Kieron Moore

Kieron Moore (narozen jako Ciarán Ó hAnnracháin, anglicky Kieron O'Hanrahan) (5. října 1924, Skibbereen, hrabství Cork, Irsko – 15. července 2007, Jonzac, Charente-Maritime, Francie) byl irský filmový a televizní herec, jehož kariéra dosáhla vrcholu v 50. a 60. letech 20. století. Rodinné zázemí a vzdělání Kieron Moore vyrůstal v hrabství Cork v domácnosti, kde se mluvilo výhradně irsky. Jeho otec Peadar Ó hAnnracháin byl irský nacionalistický spisovatel, básník, redaktor a politický aktivista, který byl během irské války za nezávislost několikrát uvězněn britskými úřady. Umělecké nadání bylo v rodině silně podporováno – Kieronova sestra Neasa se stala herečkou, bratr Fachtna hudebním ředitelem a sestra Bláithín hrála na harfu v Národním symfonickém orchestru. Po přestěhování rodiny do Dublinu navštěvoval Kieron irskou jazykovou školu Coláiste Mhuire. Později začal studovat medicínu na University College Dublin, ale studia přerušil, když byl pozván, aby se připojil k hercům v Abbey Theatre. Počátky herecké kariéry Moore začal svou divadelní kariéru v Irsku, kde získal pozornost v takových hrách jako Purple Dust od Seana O'Caseyho a středověké hře Everyman. Výrazný filmový debut zaznamenal v roce 1946 ve snímku The Voice Within, kde ztvárnil vraha z Irské republikánské armády. Zajímavostí je, že herečka Barbara White, která ve filmu hrála jeho oběť, se v roce 1947 stala jeho manželkou. Měli spolu tři syny (Casey, Colm, Sean) a jednu dceru (Theresa). Vzestup filmové hvězdy Po úspěšném vystoupení v londýnské West End verzi hry Seana O'Caseyho Red Roses for Me v roce 1946 si ho všiml producent Alexander Korda, který s ním podepsal dlouhodobou smlouvu se svou společností London Films. V této době také přijal umělecké jméno Kieron Moore. Korda ho obsadil do hlavní role ve filmu A Man About the House (1947), režírovaném Lesliem Arlissem, který o Moorovi prohlásil, že je "skvělý" a že "se na vás valí z plátna". Vrchol kariéry V roce 1948 získal Moore prestižní roli hraběte Vronského po boku Vivien Leigh ve filmové adaptaci Anna Karenina. Ačkoli film komerčně propadl a Moore za svůj výkon sklidil nejhorší kritiky své kariéry, paradoxně je to jedna z jeho nejznámějších rolí. V roce 1951 byl pozván do Hollywoodu, kde natočil dva filmy – biblický epos David and Bathsheba, kde hrál Uriáše Chetitského po boku Gregory Pecka a Susan Hayward, a Ten Tall Men s Burtem Lancasterem, kde ztvárnil desátníka Cizinecké legie. Úspěšná 50. a 60. léta V 50. a 60. letech Moore pokračoval v natáčení různorodých filmů. Významný úspěch zaznamenal ve snímku The Green Scarf (1954), kde sklidil uznání za roli hluchoněmého a slepého podezřelého z vraždy. Další pozornost získal jako záporák Pony Sugrue v klasickém disneyovském filmu Darby O'Gill and the Little People (1959), kde se utkal s mladým Seanem Connerym. Výraznou roli ztvárnil v komedii The League of Gentlemen (1960), kde hrál homosexuálního bývalého důstojníka, kterého Jack Hawkins najme pro velkou bankovní loupež. Sci-fi filmy a pozdější kariéra V 60. letech se Moore objevil v několika sci-fi filmech. V klasickém thrilleru The Day of the Triffids (1963) bojoval jako vědec Tom Goodwin proti masožravým rostlinám. Ve filmu Crack in the World (1965) hrál doktora Teda Rampiona v příběhu o vědeckém experimentu, který ohrožuje planetu. Postupně však jeho kariéra začala upadat a dostával stále rutinnější role ve filmech jako Doctor Blood's Coffin (1961), I Thank a Fool (1962) a The Thin Red Line (1964). Pozdější život a odkaz V 70. letech Moore ukončil hereckou kariéru a věnoval se křesťanství a sociálnímu aktivismu ve třetím světě. Režíroval a namluvil dva dokumentární filmy o boji za přežití v rozvojových zemích. V roce 1994 se tiše stáhl do Francie, kde se připojil k církevnímu sboru, stal se nemocničním návštěvníkem a četl Flauberta. Zemřel 15. července 2007 ve věku 82 let ve francouzském Jonzacu. Kieron Moore byl talentovaným a všestranným hercem, který ztvárnil širokou škálu rolí od romantických hrdinů po padouchy. Přestože mu chyběla charisma nebo ambice pro nejvyšší hvězdný status, zanechal významnou stopu v poválečné britské kinematografii.