Willi Rose

Willi Rose, vlastním jménem Wilhelm Bernhard Max Rose, se narodil 4. února 1902 v Berlíně a zemřel 16. června 1978 tamtéž. Byl významným německým hercem, který se během své dlouhé kariéry objevil ve více než stovce filmů a televizních produkcí. Rodinné zázemí a počátky kariéry Willi Rose pocházel z herecké rodiny. Jeho otec Bernhard Rose (1865-1927) vlastnil Rose-Theater, které se postupně vyvinulo v lidové divadlo. Willi spolu se svými bratry Hansem (1893-1980) a Paulem (1900-1973) později převzali vedení tohoto divadla. Svou hereckou dráhu zahájil již v letech 1918/19, kdy navštěvoval Reicherovu vysokou školu umění a získal své první role v divadle Walhalla-Theater. Až do roku 1944 byl součástí souboru otcova Rose-Theater, ale vystupoval také na dalších berlínských scénách jako Lessingtheater a Theater am Schiffbauerdamm. Filmová kariéra Do filmového průmyslu vstoupil Willi Rose v roce 1936, kdy mu bylo 34 let, a to malými rolemi ve filmech Allotria a Verräter. Širšímu publiku se představil až díky rolím ve filmech Die göttliche Jette (1937), Urlaub auf Ehrenwort (1938), Alarm auf Station III (1939) a především v mezinárodně známém snímku Zirkus Renz (1943). Během své filmové kariéry ztvárňoval především pracující muže, poddůstojníky, policisty, učně a obchodníky. Poválečná tvorba Po druhé světové válce se Willimu Rose podařilo úspěšně pokračovat v herecké kariéře a získal mnoho zajímavých rolí. K jeho nejvýznamnějším poválečným filmům patří Wozzeck (1947), Die Buntkarierten (1949), Der Fall Rabanser (1950), Torreani (1951), Der Hauptmann von Köpenick (1956), Der eiserne Gustav (1958) a Taiga (1958). V 50. letech se objevil také ve filmech jako Piefke, der Schrecken der Kompanie (1958), kde hrál feldvébla Pflaumeho, nebo Die feuerrote Baronesse (1959), který patří mezi jeho nejznámější filmy. Televizní tvorba Od 60. let se Willi Rose stále více věnoval televizní tvorbě. Nezapomenutelným se stal jako bývalý námořník a domovník Hermann Jeschke, přezdívaný "Hermännchen", v seriálu Jedermannstraße 11 (1962-1963, 1965), kde hrál po boku Berty Drews jako jeho manželky Tinchen. V tomto seriálu ztvárnil postavu, která se nejen stará o údržbu domu, ale také pomáhá řešit problémy a starosti jeho obyvatel. Mezi jeho další významné televizní role patří farář Schlievland v Der Hund des Generals, Philipp Klapproth v Pension Schöller (1965) a především role Engelkeho, sluhy Dubslava von Stechlin (Arno Assmann) v televizním třídílném filmu Der Stechlin (1975) podle stejnojmenného románu. Dvakrát se objevil v populárním kriminálním seriálu Tatort, jako vězeňský dozorce Mai v epizodě Die Rechnung wird nachgereicht (1977). Jednou z jeho posledních televizních prací byla role poštovního doručovatele Paula Kürasse v 13dílném seriálu Ein Mann will nach oben (1978) podle románu Hanse Fallady. Hudební činnost Willi Rose byl také aktivní v operetách a existuje řada jeho nahrávek s populárními písněmi a šlágry, jako například "Puppchen du bist mein Augenstern" z operety Puppchen od Jeana Gilberta, "Wir versaufen unser Oma ihr klein Häuschen", "Ausgerechnet Bananen" nebo "Komm in meine Liebeslaube". Osobní život a odkaz Willi Rose byl ženatý s Inge Rose-Vollborn. Zemřel 16. června 1978 v Západním Berlíně ve věku 76 let. Během své více než čtyřicetileté kariéry se vypracoval v jednoho z nejvšestrannějších a nejplodnějších německých herců své doby. Jeho schopnost ztvárňovat širokou škálu charakterů, od komediálních po dramatické role, z něj učinila vyhledávaného herce jak pro film, tak pro televizi a divadlo.