Glauber Rocha: Nejlepší filmy a seriály

6.7

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Glauber Rocha: Filmy a seriály

  • Šimon na poušti
    Šimon na poušti (1965)
    FilmRole: Man in nightclub
    78%
    1
  • Terra em Transe
    Terra em Transe (1967)
    Film

    Předcházející snímek Maranhão 66 byl reportáží z voleb a Rochovi sloužil jako příprava. Imaginární stát Eldorado (podobá se Brazílii v letech 1964-1968) zažívá politickou krizi. Společnost EXPLINT využívá temné síly k ovládání země. Pučisté připravují převrat. A básník Paulo Martins je zmítán mezi politikou a poezií. (LFŠ 2007)

    Žánry:Drama
    72%

    Předcházející snímek Maranhão 66 byl reportáží z voleb a Rochovi sloužil jako příprava. Imaginární stát Eldorado (podobá se Brazílii v letech 1964-1968) zažívá politickou krizi. Společnost EXPLINT využívá temné síly k ovládání země. Pučisté připravují převrat. A básník Paulo Martins je zmítán mezi politikou a poezií. (LFŠ 2007)

    Žánry:Drama
    2
  • Bůh a ďábel v zemi slunce
    Bůh a ďábel v zemi slunce (1964)
    Film
    Objev roku na festivalu ve francouzském Cannes, tak byl označován Bůh a ďábel v zemi slunce. Glauber Rocha natočil tento svůj druhý celovečerní film ve čtyřiadvaceti letech a jeho styl definoval jako hledání lidového filmu. Samotný děj je velmi komplikovaný, protože každá z postav se stává hrdinou tragédie a nositelem jedné všeobecně platné pravdy. Pro pochopení je třeba nastínit historické pozadí, z něhož Rocha vycházel. Severovýchod Brazílie byl zmítán v letech 1890-1940 anarchisticko-mystickými povstáními. Blízko místa zvaného Bahia v kraji Canudos, kde byl film natáčen, založil samozvaný prorok Rádce tzv. Boží město, což byla vlastně samostatná republika. Boží město se ubránilo pěti útokům federální armády, ale ta nakonec vyhrála a zmasakrovala všech 50 000 obyvatel do posledního dítěte a poslední ženy. Rocha si vybral jednu epizodu, jež mu posloužila k vytvoření podobenství o dějinách celé Brazílie. Honák krav Manuel, jemuž statkář za špatné hlídání zabavil dva kusy dobytka, podlehne našeptávání místního proroka, aby ho následoval na cestě ke spáse. Zatímco světec utěšuje zbídačelý lid proroctvím o zázraku, statkáři najímají Antonia das Mortes, pronásledovatele cangaceirů, aby černého boha-proroka zabil.
    70%
    Objev roku na festivalu ve francouzském Cannes, tak byl označován Bůh a ďábel v zemi slunce. Glauber Rocha natočil tento svůj druhý celovečerní film ve čtyřiadvaceti letech a jeho styl definoval jako hledání lidového filmu. Samotný děj je velmi komplikovaný, protože každá z postav se stává hrdinou tragédie a nositelem jedné všeobecně platné pravdy. Pro pochopení je třeba nastínit historické pozadí, z něhož Rocha vycházel. Severovýchod Brazílie byl zmítán v letech 1890-1940 anarchisticko-mystickými povstáními. Blízko místa zvaného Bahia v kraji Canudos, kde byl film natáčen, založil samozvaný prorok Rádce tzv. Boží město, což byla vlastně samostatná republika. Boží město se ubránilo pěti útokům federální armády, ale ta nakonec vyhrála a zmasakrovala všech 50 000 obyvatel do posledního dítěte a poslední ženy. Rocha si vybral jednu epizodu, jež mu posloužila k vytvoření podobenství o dějinách celé Brazílie. Honák krav Manuel, jemuž statkář za špatné hlídání zabavil dva kusy dobytka, podlehne našeptávání místního proroka, aby ho následoval na cestě ke spáse. Zatímco světec utěšuje zbídačelý lid proroctvím o zázraku, statkáři najímají Antonia das Mortes, pronásledovatele cangaceirů, aby černého boha-proroka zabil.
    3
  • Câncer
    Câncer (1972)
    Film
    Výjimečné svědectví o těžké době, o nesnadné situaci umělců a o experimentování Glaubera Rochy. Rakovina je čistou improvizací nekonečných záběrů, nekonečných rozhovorů a ukrutně amatérských herců. Přesto je neopominutelnou součástí díla jednoho z nejrozervanějších filmařů své doby, jenž přesáhl hranice Brazílie.

