Teresa Szmigielówna

Teresa Szmigielówna, narozená 9. října 1929 v Kobalówce u Tarnopolu (dnes Kobalivka, Ukrajina), zemřela 24. září 2013 v Konstancinu-Jeziorně, byla významnou polskou herečkou, která se zapsala do dějin polské kinematografie více než šedesáti filmovými rolemi. Počátky kariéry Navzdory přání svého otce, který si přál, aby se stala lékařkou, se Teresa rozhodla pro hereckou dráhu. Po absolvování lékařského lycea úspěšně složila přijímací zkoušky na Státní filmovou školu v Lodži, kterou dokončila v roce 1953. Ještě během studií debutovala ve filmu Celuloza (1953) režiséra Jerzyho Kawalerowicze, kde ztvárnila hlavní ženskou roli Zochy Czerwiaczkové. V konkurzu na tuto roli porazila čtyřicet kolegyň a její výkon byl kritiky vysoce hodnocen. Ve stejném roce se objevila také v epizodní roli zdravotní sestry v povídkovém filmu Trzy opowiesci. Vrchol filmové kariéry V 50. a 60. letech patřila Teresa Szmigielówna k nejpůvabnějším a nejtalentovanějším polským herečkám. Mezi její nejvýznamnější role patří postava manželky advokáta ve filmu Night Train (1959) Jerzyho Kawalerowicze, kde excelovala po boku Leona Niemczyka a Lucyny Winnické. Film získal řadu mezinárodních ocenění a dodnes je považován za klasiku polské kinematografie. V roce 1957 ztvárnila bývalou lásku hlavního hrdiny v psychologickém dramatu Pętla režiséra Wojciecha Jerzyho Hase, které je řazeno mezi nejvýznamnější polské noir filmy. Další významné role V průběhu své kariéry se objevila v mnoha dalších ceněných filmech. Zahrála si v dramatu Szarada (1977) režiséra Pawla Komorowského, kde ztvárnila manželku hlavního hrdiny Piotra. Mezi její další významné snímky patří Kariera (1954), Podhale w ogniu (1955), Sygnały (1959) a Niewinni czarodzieje (1960) Andrzeje Wajdy, kde hrála zdravotní sestru. V roce 1960 také ztvárnila Julii Grabczykovou ve filmu Szczęściarz Antoni. Divadelní kariéra Paralelně s filmovou kariérou působila Teresa Szmigielówna také v divadle. V letech 1953-1955 vystupovala v Divadle Rzeszowské země v Rzeszowě, v letech 1955-1959 v Dramatickém divadle ve Varšavě a v letech 1959-1960 v Divadle J. Osterwy v Lublinu. Později působila v Kočovném divadle PPIE (1960-1965), Klasickém divadle (1965-1971) a Divadle Rozmaitości ve Varšavě (1971-1987). Pozdější kariéra Po období relativního útlumu se Teresa Szmigielówna vrátila na filmové plátno v novém tisíciletí. Objevila se v seriálech jako Na dobre i na złe, Plebania a Na Wspólnej. Její poslední filmovou rolí byla paní Jadwiga ve snímku Mój rower (2012), který natočila ve věku 83 let. Celkem během své kariéry ztvárnila více než sto filmových a televizních rolí. Osobní život V osobním životě byla Teresa Szmigielówna provdána za slavného šermíře Jerzyho Pawłowského, s nímž měla syna Piotra. Manželství však skončilo rozvodem. Byla babičkou herců Stefana a Józefa Pawłowských. Poslední roky života strávila v Domě herců veteránů v Skolimowě, kde také zemřela. Odkaz Přestože Teresa Szmigielówna často hrála druhořadé nebo epizodní role, její herecký talent byl nepopiratelný. Kritici oceňovali její schopnost vytvořit postavu jediným pohledem nebo pauzou. Byla známá svým vnitřním soustředěním a smutkem v očích, který dodával jejím postavám hloubku. Ačkoliv její kariéra nebyla tak zářivá, jak by odpovídalo jejímu talentu, zůstává významnou osobností polské kinematografie, která se svým osobitým hereckým projevem zapsala do srdcí diváků.