Daniel Toscan du Plantier

Daniel Toscan du Plantier se narodil 7. dubna 1941 v Chambéry ve francouzském Savojsku a byl francouzský filmový producent. Vystudoval Institut d'Etudes Politiques a v roce 1966 se stal reklamním manažerem deníku France Soir. Zemřel 11. února 2003 v Berlíně, kde se účastnil filmového festivalu. Začátky v reklamě a přechod k filmu Toscan du Plantier strávil deset let v reklamě, kde řídil Régie Presse, dceřinou společnost skupiny Publicis. V roce 1975 se stal zástupcem generálního ředitele společnosti Gaumont. Mezi lety 1975 a 1985 působil jako generální ředitel filmové společnosti Gaumont, kde se etabloval jako jeden z nejvlivnějších francouzských producentů. Éra Gaumont a významné filmy Během deseti let ve vedení Gaumont inicioval více než sto filmů, mezi které patřily Cousin Cousine od Jean-Charlese Tachelly (1975), Don Giovanni od Josepha Loseyho (1979), City of Women od Federica Felliniho (1980), Danton od Andrzeje Wajdy (1983), Fanny and Alexander od Ingmara Bergmana (1983) a Carmen od Francesca Rosiho (1984). Toscan du Plantier prosadil extravagantní styl a zahájil politiku evropské produkce, která kombinovala populární hity s avantgardními díly. Také uvedl koncept film-opery, zejména s Carmen od Francesca Rosiho a Don Giovanni od Josepha Loseyho. Spolupráce s Mauricem Pialatem Jednou z nejdůležitějších spolupráci Toscana du Plantiera byla práce s režisérem Mauricem Pialatem. Produkoval Pialatovy filmy Loulou (1980), À nos amours (1983), Under Satan's Sun (1987) a Van Gogh (1991). Úzce spolupracoval s francouzským režisérem Mauricem Pialatem, jehož díla zahrnují Van Gogh a Sous le Soleil de Satan. Tyto filmy se staly klíčovými díly francouzské kinematografie 80. a 90. let. Erato Films a nezávislá produkce V roce 1985 převzal vedení Erato disques a její filmové divize Erato Films, která se v roce 1997 stala Euripide Productions. Produkoval velmi různorodé filmy, včetně Sous le soleil de Satan a Van Gogh od Maurice Pialata, Les Branches de l'arbre od Satyajita Raye, Waati od Souleymanea Cissého. Mezi jeho nejznámější produkce patří The Cook, the Thief, His Wife & Her Lover (1989), Boris Godounov (1989) a La Bohème (1988). Vedoucí pozice ve filmovém průmyslu Od roku 1988 až do své smrti byl prezidentem Unifrance, organizace pro podporu francouzských filmů v zahraničí. Byl prezidentem Akademie César (francouzský ekvivalent Oscarů) a od roku 1992 prezidentem Francouzské akademie filmových umění a techniky. Mezi lety 1975-1985 byl prezidentem Gaumont. Byl také místoprezidentem dozorčí rady televizního kanálu Arte od roku 1991 a prezidentem Mezinárodního filmového festivalu v Marrákeši. Pozdní tvorba a mezinárodní projekty V posledních letech se Toscan du Plantier podílel na revizi díla Sachy Guitryho pro film a televizi ve spolupráci s předními francouzskými herci jako Jean-Paul Belmondo, Michel Serrault a Philippe Noiret. Také se podílel na produkci La Dilettante od Pascala Thomase (1999). Mezi jeho poslední produkce patří film-opera Tosca režiséra Benoîta Jacquota, Mercredi, folle journée! od Pascala Thomase a poslední film Pierra Schoendoerffera Là-haut (2003). Osobní život a odkaz Toscan du Plantier byl čtyřikrát ženatý a měl tři syny a dvě dcery. Jeho první manželkou byla francouzská herečka Marie-Christine Barrault, se kterou měl jednoho syna a jednu dceru. Jeho třetí manželkou byla Sophie Toscan du Plantier, která byla zavražděna v roce 1996. Toscan du Plantier byl také autorem několika knih, včetně L'émotion culturelle, vydané v roce 1995. 11. února 2003, uprostřed Berlinského filmového festivalu, Daniel Toscan du Plantier náhle zemřel.