenovala hry autorů jako Strindberg, Ibsen nebo Shakespeare. Za své divadelní výkony byla dvakrát nominována na cenu Molière za nejlepší herečku – v roce 2010 za Alexandra David-Néel, Mon Tibet v režii Didiera Longa a v roce 2011 za La Celestina v režii Christiana Schiarettiho. Současná tvorba V roce 2024 se Hélène Vincent objevila v hlavní roli ve filmu When Fall Is Coming (Quand vient l'automne) režiséra Françoise Ozona. V tomto dramatu ztvárnila Michelle, ženu v důchodovém věku žijící v burgundské vesnici. Film získal vynikající kritiky a Vincentová byla oceněna za svůj autentický výkon. Spolupracovala s Ozonem již dříve ve filmu By the Grace of God (Grâce à Dieu). Umělecký přínos Hélène Vincent je uznávána pro svou schopnost ztvárnit širokou škálu postav – od buržoazních matek přes manipulativní charaktery až po zranitelné starší ženy. Přestože její filmová kariéra nebyla tak rozsáhlá, jak by mohla být vzhledem k jejímu talentu, zanechala nesmazatelnou stopu ve francouzské kinematografii. Její výkony jsou charakteristické přirozeností, autenticitou a schopností propůjčit i vedlejším rolím hloubku a význam.