Malka Ribowska

Malka Ribowska (20. května 1931, Varšava, Polsko – 5. září 2020, Paříž, Francie) byla polsko-francouzská herečka, která se prosadila jak ve filmu, tak v televizi a divadle. Svou uměleckou kariéru zahájila v 50. letech 20. století, ale skutečný průlom přišel až v polovině 60. let. Počátky kariéry a filmový průlom Malka Ribowska, původem z Polska, začala svou hereckou dráhu v 50. letech. Její filmografie se začala rozrůstat na přelomu 50. a 60. let, kdy se objevila v několika menších rolích. Významným milníkem v její kariéře bylo manželství s režisérem Reném Alliem, který jí pomohl získat výraznější role ve svých filmech. V roce 1961 se objevila ve filmu The Three Musketeers: Part I - The Queen's Diamonds, který patří mezi její známější díla z raného období. Spolupráce s Reném Alliem Zásadní zlom v její kariéře přišel v roce 1965, kdy ztvárnila roli Rosalie ve filmu La Vieille Dame indigne (The Shameless Old Lady), který režíroval její manžel René Allio. Film, natočený podle povídky Bertolta Brechta, vypráví příběh ovdovělé ženy, která se po letech služby rodině rozhodne žít podle svých představ. Malka Ribowska zde ztělesnila postavu číšnice, která symbolizuje osvobozenou mládež té doby. O dva roky později, v roce 1967, hrála hlavní roli ve filmu L'Une et l'Autre (The Other One), opět pod režijním vedením Reného Allia. V tomto dramatu ztvárnila třicetiletou herečku Anne, která žije sedm let s fotografem, ale nedokáže mu říct, že ho chce opustit. Významné filmové role Mezi další důležité filmy v její kariéře patří Sundays and Cybele (1962), kde se objevila po boku Hardyho Krügera, a Salad by the Roots (1964). V roce 1965 si zahrála také ve filmu Marvelous Angelique. Významnou roli ztvárnila v roce 1973 ve filmu Two Men in Town (Deux hommes dans la ville), kde hrála advokátku po boku Jeana Gabina a Alaina Delona. Tento film, režírovaný Josém Giovannim, je považován za silnou kritiku francouzského trestního systému a trestu smrti. V roce 1976 se objevila ve filmu L'Affiche rouge, který pojednává o skupině odbojářů během druhé světové války. Televizní tvorba V 70. letech se Malka Ribowska stala jednou z nejvýraznějších tragédek francouzské televize. Účinkovala v řadě dramatických televizních filmů a seriálů. V roce 1972 se objevila v televizním filmu Le Sagouin podle románu Françoise Mauriaca, kde ztvárnila matku mladého chlapce odmítaného vlastní rodinou. V roce 1974 hrála v minisérii Le deuil sied à Electre (Mourning Becomes Electra), adaptaci trilogie Eugena O'Neilla, která je moderní psychoanalytickou transpozicí mýtu o Elektře zasazenou do Spojených států na konci občanské války. V roce 1975 účinkovala v televizní adaptaci Balzacova románu Splendeurs et misères des courtisanes. Pozdější kariéra Její spolupráce s režisérkou Josée Dayan vedla k účinkování v několika televizních projektech, včetně Le naufrage de Monte-Cristo (1977), La Femme rompue (1978), Une Fugue à Venise (1979), L'Embrumé (1980) a Le Retour d'Elisabeth Wolff (1982). V 80. letech se objevila v seriálu Madame S.O.S. (1984). Jednou z jejích posledních filmových rolí byla účast ve filmu Transit (1991) režiséra Reného Allia a ve filmu Window to Paris (1993). V roce 1997 si zahrála ve filmu Mange ta soupe režiséra Mathieu Amalrica. Divadelní kariéra a osobní život Malka Ribowska začínala svou uměleckou dráhu v divadle již v roce 1952, kdy účinkovala v inscenaci Ibsenovy hry Domeček pro panenky. Během své kariéry ztvárnila role v klasických dílech jako Čechovův Racek či Anouilhova Divoška. Byla také blízkou přítelkyní spisovatelky Simone de Beauvoir, jejíž dílo La Femme rompue adaptovala. Malka Ribowska zemřela 5. září 2020 v Paříži ve věku 89 let, zanechávajíc za sebou bohaté umělecké dědictví zahrnující desítky filmových, televizních a divadelních rolí, které odrážejí její všestranný talent a výraznou osobnost.