Paola Quattrini

Paola Quattrini, narozená 9. března 1944 v Římě, je významná italská herečka s mimořádně dlouhou a bohatou kariérou v divadle, filmu a televizi. Dětská hvězda Paola Quattrini debutovala ve světě zábavy jako dětská herečka již ve čtyřech letech ve filmu Il bacio di una morta (1949) režiséra Guida Brignoneho. Její kariéra začala velmi brzy a pokračovala bez přestávky. V osmi letech účinkovala v rozhlasovém pořadu "Cavallo a dondolo" po boku Corrada a v deseti letech se objevila na divadelních prknech v adaptaci díla "Il potere e la gloria" (Moc a sláva) Grahama Greena v režii Luigiho Squarziny. Tato raná zkušenost položila základy její dlouhé a úspěšné kariéry. V padesátých letech účinkovala jako dětská herečka ve více než patnácti filmech, včetně velkofilmu Quo vadis, a začala také pracovat jako dabérka – její hlas můžeme slyšet například u Brigitte Fossey ve filmu Giochi proibiti (Zakázané hry) a u postavy Daphne v animovaném seriálu Scooby-Doo. Tato všestrannost jí umožnila rozvíjet různé aspekty hereckého umění již od útlého věku. Divadelní kariéra V patnácti letech navštěvovala římské divadelní "sklepy", kde ztvárnila roli v Tanti fiammiferi spenti od Lucianiho, což jí vyneslo přezdívku "nymfička prozaického divadla" té doby. V roce 1968 hrála Jessicu v Les mains sales (Špinavé ruce) od Sartra v Turínském stálém divadle a účinkovala v Pirandellově hře Diana e la Tuda. Její největší síla však spočívala především v komediálním repertoáru, kde excelovala v titulech jako Il gufo e la gattina (Sova a kočka) po boku Waltera Chiariho, Due sull'altalena (Dva na houpačce) s Corradem Panim, La papessa Giovanna (Papežka Jana) v režii Josého Quaglia s Andreou Giordanou a Non è per scherzo che ti ho amato od Fabbriho s Carlem Giuffrèm. Později se objevila v představení Oggi è già domani (Dnes je už zítra), které bylo poslední režií Pietra Garinejho v římském divadle Teatro Sistina. Mezi její další významné divadelní role patří Mi è cascata una ragazza nel piatto po boku Domenica Modugna a Se devi dire una bugia dilla grossa s Johnnym Dorellim. Filmová kariéra Paola Quattrini má za sebou bohatou filmovou kariéru, která zahrnuje jak komedie, tak dramatické snímky. Byla režírována Vittoriem Gassmanem ve filmu Di padre in figlio (1982) a s tímto slavným hercem také účinkovala v jednom z jeho posledních filmů La bomba (1999). Mezi její další významné filmy patří dramatický Panagulis vive (1982) režiséra Giuseppeho Ferrary. Mezinárodní publikum ji zná především z filmů The Case of the Bloody Iris (1972), kde ztvárnila roli Marilyn, Fratelli e sorelle (1992) a Attack of the Moors (1959). Její filmografie zahrnuje desítky titulů, včetně snímků jako Stormbound (1950), Operation Mitra (1951), Gli innocenti pagano (1951), The Secret of Three Points (1952), Revenge of a Crazy Girl (1952), Passionate Song (1953), Guai ai vinti (1954), Girls of Today (1955), The White Angel (1955), The Intruder (1956), Hercules (1958), First Love (1959), I cuori infranti (1963), La governante (1974), City Under Siege (1974), Death Hunt (1977) a My First Forty Years (1987). V roce 1993 získala prestižní ocenění Nastro d'Argento (Stříbrná stuha) za nejlepší herečku ve vedlejší roli za svůj výkon ve filmu Fratelli e sorelle režiséra Pupiho Avatiho. Televizní projekty V televizní tvorbě se Paola Quattrini proslavila zejména v sedmdesátých letech, kdy účinkovala v několika úspěšných seriálech a televizních filmech, mezi něž patří I demoni (1972) a Puccini (1973). V roce 1989 moderovala společně s Johnnym Dorellim varietní pořad Finalmente venerdì (Konečně pátek). Během své kariéry interpretovala díla významných autorů, jako jsou Pasolini, Dostojevskij, Tennessee Williams a Shakespeare, což dokazuje její všestrannost a schopnost zvládnout různé žánry a styly. Další aktivity a ocenění Kromě herectví se Paola Quattrini věnovala také dabingu, kde propůjčila svůj hlas mimo jiné herečkám jako Halle Berry a Milla Jovovich. V roce 2004 jí prezident Italské republiky Carlo Azeglio Ciampi udělil vyznamenání Komandér Řádu za zásluhy Italské republiky za celoživotní přínos kinematografii, televizi a divadlu. V roce 2009 vydala poloautobiografický román A.M.O.R.E. ("L.O.V.E."). Osobní život Paola Quattrini byla třikrát vdaná. Jejím druhým manželem byl filmový producent Luciano Appignani, s nímž má dceru Selvaggiu Quattrini (vlastním jménem Selvaggia Appignani), která se také stala herečkou. Selvaggia, narozená 25. června 1975 v Římě, začala svou kariéru na jevišti v pouhých osmi letech a později se prosadila i jako dabérka. Je známá především jako italský hlas princezny Fiony v sérii Shrek a dabovala také herečky jako Kristin Kreuk, Paz Vega, Lake Bell, Halle Berry, Milla Jovovich, Frances O'Connor, Jennifer Love Hewitt, Keira Knightley a Leonor Watling. I ve svém pokročilém věku Paola Quattrini zůstává aktivní na divadelních prknech. V roce 2021 se představila v hlavní roli ve hře Slot, napsané a režírované Lucou De Beim, kde ztvárnila zralou ženu, kterou opustí manžel kvůli mladší ženě, což ji přivede k závislosti na hazardních hrách. Její více než sedmdesátiletá kariéra z ní činí jednu z nejvýznamnějších a nejrespektovanějších osobností italského divadla a filmu.