    „Tento film byl natočen v Rio de Janeiru během čtyř dnů roku 1968. Pojednává o Brazilcích žijících na okraji společnosti. Po čtyřech letech čekání se dostal do střižny institutu ICAIC v Havaně a byl dokončen v květnu 1972 v Itálii. (…) Nemám rád naturalistické politické filmy, které problémy přesně pojmenovávají a navrhují řešení. Podíváme se na ně a zapomeneme je. V Brazílii hodně rádi diskutujeme. O některých filmech se vydržíme bavit i rok. Ale to je možné pouze proto, že odmítáme „předávat poselství“. Je lepší analyzovat komplexnost jednotlivých situací, než podávat víceméně romantická svědectví, kterými nedosáhneme žádného praktického výsledku. Od státního převratu v dubnu 1964 žijeme v režimu kulturního terorismu. Ale my se mu postavíme na odpor a osvobodíme se od něj radikalizací naší tvorby. Uzavřou-li divadlo, otevřeme jiné a budeme tam uvádět hry, které se nelíbí našim pánům.“ - Glauber Rocha, Téléciné, č. 140, 1968

    Ve filmu Rakovina využívá autor systému umožňujícího natáčet původní synchronní zvuk jako prostředku, který měl „dát hercům možnost vyjádřit se jako uvědomělí interpreti a tvořit podle zásad svobodné a kreativní interpretace moderního divadla.“ Ohledně tohoto filmu ještě Rocha zdůrazňuje: „Když se herec objevuje v prvním plánu, aby promlouval s publikem (tuto techniku jsem využil ve všech svých filmech počínaje Barraventem), nejedná se o Godardův vynález použitý v Číňance (1967), ale o prvek brechtovského divadla, který je nejpropracovanějším modelem marxistické dramaturgie.“ O snímku samotném se dočteme jen velmi málo, protože vznikal jako skutečné dílo undergroundu. Proto natáčení trvalo tak krátce, proto byl snímán ruční 16mm kamerou a možná proto, ač vznikal čtyři dny, ke střihu došlo až po šesti letech. Ztratil se veškerý materiál včetně zvukového záznamu. Zázračnou shodou okolností se podařilo v italské státní televizi získat vše zpět a přimět Rochu, aby Rakovinu dokončil. Jen těžko lze popsat děj filmu postaveného na čisté improvizaci na rozličná témata jako nezaměstnanost, násilí, policejní útlak, marihuana, nemanželský vztah, kriminalita atp. Nekonečné záběry končí až ve chvíli, kdy herec už neví co dál. Rocha prohlásil, že film vznikl ze tří důvodů: 1) aby ukázal, že v kinematografii existují různé přístupy; 2) aby si vyzkoušel novou techniku, kdy by délka záběru nebyla omezena použitou technologií; 3) aby dokázal, že do filmu je třeba vměstnat hodně divadla.

    (David Čeněk, LFŠ 2007)
    Žánry:Drama
    67%
    Výjimečné svědectví o těžké době, o nesnadné situaci umělců a o experimentování Glaubera Rochy. Rakovina je čistou improvizací nekonečných záběrů, nekonečných rozhovorů a ukrutně amatérských herců. Přesto je neopominutelnou součástí díla jednoho z nejrozervanějších filmařů své doby, jenž přesáhl hranice Brazílie.

    „Tento film byl natočen v Rio de Janeiru během čtyř dnů roku 1968. Pojednává o Brazilcích žijících na okraji společnosti. Po čtyřech letech čekání se dostal do střižny institutu ICAIC v Havaně a byl dokončen v květnu 1972 v Itálii. (…) Nemám rád naturalistické politické filmy, které problémy přesně pojmenovávají a navrhují řešení. Podíváme se na ně a zapomeneme je. V Brazílii hodně rádi diskutujeme. O některých filmech se vydržíme bavit i rok. Ale to je možné pouze proto, že odmítáme „předávat poselství“. Je lepší analyzovat komplexnost jednotlivých situací, než podávat víceméně romantická svědectví, kterými nedosáhneme žádného praktického výsledku. Od státního převratu v dubnu 1964 žijeme v režimu kulturního terorismu. Ale my se mu postavíme na odpor a osvobodíme se od něj radikalizací naší tvorby. Uzavřou-li divadlo, otevřeme jiné a budeme tam uvádět hry, které se nelíbí našim pánům.“ - Glauber Rocha, Téléciné, č. 140, 1968

