Vlastimir Radovanovic

Vlastimir Radovanović, narozen 28. března 1926 v Kruševaci, Srbsko, Jugoslávie, zemřel 13. října 2012 v Bělehradě, Srbsko, byl významný jugoslávský scénárista, režisér a pedagog. Vzdělání a pedagogická činnost V roce 1956 absolvoval režii na Akademii pro divadelní umění v Bělehradě. Od roku 1959 působil jako pedagog na této instituci, později přejmenované na Fakultu dramatických umění, kde se stal profesorem filmového a televizního scénáře. Svou pedagogickou činností významně ovlivnil generace jugoslávských a srbských filmařů. Scénáristická tvorba Radovanović patřil k nejvýznamnějším jugoslávským scénáristům své doby. Jeho první realizovaný scénář k filmu Saša (1962) režiséra Radenka Ostojiće získal druhou cenu na festivalu v Pule a stal se kasovním hitem. Film byl natočen v Požarevci a je pozoruhodný tím, že na něm pracovali převážně debutanti - režisér Radenko Ostojić, sám Radovanović jako scenárista a herci Predrag Ćeramilac a Nikola Angelovski. Na 9. Festivalu jugoslávského filmu v Pule 1962 získal film Velkou Stříbrnou arenu a stal se absolutním hitem v kinech. Podle chorvatského filmového kritika Damira Radiće představoval Saša jeden z prvních partizánských filmů, který se odklonil od oficiální ideologie a dosavadních zobrazení válečných událostí v tehdejší Jugoslávii, především proto, že jedním z hlavních motivů děje byla osobní pomsta jednotlivce místo boje kolektivu za "vyšší cíle". Radovanović zanechal významnou stopu v jugoslávské kinematografii, přičemž se věnoval převážně akčním filmům z období národně osvobozeneckého boje, kriminálním filmům a komediím. Své nejvýznamnější dílo jako scenárista vytvořil právě v oblasti partizánského filmu. Napsal předlohu pro jeden z nejnapínavějších a zároveň nejavantgardnějších partizánských filmů Saša režiséra Radenka Ostojiće z roku 1962. Tento napínavý příběh o chlapcích, kteří se během okupace stávají ilegály, aby pokračovali v odporu po zničení místní partizánské buňky, zůstává nejen jako vynikající příklad žánrové gramotnosti, ale také jako jeden z nejživějších obrazů okupace v jugoslávském filmu. V akčním válečném filmu Časlava Damjanoviće Bomba u 10:10 z roku 1967, kde působil jako spoluautor scénáře, se Radovanovićovi podařilo vytvořit jednoho z nejaktivnějších a nejživějších německých záporných hrdinů v historii partizánského filmu - plukovníka Hasslera v podání Branka Pleši. Film Bomba u 10:10 byl koncipován jako spojení amerického B-filmu a partizánského filmu a byl profilován jako hvězdné vozidlo pro George Montgomeryho, nicméně Damjanović a Radovanović dokázali překonat toto omezení. Téhož roku Radovanović spolupracoval také na scénáři pro jeden z kanonických partizánských filmů - Diverzanti Hajrudina Krvavce, který byl úvodem k vrcholům partizánského filmu, jichž tento autor později dosáhl ve filmech Most a Valter. Již Diverzanti položili základy Krvavčovy estetiky, jeho charakteristický smysl pro humor, spoléhání na komiksovou stylizaci a vypravěčskou efektivitu westernu. Své autobiografické zážitky z války Radovanović částečně promítl do filmu Saša, ale především do filmu Drugarčine Miće Miloševiće z roku 1979. Režijní tvorba Jako režisér natočil čtyři oblíbené filmy, které se dodnes často vysílají v televizi. Z nich vyniká především Halo taxi z roku 1983, kriminální film s Batou Živojinovićem v hlavní roli, který velmi působivě zachytil jeden okamžik v rané fázi post-titoismu. Halo taxi vypráví příběh taxikáře, který se dostane do cesty velmi nebezpečným gangsterům. Dalším významným režijním počinem byl film Lov u mutnom z roku 1981, v němž hrají Velimir 'Bata' Živojinović, Mira Banjac, Dragomir Felba a Nada Vojinović. Film vypráví o obyvatelích chudinské čtvrti, kteří čelí její demolici. S pomocí místního podvodníka se Paja "Hlavoun" se svou rodinou přestěhuje do prázdného bytu v nových bělehradských blocích. Vše jde dobře, dokud u dveří nezaklepe skutečný majitel. Jeho posledním režijním počinem byl film Groznica ljubavi z roku 1985, v němž hrají Milan Strljić, Aleksandra Simić, Maja Sabljić a Nenad Ćirić. Film vypráví o mladé dívce, která se mylně domnívá, že ji její přítel podvádí, a rozhodne se prodat své novorozené dítě německému páru. S pomocí svých přátel otec unese svého malého syna a uteče na motorce, aby se skryl před policií. Odkaz a význam Radovanović s osmnácti realizovanými televizními a filmovými tituly patřil k vzácným profilovaným scénáristům. Svým přístupem k formě připomínal hollywoodské scenáristy a svým vztahem k publiku patřil mezi ty, kteří zajímavými řešeními bojují o sledovanost. Ve svém díle zanechal nejméně tři klasické filmy a řadu oblíbených a populárních snímků. Tím, že dokázal skloubit sledovanost a kvalitu, patřil Radovanović k lidem, kteří ve stínu velkých jmen ve skutečnosti tvořili sílu jugoslávského filmu. Vlastimir Radovanović zemřel 13. října 2012 v Bělehradě ve věku 86 let, zanechávaje za sebou významný odkaz v jugoslávské a srbské kinematografii.