Douglas Sirk

Douglas Sirk (26. dubna 1897, Hamburk, Německo – 14. ledna 1987, Lugano, Švýcarsko) byl německý filmový režisér, který proslul především svými hollywoodskými melodramaty z 50. let 20. století. Narodil se jako Hans Detlef Sierck dánským rodičům v Hamburku, kde jeho otec pracoval jako novinář. Rané období a vzdělání Část dětství strávil v Dánsku, než se s rodiči vrátil do Německa. V dospívání objevil divadlo, zejména Shakespearovy historické hry, a začal navštěvovat kino, kde ho zaujaly filmy dánské herečky Asty Nielsenové. V roce 1919 začal studovat právo na Mnichovské univerzitě, později přestoupil na Hamburskou univerzitu, kde se věnoval filozofii a dějinám umění. Významný vliv na něj měl historik umění Erwin Panofsky. Během studií si přivydělával jako novinář a začal pracovat v divadle. Divadelní a filmová kariéra v Německu V roce 1922 debutoval jako divadelní režisér inscenací hry Hermanna Bossdorfa "Bahnmeister Tod" (Staniční mistr Smrt) v Hamburku. Postupně se vypracoval na jednoho z předních divadelních režisérů výmarské republiky. V roce 1934 začal pracovat pro filmové studio UFA, kde nejprve režíroval krátké filmy. Jeho celovečerním debutem byl snímek April, April! (1935). V letech 1935-1937 natočil pro UFA celkem osm filmů. Mezi jeho nejvýznamnější německé snímky patří melodramata Zu neuen Ufern (To New Shores, 1937) a La Habanera (1937), které z herečky a zpěvačky Zarah Leander učinily hvězdu německého filmu. Odchod z Německa a začátky v Hollywoodu V roce 1937 opustil Sirk nacistické Německo kvůli svému politickému přesvědčení a také proto, že jeho druhá manželka, herečka Hilde Jary, byla židovského původu. Jeho první žena Lydia Brinken, matka jeho jediného syna Klause Detlefa Siercka, byla příznivkyní nacistů a znemožnila mu styk se synem, který později zahynul jako voják během druhé světové války. Po krátkém pobytu ve Francii a Nizozemsku se Sirk s manželkou dostal do USA, kde v roce 1942 začal pracovat pod jménem Douglas Sirk. Hollywoodská kariéra Jeho prvním významným americkým filmem byl protiněmecký snímek Hitler's Madman (1943). V následujících letech natočil několik filmů různých žánrů, ale skutečný průlom přišel až v 50. letech, kdy začal spolupracovat se studiem Universal-International Pictures. Zde vytvořil sérii barevných melodramat, která se stala jeho nejslavnějšími díly: Magnificent Obsession (1954) s Jane Wyman a Rockem Hudsonem, All That Heaven Allows (1955), Written on the Wind (1956), který získal Oscara za nejlepší herečku ve vedlejší roli pro Dorothy Malone, The Tarnished Angels (1957), A Time to Love and a Time to Die (1958) a Imitation of Life (1959) s Lanou Turner. Styl a odkaz Sirkovy melodramaty byly v době svého vzniku komerčně velmi úspěšné, ale kritika je často odmítala jako sentimentální "ženské filmy". Teprve v 60. a 70. letech došlo k přehodnocení jeho díla, zejména díky francouzským kritikům z okruhu časopisu Cahiers du Cinéma, kteří v něm rozpoznali mistra filmové ironie a vizuálního stylu. Sirk ve svých filmech používal bohatou barevnou paletu, propracovanou mizanscénu a symbolické prvky, kterými subtilně kritizoval konformní americkou společnost 50. let. Jeho dílo je dnes považováno za mistrovskou kritiku buržoazie a amerického materialismu, přičemž zároveň vykresluje soucitný portrét postav uvězněných ve společenských konvencích. Pozdní léta Navzdory obrovskému úspěchu filmu Imitation of Life v roce 1959 Sirk opustil Hollywood a odešel do důchodu. Usadil se ve Švýcarsku, kde žil až do své smrti. V 70. letech se krátce vrátil k filmové práci v Západním Německu, kde také vyučoval na filmové škole Hochschule für Fernsehen und Film v Mnichově. Jeho dílo významně ovlivnilo řadu pozdějších režisérů, včetně Rainera Wernera Fassbindera, Pedra Almodóvara, Todda Haynese a Johna Waterse. Douglas Sirk zemřel 14. ledna 1987 v Luganu ve Švýcarsku ve věku 89 let, zanechávaje za sebou mimořádné filmové dědictví, které dodnes inspiruje filmaře po celém světě.