    Ve filmu Rakovina využívá autor systému umožňujícího natáčet původní synchronní zvuk jako prostředku, který měl „dát hercům možnost vyjádřit se jako uvědomělí interpreti a tvořit podle zásad svobodné a kreativní interpretace moderního divadla.“ Ohledně tohoto filmu ještě Rocha zdůrazňuje: „Když se herec objevuje v prvním plánu, aby promlouval s publikem (tuto techniku jsem využil ve všech svých filmech počínaje Barraventem), nejedná se o Godardův vynález použitý v Číňance (1967), ale o prvek brechtovského divadla, který je nejpropracovanějším modelem marxistické dramaturgie.“ O snímku samotném se dočteme jen velmi málo, protože vznikal jako skutečné dílo undergroundu. Proto natáčení trvalo tak krátce, proto byl snímán ruční 16mm kamerou a možná proto, ač vznikal čtyři dny, ke střihu došlo až po šesti letech. Ztratil se veškerý materiál včetně zvukového záznamu. Zázračnou shodou okolností se podařilo v italské státní televizi získat vše zpět a přimět Rochu, aby Rakovinu dokončil. Jen těžko lze popsat děj filmu postaveného na čisté improvizaci na rozličná témata jako nezaměstnanost, násilí, policejní útlak, marihuana, nemanželský vztah, kriminalita atp. Nekonečné záběry končí až ve chvíli, kdy herec už neví co dál. Rocha prohlásil, že film vznikl ze tří důvodů: 1) aby ukázal, že v kinematografii existují různé přístupy; 2) aby si vyzkoušel novou techniku, kdy by délka záběru nebyla omezena použitou technologií; 3) aby dokázal, že do filmu je třeba vměstnat hodně divadla.

    (David Čeněk, LFŠ 2007)
    Žánry:Drama
    4
  • Claro
    Claro (1975)
    Film
    Snaha rekonstituovat Brazílii na římských předměstích a prostě typický lusofonní pocit „saudade“ byl důvodem vzniku tohoto filmu. Námět: příběh dvou mladých lidí, kteří jsou tak trochu lháři, tak trochu homosexuálové a chtějí zabít vlastního otce, aby mohli spát se svou matkou. Ale Glauber Rocha ho odmítá vyprávět…
    Žánry:Drama
    66%
    Snaha rekonstituovat Brazílii na římských předměstích a prostě typický lusofonní pocit „saudade“ byl důvodem vzniku tohoto filmu. Námět: příběh dvou mladých lidí, kteří jsou tak trochu lháři, tak trochu homosexuálové a chtějí zabít vlastního otce, aby mohli spát se svou matkou. Ale Glauber Rocha ho odmítá vyprávět…
    Žánry:Drama
    5
  • Org
    Org (1979)
    FilmRole: Archivní záběry
    63%
    6
  • Der Leone have sept cabeças
    Der Leone have sept cabeças (1971)
    Film
    Mezinárodní originální název odkazuje na multikulturní prostor Afriky, kde se příběh odehrává. Všichni soupeří se všemi – kolonialisté, místní vládci, americký agent, krásná žena i církev. Jde o jediný film Glaubera Rochy, který je velkou divadelní hrou, plnou divokého absurdního humoru a historických mystifikací. Film je věnován významnému brazilskému kritikovi Paulu Emiliovi Salles Gomesovi (zemřel v roce 1977), který je autorem textu o brazilské kinematografii s názvem: „Koloniální stav?“ publikovaného v roce 1960. (LFŠ 2007)
    Žánry:Drama
    62%
    Mezinárodní originální název odkazuje na multikulturní prostor Afriky, kde se příběh odehrává. Všichni soupeří se všemi – kolonialisté, místní vládci, americký agent, krásná žena i církev. Jde o jediný film Glaubera Rochy, který je velkou divadelní hrou, plnou divokého absurdního humoru a historických mystifikací. Film je věnován významnému brazilskému kritikovi Paulu Emiliovi Salles Gomesovi (zemřel v roce 1977), který je autorem textu o brazilské kinematografii s názvem: „Koloniální stav?“ publikovaného v roce 1960. (LFŠ 2007)
    Žánry:Drama
    7
  • Antonio das Mortes
    Antonio das Mortes (1969)
    Film
    Pokračování pohnutých událostí na chudém brazilském venkově z Rochova předchozího opusu Bůh a ďábel v zemi slunce. Tentokrát se lovec banditů das Mortes ocitá ve víru agrární revoluce a pohanských rituálů inscenovaných s antickou nevyhnutelností.

