Renée Soutendijk, narozená 21. května 1957 v Haagu, Nizozemsko, je uznávaná nizozemská herečka s mezinárodní kariérou. V mládí byla talentovanou gymnastkou s olympijskými ambicemi, což jí poskytlo disciplínu a pracovní etiku, které později využila ve své herecké kariéře.
Počátky kariéry a spolupráce s Paulem Verhoevenem
Svou hereckou dráhu zahájila koncem 70. let po studiu na Akademii múzických umění v Haagu. Debutovala v nizozemském televizním seriálu Dagboek van een herdershond (1979-1980) a ve filmu Pastorale 1943 (1978). Skutečný průlom však přišel díky spolupráci s režisérem Paulem Verhoevenem, který ji obsadil do svých kultovních filmů. V kontroverzním snímku Spetters (1980) ztvárnila ambiciózní Fientje, prodavačku hranolků, která vstoupí do života tří mladých motokrosových závodníků. Film vzbudil rozruch svým otevřeným zobrazením sexuality a stal se v Nizozemsku komerčním hitem. Soutendijk si díky němu vybudovala status sexsymbolu 80. let.
Uznání kritiky a klíčové role
Za skutečný herecký průlom je považována její role v dramatu Het meisje met het rode haar (The Girl with the Red Hair, 1981), kde ztvárnila nizozemskou odbojářku Hannie Schaft. Následovala další spolupráce s Verhoevenem na mysteriózním thrilleru De Vierde Man (The Fourth Man, 1983), kde hrála záhadnou Christine Halsslag, kadeřnici, která svádí bisexuálního spisovatele (Jeroen Krabbé). Tento film získal mezinárodní uznání a otevřel jí dveře do Hollywoodu. V 80. letech patřila spolu s Monique van de Ven a Willeke van Ammelrooy k nejvýznamnějším nizozemským herečkám.
Mezinárodní kariéra
Soutendijk se pokusila prosadit v USA, kde žila rok a půl. Její první anglicky mluvenou rolí byla Eva Braunová v televizním filmu Inside the Third Reich. Následovaly další televizní role včetně Anny Mons v seriálu Peter the Great (1986) a manželky Simona Wiesenthala v Murderers Among Us (1987). Jejím nejvýznamnějším americkým filmem se stal sci-fi thriller Eve of Destruction (1991), kde ztvárnila dvojroli vědkyně Dr. Eve Simmons a androida vytvořeného k jejímu obrazu. Film však komerčně neuspěl. Pracovala také v německých televizních produkcích, včetně populárních kriminálních seriálů Tatort a Schimanski, kde podle vlastních slov dostávala zajímavější a méně typizované role.
Návrat do Nizozemska a pozdější kariéra
Po návratu do Nizozemska se objevila v erotickém thrilleru De Flat (1994) a po čtyřleté pauze se vrátila na filmové plátno ve snímcích Dial 9 a Met grote blijdschap (With Great Joy, 2001). Od roku 2000 se věnovala především televizním a divadelním rolím. V roce 2006 ztvárnila nizozemskou královnu Julianu a v roce 2010 zaujala v divadelní hře Wit od Margaret Edson. Významným návratem na televizní obrazovky byla její role v populárním kriminálním seriálu Moordvrouw (2012-2016), kde ztvárnila jednu z hlavních postav.
Mezinárodní projekty a ocenění
V posledních letech se objevila v několika mezinárodních produkcích, včetně amerického dramatu A Perfect Man (2013) a v remaku hororu Suspiria (2018) italského režiséra Lucy Guadagnina. Za svou roli matriarchy Agathe v kritiky oceňovaném filmu Sweet Dreams (2023) režisérky Eny Sendijarević získala cenu za nejlepší herecký výkon na filmovém festivalu v Locarnu a prestižní nizozemskou filmovou cenu Zlaté tele (Gouden Kalf) za nejlepší hlavní roli. Film byl vybrán jako nizozemský kandidát na Oscara.
Osobní život
Renée Soutendijk je vdaná za Theda Lenssena, s nímž má dvě děti - dceru Caro (narozenou 1983), která se také stala herečkou, a syna Jaïra (narozeného 1996). Během své téměř padesátileté kariéry se Soutendijk etablovala jako všestranná herečka schopná ztvárnit širokou škálu postav od svůdných femme fatale až po komplexní dramatické role. Její schopnost pracovat v různých jazycích a kulturních prostředích z ní učinila jednu z nejvýznamnějších nizozemských hereček s mezinárodním přesahem.