Iwona Sloczynska

Iwona Słoczyńska, narozená 12. dubna 1938 v Grabówě, Lodžské vojvodství, Polsko, je polská herečka známá především svými rolemi v polské kinematografii druhé poloviny 20. století. Počátky kariéry Iwona Słoczyńska zahájila svou hereckou kariéru na konci 50. let. Její první výraznou rolí byla účast v krátkometrážním studentském filmu Oko wykol (The Menacing Eye) z roku 1960, který režíroval začínající režisér Jerzy Skolimowski. V tomto dvominutovém snímku ztvárnila asistentku vrhače nožů. Ve stejném roce se objevila i ve filmu Matka Joanna od Aniołów, kde ztvárnila menší roli jeptišky, ačkoliv nebyla uvedena v titulcích. Následně se objevila v několika dalších filmech, včetně snímku Lunatycy (1959), kde hrála sekretářku Wandu v redakci "Expressu". Významné filmové role Mezi její nejvýznamnější filmové role patří účast v ceněném dramatu Camouflage (Barwy ochronne) z roku 1977, které režíroval Krzysztof Zanussi. Tento film, který byl vybrán jako polský kandidát na Oscara za nejlepší cizojazyčný film, je považován za jeden z nejvýznamnějších snímků polského "kina morálního neklidu". Děj se odehrává během letního lingvistického tábora a film je ostrou satirou na komunistickou hierarchii a morální korupci v akademickém prostředí. V roce 1979 se Słoczyńska objevila ve filmu Kung-fu režiséra Janusze Kijowského, kde ztvárnila roli ředitelky mateřské školy. Tento psychologický film vypráví příběh skupiny přátel z vysoké školy, kteří se po letech znovu setkávají, aby pomohli jednomu z nich, který byl nespravedlivě propuštěn z práce. Film získal ocenění na Festivalu polských hraných filmů v Gdaňsku. Již v roce 1966 se Słoczyńska objevila v komedii Pieczone gołąbki (Cooked Doves) režiséra Tadeusze Chmielewského, kde hrála sekretářku ředitele vodárenské společnosti. Film vypráví příběh mladého básníka, který dostane za úkol zlepšit reputaci nejhorší brigády ve vodárenském podniku. Další filmová tvorba V průběhu své kariéry se Iwona Słoczyńska objevila také ve filmu Rzeczpospolita babska (1969) režiséra Hieronima Przybyła. Tento černobílý komediální snímek se odehrává v roce 1945 na znovuzískaných územích Polska a sleduje osudy skupiny demobilizovaných vojákyň, které si zachovávají vojenskou hierarchii a začínají hospodařit na přiděleném statku. Słoczyńska byla během své kariéry spojena především s divadly v Lodži, kde působila v Powszechném divadle (1959-61), divadle 7.15 (1963-65), divadle Stefana Jaracze (1965-67) a Novém divadle (1971-75). Kromě filmové a divadelní práce se objevila také v televizních produkcích, včetně televizního filmu Pierwszy pawilon. Iwona Słoczyńska, která je někdy uváděna také jako Iwona Słoczyńska-Zapasiewicz nebo Iwona Zapasiewicz, patří mezi charakterní herečky polské kinematografie, které svými menšími, ale výraznými rolemi přispěly k bohaté tradici polského filmu druhé poloviny 20. století.