Gunnel Lindblom

Gunnel Märtha Ingegärd Lindblom (18. prosince 1931, Göteborg, Švédsko – 24. ledna 2021) byla významná švédská herečka a režisérka, jejíž umělecká kariéra trvala více než šest desetiletí. Narodila se v dělnické rodině s radikálním smýšlením a již od dětství projevovala zájem o divadlo. Počátky kariéry Svou profesionální dráhu zahájila studiem herectví na divadelní škole Městského divadla v Göteborgu v letech 1950-1952. Filmový debut absolvovala v roce 1952 ve snímku Kärlek režiséra Gustafa Molandera. Zásadní zlom v její kariéře nastal v roce 1954, kdy ji Ingmar Bergman, tehdejší umělecký ředitel Městského divadla v Göteborgu, objevil a angažoval do Městského divadla v Malmö. Právě zde se její kariéra skutečně rozběhla a zůstala v tomto divadle až do roku 1959. Pod Bergmanovým vedením ztvárnila významné divadelní role, včetně Solveig v inscenaci Peer Gynt a Margarethy v Ur-Faust. Spolupráce s Bergmanem Lindblomová se stala jednou z klíčových hereček Bergmanova filmového světa. Jejich spolupráce trvala více než 50 let a vyznačovala se výrazným smyslným nádechem. V 50. a 60. letech účinkovala v několika Bergmanových filmech, které se staly milníky světové kinematografie. Mezi její nejvýznamnější role patří účinkování ve filmech The Seventh Seal (1957), The Virgin Spring (1960) a The Silence (1963). V The Seventh Seal ztvárnila němou dívku, která se v průběhu filmu zmůže na jedinou, ale významnou repliku. Ve filmu The Virgin Spring hrála postavu Ingeri, těhotné služebné, která je svědkem brutálního znásilnění a vraždy dcery svých zaměstnavatelů. Tento film, zasazený do středověkého Švédska, zkoumá konflikt mezi pohanstvím a křesťanstvím, přičemž Lindblomová zde ztělesňuje postavu spojenou s pohanskými kořeny. Její ztvárnění Ingeri představovalo temnou, smyslnou hrozbu pro nastupující křesťanskou morálku. Její největší rolí v Bergmanově tvorbě byla postava Anny ve filmu The Silence z roku 1963. V tomto kontroverzním snímku ztvárnila smyslnou, pragmatickou Annu, která cestuje se svou nemocnou sestrou Ester (Ingrid Thulin) a malým synem Johanem do cizí země na pokraji války. Film zkoumá jejich neschopnost komunikovat a vzájemné odcizení. Bergmanovy ženy v tomto filmu excelují a Lindblomová spolu s Thulinovou podávají vyčerpávající výkony. Film byl ve své době považován za sexuálně provokativní a vyvolal značné kontroverze. Mezinárodní kariéra Díky úspěchu v Bergmanových filmech získala Lindblomová mezinárodní renomé. Filmová společnost Twentieth Century Fox ji dokonce označila za "švédskou Sophii Lorenovou" a nabídla jí smlouvu. V roce 1965 si zahrála vedlejší roli v anglicky mluveném melodramatu Rapture s Melvynem Douglasem a Deanem Stockwellem. Brzy však zjistila, že jí nevyhovuje ani hollywoodský způsob práce, ani působení mimo Švédsko. V témže roce ztvárnila hlavní roli v inscenaci Miss Julie pro BBC Television. Lindblomová účinkovala také ve dvou filmech režisérky Mai Zetterlingové – Loving Couples (1964) a The Girls (1968). V těchto snímcích hrála po boku Bibi a Harriet Anderssonových. Všechny tři herečky později spolupracovaly v dokumentu Lines from the Heart (1996) režisérky Christiny Olofsonové. Režisérská dráha Po zkušenostech s asistencí režie u tří Bergmanových inscenací v Královském dramatickém divadle – Show, The Wild Duck a The Ghost Sonata – se Lindblomová v 70. letech zaměřila na vlastní režijní kariéru. Její režijní styl byl charakterizován jako psychologicky vnímavý, s výraznou ženskou perspektivou. Její dlouhá spolupráce s Bergmanem zahrnovala také celovečerní filmy Paradise Place a Sally and Freedom, které režírovala pro Bergmanovu produkční společnost Cinematograph. Její režijní debut Paradise Place (1977) byl uveden na festivalu v Cannes a setkal se s relativním komerčním úspěchem. Film získal uznání po celém světě a časopis Time ho považoval za jeden ze čtyř nejlepších neamerických filmů roku 1978. Přestože její první dva filmy byly kritiky dobře přijaty a přispěly k společenské debatě o tématech jako jsou genderové role, bylo pro ni obtížné najít producenty pro své scénáře. V důsledku toho natočila už jen jeden celovečerní film pro kina, Summer Nights on the Planet Earth (1986), který byl také dobře přijat. Lindblomová pokračovala v režijní práci jak v divadle, tak v televizi, kde její filmy zahrnují celovečerní Sanna kvinnor (True Women, 1991). Divadelní kariéra Mezi lety 1959 a 1961 byla Lindblomová členkou televizního divadelního souboru. Od roku 1968 působila v Královském dramatickém divadle, kde ztvárnila hlavní role v hrách Strindberga, Ibsena a Čechova. Tyto role svědčily o jejím "temném zvuku a smyslném magnetismu". Její filmové výstupy byly vzácné, ale podala skvělý výkon v dětském televizním pořadu Kaspar i Nudådalen (2001). Po mnoho let pracovala pro Královské dramatické divadlo, kde účinkovala v hrách Augusta Strindberga a Williama Shakespeara. Významného kritického uznání se jí dostalo za ztvárnění role Matky v Bergmanově inscenaci Strindbergovy hry The Ghost Sonata v letech 1998-2000. V roce 2008 se objevila na jevišti jako Tintomarova matka v inscenaci hry Carla Almqvista Drottningens juvelsmycke (Královnina tiára) v Královském dramatickém divadle u příležitosti 100. výročí divadla. V roce 2009 režírovala hru Jona Fosseho Flicka i gul regnjacka (Dívka ve žluté pláštěnce) v Královském dramatickém divadle, v hlavních rolích se Stinou Ekbladovou a Irene Lindhovou. Pozdní kariéra a odkaz Po několika letech mimo filmový průmysl se Lindblomová vrátila jako herečka jak na jeviště, tak před kameru. Ještě v roce 2009 se objevila v populárním filmu The Girl with the Dragon Tattoo režiséra Nielse Ardena Opleva. V roce 2019 stála na jevišti Strindbergova Intima Teater ve Stockholmu v oceňovaném představení "A Dream Play". Gunnel Lindblomová zemřela 24. ledna 2021 ve věku 89 let. Za své přínosy filmu byla v roce 2002 oceněna čestnou cenou Guldbagge. Mezi její další ocenění patří Cena Švédské akademie za divadlo (2002), Stipendium Gösty Ekmana udělené Teaterförbundet (1995/96), Stipendium O'Neilla Královského dramatického divadla (1989), Litteris et artibus (1988) a Cena Svenska Dagbladet Thalia (1971). Příspěvky Gunnel Lindblomové švédskému filmu a divadlu jsou neměřitelné. Její výkony se vyznačovaly syrovou intenzitou a hloubkou citu, které rezonovaly s diváky po celém světě. Zůstává jednou z nejvýznamnějších osobností švédské kinematografie, jejíž umělecký odkaz přetrvává v jejích filmech, divadelních výkonech a režijních počinech.