Vladimir Steklov

Vladimir Aleksandrovič Steklov, narozen 3. ledna 1948 v Karagandě (Kazašská SSR, SSSR, nyní Qaraghandy, Kazachstán), je významný sovětský a ruský herec. Dětství a vzdělání Vladimir Steklov vyrůstal v Astrachani, kde byl vychováván matkou a babičkou. Jeho matka pracovala jako účetní v divadle, což v něm probudilo vášeň pro divadelní umění. Po střední škole nastoupil na Astrachaňskou divadelní školu, kterou úspěšně absolvoval v roce 1970. Během studií musel překonat problémy s dikcí, což se mu nakonec podařilo. Po ukončení druhého ročníku se neúspěšně pokoušel o přijetí na GITIS (Ruský institut divadelního umění) v Moskvě, kam se však později vrátil jako profesor a vedoucí hereckého kurzu. Divadelní kariéra Po absolvování vojenské služby v Leteckém souboru "Polet" zahájil Steklov svou profesionální divadelní kariéru v divadlech v Kinešmě a později v Petropavlovsku-Kamčatském. Zlomovým okamžikem v jeho kariéře bylo hostování v Moskvě v roce 1981, kde ztvárnil náročnou roli knížete Myškina v inscenaci "Idiot". Jeho výkon nezůstal nepovšimnut a následně získal angažmá v Divadle Stanislavského, kde působil téměř devět let. Jednou z jeho nejvýraznějších rolí z tohoto období byla postava Šarikova ve hře "Psí srdce" podle Bulgakovova díla. V roce 1989 přešel do prestižního divadla Lenkom a později působil také v Divadle Mossovet a Divadle Satirikon. Během své divadelní kariéry spolupracoval s mnoha významnými sovětskými a ruskými herci, což mu umožnilo dále rozvíjet svůj herecký talent a všestrannost. Filmová kariéra Přestože Vladimir Steklov debutoval ve filmu až ve svých 35 letech rolí Zachara Dudka v melodramatu "Hurikán", jeho filmová kariéra rychle nabrala na obrátkách. V roce 1984 se objevil v psychologickém detektivním filmu "Spoluviníci" a ztvárnil Petrušku v adaptaci Gogolových "Mrtvých duší" (Dead Souls). Jeho popularita prudce vzrostla díky roli vojáka Sorokina ve filmu "Víra, naděje, láska". Mezi jeho nejvýznamnější filmové role patří Lopatov v dramatu "Plumbum, or The Dangerous Game" (1987) režiséra Vadima Abdrašitova, Bertuccio ve filmu "The Prisoner of Château d'If" (1988) a Semjon Portnoj v thrilleru "The Criminal Quartet". Mezinárodní uznání mu přinesla role Chrustaleva ve filmu "The Inner Circle" (1991) režiséra Andreje Končalovského, který vypráví příběh Stalinova osobního promítače. Vrchol kariéry Konec 80. let a začátek 90. let představoval vrchol Steklovovy filmové kariéry. V tomto období natáčel až deset filmů ročně a stal se jedním z deseti nejpopulárnějších herců v Sovětském svazu. Zásadní význam pro jeho kariéru měla hlavní role v melodramatu "Bomzh (Bez opredelyonnogo mesta zhitelstva)" (1989), kde ztvárnil muže, který se po letech vrací do provinčního města za svou bývalou ženou a dospělým synem. V roce 1991 exceloval v roli generála Vasilije Stalina ve filmu "Moy luchshiy drug, general Vasiliy, syn Iosifa", který byl založen na skutečném příběhu sportovní hvězdy Bobrova, jenž se spřátelil se synem Josifa Stalina. Téhož roku se objevil i ve filmu "The Inner Circle", který získal nominace na 42. Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně a na cenách Nika v roce 1993. Pozdější kariéra a ocenění Vladimir Steklov během své kariéry účinkoval ve více než 50 filmech a získal řadu významných ocenění. V roce 1988 obdržel titul Zasloužilý umělec RSFSR a později byl oceněn titulem Lidový umělec Ruské federace, což je nejvyšší ocenění udělované občanům Ruské federace za mimořádné zásluhy v oblasti interpretačního umění. Zajímavostí je, že v roce 1999 podstoupil základní kosmonautický výcvik v rámci přípravy na návštěvu vesmírné stanice MIR jako komerční host pro natáčení filmu, jeho cesta však byla nakonec zrušena. Osobní život Vladimir Steklov má dvě děti: dceru Agrippinu Steklovou (narozenou v roce 1973) z prvního manželství s Ljudmilou Moščenskou a dceru Glafiru Steklovou (narozenou v roce 1997) se současnou manželkou Olgou Semljanovovou. Umělecký přístup Steklov je známý svým profesionálním přístupem k herectví. Podle jeho vlastních slov by v této profesi neměly existovat průchozí práce, a proto přistupuje velmi vážně i k těm nejmenším rolím. Jeho všestrannost, schopnost ztvárnit širokou škálu charakterů a oddanost hereckému řemeslu z něj učinily jednoho z nejrespektovanějších a nejoblíbenějších herců ruské kinematografie.