Miiko Taka

Miiko Taka (24. července 1925, Seattle, Washington – 4. ledna 2023) byla americká herečka japonského původu, která se proslavila především svou rolí v hollywoodském filmu Sayonara z roku 1957. Původ a rané období Narodila se jako Betty Miiko Shikata v Seattlu japonským přistěhovalcům (Issei) Masaji a Tsugi Shikata. Vyrůstala v Los Angeles, kde její rodina později přesídlila. Během druhé světové války byla spolu s rodinou internována v táboře Gila River War Relocation Center v Arizoně, což byl jeden z koncentračních táborů zřízených po útoku na Pearl Harbor. Před svým hereckým debutem pracovala jako úřednice v cestovní kanceláři v Los Angeles a neměla žádné předchozí herecké zkušenosti. Průlom v kariéře V roce 1956 oznámilo studio Warner Brothers plány na filmovou adaptaci bestselleru Jamese Michenera Sayonara s producentem Williamem Goetzem a režisérem Joshuou Loganem. Děj románu se točil kolem dvou osudových mezirasových romancí mezi americkými vojáky a japonskými ženami. Zatímco Marlon Brando byl obsazen do hlavní mužské role již na podzim, filmaři uspořádali celosvětové hledání ženské představitelky, včetně zveřejnění oznámení v japonsko-amerických novinách. Asi o měsíc později studio oznámilo obsazení Miiko Taka – což byl Shikatain nový jevištní pseudonym – do role. Role Hana-ogi byla původně nabídnuta Audrey Hepburn, která ji odmítla. Režisér Joshua Logan se poté rozhodl obsadit neznámou herečku. Miiko Taka, která v té době pracovala jako úřednice v cestovní kanceláři v Los Angeles, byla objevena talentovým skautem na místním festivalu Nisei. Byla obsazena navzdory tomu, že neměla žádné předchozí herecké zkušenosti. Sayonara a herecký úspěch Natáčení filmu Sayonara probíhalo převážně v různých částech Japonska v prvních dvou měsících roku 1957. Taka ztvárnila Hana-ogi, hlavní představitelku japonské divadelní společnosti, o kterou se uchází Brando v roli Ace Gruvera, amerického pilota letectva, který je zpočátku předpojatý vůči Japoncům. Druhý pár, ztvárněný Redem Buttonsem a Miyoshi Umeki, zpochybňuje Gruverův rasismus, což ho vede k dvoření se Hana-ogi. Sayonara je drama-romance, ve kterém sledujeme majora amerického letectva v Japonsku, který se zamiluje do japonské ženy, což by nikdy nečekal, protože byl proti sňatkům mezi americkými muži a japonskými ženami. Film představil velmi citlivé a důležité téma té doby. Pokud jde o herecké výkony, jak interpretace Marlona Branda v roli majora Lloyda Gruvera, tak Miiko Taka v roli Hana-Ogi byly velmi dobré. Sayonara měla premiéru v New Yorku 5. prosince 1957 a do běžné distribuce se dostala 28. prosince. Film byl kritickým i komerčním úspěchem – byl třetím nejvýdělečnějším filmem roku 1957 – a byl nominován na osm Oscarů, včetně kategorií nejlepší film, nejlepší režie a nejlepší herec (pro Branda), přičemž získal čtyři, včetně nejlepšího herce ve vedlejší roli a herečky ve vedlejší roli pro Buttonse a Umeki. Přestože kritici poukazovali na její nedostatek zkušeností, Taka získala obecně pozitivní recenze jak od mainstreamových, tak od japonsko-amerických kritiků. Kritik New York Times Bosley Crowther ji nazval "flétnovitou krásou" která představuje "skutečně půvabný, klidný a uklidňující impulz," Variety napsal, že "je také výraznou osobností a její příspěvek hodnotí vysoko," a Edwin Schallert z Los Angeles Times ji nazval "... úžasně atraktivní... skutečně poutavou přítomností díky své nápadné schopnosti a kostýmování ve filmu." Další filmová kariéra V jednom z mnoha rozhovorů, které poskytla na propagaci filmu Sayonara, Taka řekla Bobu Thomasovi: "I kdyby se v mé kariéře už nic jiného nestalo, byla bych spokojená," přičemž poznamenala, že "v Hollywoodu není mnoho příležitostí pro orientální herečky." Tato slova se ukázala jako prorocká – ačkoli v následujících dvou desetiletích hrála různé malé role ve filmech a vystupovala v mnoha televizních pořadech, žádné další hlavní role se jí nedostalo. Její nejvýznamnější filmové role byly v Hell to Eternity (1960), prvním hollywoodském filmu, který zobrazoval válečnou internaci japonských Američanů, a Cry for Happy (1961), ve kterém hrála gejšu, která se setkává s posádkou amerického námořnictva v Kjótu. Mezi její mnohá televizní vystoupení patřily role v Hawaiian Eye, F.B.I., I Spy, The Wild, Wild West a mnoha dalších. Taka hrála v mnoha dalších filmech, včetně Operation Bottleneck (1961), ve kterém sdílela hlavní roli s Ronem Fosterem a Normanem Aldenem; A Global Affair (1963) s Bobem Hopem; The Art of Love (1965), který ji znovu spojil s hercem ze Sayonara Jamesem Garnerem; Walk Don't Run (1966), posledním filmu Caryho Granta; Lost Horizon (1973), ve kterém účinkoval James Shigeta; Paper Tiger (1975), jejím prvním filmu s Toshiro Mifune; a The Challenge (1982), jejím posledním filmem, ve kterém také účinkoval Mifune. V televizi se Taka objevila v seriálech jako The Man from U.N.C.L.E. (1965), The Girl from U.N.C.L.E. (1967), a v minisérii Shogun (1980), ve které hráli Mifune, Yoko Shimada a Richard Chamberlain. Osobní život a odkaz Miiko Taka také působila jako tlumočnice pro Mifune a Akiru Kurosawu, když navštívili Hollywood. V roce 1944 se v Baltimoru v Marylandu provdala za japonsko-amerického herce Dalea Ishimota a měli spolu jednoho syna, Grega Shikatu, který pracuje ve filmovém průmyslu, a jednu dceru. Rozvedli se v roce 1958. Taka se v roce 1963 provdala za ředitele losangeleských televizních zpráv Lennieho Blondheima. Žila v Las Vegas v Nevadě. Po Blondheimově smrti v roce 2002 se v roce 2003 provdala za Reginalda Hsu. Taka zemřela 4. ledna 2023 ve věku 97 let. Miiko Taka zůstává významnou postavou v historii americké kinematografie, především díky své průkopnické roli v Sayonara, která byla jedním z prvních hollywoodských filmů, který se otevřeně zabýval mezirasovými vztahy a předsudky. Její role Hana-ogi pomohla otevřít dveře dalším asijským hercům v americkém filmu a televizi.