    Expresivní střelba a výkřiky uvádějí tentokrát barevný snímek talentovaného tvůrce angažovaného filmu a vůdčí postavy hnutí cinema novo Glaubera Rochy. Uplynulo už celých 29 let od doby, kdy statkáři najatý lovec hlav Antonio das Mortes zabil obávaného Corisca, posledního z velkých banditů pustošících bezhlavě zemi. Od té doby již Antonio zneškodnil stovku samozvaných škůdců a nyní pase po dalším z nich, Coiranovi, o němž se hovoří jako o převtělení obávaného a legendárního bandity Lampiãoa. Ale časy se změnily: To, co dříve předurčovalo Mortesovu existenci (nenávist vůči vraždícím banditům), už pozbývá platnosti. Místní cangaceiro není vrah, ale idealistický vůdce chudých. Přichází tedy klíčový okamžik v podobě alegorického souboje mezi drakem a svatým Jiřím, okamžik mystického přerodu plný posvátných odkazů a biblických poselství. Tomu ostatně odpovídá i původní název snímku, který lze přeložit jako Souboj zlého draka se svatým Jiřím.

    Snímek má mnohem přístupnější strukturu než jeho předchozí díl, navíc začíná jasně čitelným angažovaným poselstvím, kdy místní učitel zkouší hlouček dětí z dějin své rodné země. Rocha opětovně ukazuje aktuální stav Brazílie, používá k tomu dokumentárně laděné záběry na přerod vesnice, která prochází aktuálními trendy jako je například agrární reforma. Nechybí dobové záběry na demonstrující dav, který nese prapor s heslem Nezávislost nebo smrt. Záměrný primitivismus a hluboká symbolika připomínají vysoce stylizované rituály. Z choreografie kamery a pohybujících se aktérů lze vycítit Rochův zájem o alegorické divadlo a určitou obřadnost. Tak jako jiné Rochovy snímky i tento je možno vnímat jako extatický rituál, v němž filmové prostředky vytvářejí komplexní systém, mající za cíl vyvolat vnitřní obrodu brazilského ducha. V roce 1969 získal Antonio das Mortes spolu se Všemi dobrými rodáky Vojtěcha Jasného cenu za režii na festivalu v Cannes, dále tamtéž cenu novinářů FIPRESCI, Cenu Luise Buñuela a Award of the International Confederation of the Art and Essay Cinema a řadu dalších na jiných, především evropských festivalech.

    (Martin Jiroušek, LFŠ 2007)
    Žánry:AkčníDramaKrimiWestern
    62%
    Pokračování pohnutých událostí na chudém brazilském venkově z Rochova předchozího opusu Bůh a ďábel v zemi slunce. Tentokrát se lovec banditů das Mortes ocitá ve víru agrární revoluce a pohanských rituálů inscenovaných s antickou nevyhnutelností.

    Expresivní střelba a výkřiky uvádějí tentokrát barevný snímek talentovaného tvůrce angažovaného filmu a vůdčí postavy hnutí cinema novo Glaubera Rochy. Uplynulo už celých 29 let od doby, kdy statkáři najatý lovec hlav Antonio das Mortes zabil obávaného Corisca, posledního z velkých banditů pustošících bezhlavě zemi. Od té doby již Antonio zneškodnil stovku samozvaných škůdců a nyní pase po dalším z nich, Coiranovi, o němž se hovoří jako o převtělení obávaného a legendárního bandity Lampiãoa. Ale časy se změnily: To, co dříve předurčovalo Mortesovu existenci (nenávist vůči vraždícím banditům), už pozbývá platnosti. Místní cangaceiro není vrah, ale idealistický vůdce chudých. Přichází tedy klíčový okamžik v podobě alegorického souboje mezi drakem a svatým Jiřím, okamžik mystického přerodu plný posvátných odkazů a biblických poselství. Tomu ostatně odpovídá i původní název snímku, který lze přeložit jako Souboj zlého draka se svatým Jiřím.

    Snímek má mnohem přístupnější strukturu než jeho předchozí díl, navíc začíná jasně čitelným angažovaným poselstvím, kdy místní učitel zkouší hlouček dětí z dějin své rodné země. Rocha opětovně ukazuje aktuální stav Brazílie, používá k tomu dokumentárně laděné záběry na přerod vesnice, která prochází aktuálními trendy jako je například agrární reforma. Nechybí dobové záběry na demonstrující dav, který nese prapor s heslem Nezávislost nebo smrt. Záměrný primitivismus a hluboká symbolika připomínají vysoce stylizované rituály. Z choreografie kamery a pohybujících se aktérů lze vycítit Rochův zájem o alegorické divadlo a určitou obřadnost. Tak jako jiné Rochovy snímky i tento je možno vnímat jako extatický rituál, v němž filmové prostředky vytvářejí komplexní systém, mající za cíl vyvolat vnitřní obrodu brazilského ducha. V roce 1969 získal Antonio das Mortes spolu se Všemi dobrými rodáky Vojtěcha Jasného cenu za režii na festivalu v Cannes, dále tamtéž cenu novinářů FIPRESCI, Cenu Luise Buñuela a Award of the International Confederation of the Art and Essay Cinema a řadu dalších na jiných, především evropských festivalech.

    (Martin Jiroušek, LFŠ 2007)
    Žánry:AkčníDramaKrimiWestern
    8
  • Vent d'est, Le
    Vent d'est, Le (1970)
    Film
    60%
    9
  • Pátio
    Pátio (1959)
    Film
    První Rochův film natočený v osmnácti letech. Nejedná se, jak bychom mohli očekávat, o dílo zázračného dítěte. Modernistický, vytříbený, surrealistický, ale ve srovnání s dalšími Rochovými díly působí jako z jiného světa. Často citovaný je závěr: močící muž snímaný „jihoamerickým“ záběrem. (LFŠ 2007)
    59%
    První Rochův film natočený v osmnácti letech. Nejedná se, jak bychom mohli očekávat, o dílo zázračného dítěte. Modernistický, vytříbený, surrealistický, ale ve srovnání s dalšími Rochovými díly působí jako z jiného světa. Často citovaný je závěr: močící muž snímaný „jihoamerickým“ záběrem. (LFŠ 2007)
    10
  • Díaz a pastýř
    Díaz a pastýř (1970)
    Film
    Opět se ocitáme v zemi Eldorado, kde tentokrát vládne Díaz II. a kde se schyluje k apokalypse. Záhadný pastýř - anděl smrti seká hlavy každému, kdo vypadá, že nějakou má. Země je znovu v transu. Glauber Rocha vypráví barokně-surrealistickým jazykem o dekadentní moci a katolické kultuře v Latinské Americe.

    Fenomén Glauber Rocha nás nepřestává překvapovat a mást. Tento veliký básník filmového plátna se vždy cítil být teoretikem „estetiky hladu“, která náleží k rozbouřenému třetímu světu a kterou definuje v manifestu z roku 1965: „(…) hlad Latinoameričana není pouze alarmujícím symptomem společenské bídy, je podstatou společnosti. Naši kulturu můžeme tedy definovat jako kulturu hladu. A právě v tomto bodu tkví tragická originalita cinema novo ve srovnání s ostatními kinematografiemi: náš hlad je naší originalitou a také naší největší bídou, trpěný, ale nikdy nepřijatý. My ho ale chápeme a jsme si vědomi, že nebude vymýcen na základě technicky vytvořených programů, ale kulturou, která by ho kvalitativně přemohla podminováním stávajících struktur. Nejpůvodnějším kulturním projevem hladu je násilí.“ (LFŠ 2007)

    Žánry:Drama
    52%
    Opět se ocitáme v zemi Eldorado, kde tentokrát vládne Díaz II. a kde se schyluje k apokalypse. Záhadný pastýř - anděl smrti seká hlavy každému, kdo vypadá, že nějakou má. Země je znovu v transu. Glauber Rocha vypráví barokně-surrealistickým jazykem o dekadentní moci a katolické kultuře v Latinské Americe.

    Fenomén Glauber Rocha nás nepřestává překvapovat a mást. Tento veliký básník filmového plátna se vždy cítil být teoretikem „estetiky hladu“, která náleží k rozbouřenému třetímu světu a kterou definuje v manifestu z roku 1965: „(…) hlad Latinoameričana není pouze alarmujícím symptomem společenské bídy, je podstatou společnosti. Naši kulturu můžeme tedy definovat jako kulturu hladu. A právě v tomto bodu tkví tragická originalita cinema novo ve srovnání s ostatními kinematografiemi: náš hlad je naší originalitou a také naší největší bídou, trpěný, ale nikdy nepřijatý. My ho ale chápeme a jsme si vědomi, že nebude vymýcen na základě technicky vytvořených programů, ale kulturou, která by ho kvalitativně přemohla podminováním stávajících struktur. Nejpůvodnějším kulturním projevem hladu je násilí.“ (LFŠ 2007)

    Žánry:Drama
    11

Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.