Ugo Pagliai

Ugo Pagliai, narozen 13. listopadu 1937 v Pistoii v Toskánsku, je významný italský herec a dabér. Jeho umělecká dráha začala v roce 1958, kdy nastoupil na prestižní Accademia Nazionale d'Arte Drammatica, což mu umožnilo zahájit divadelní kariéru na počátku 60. let. Divadelní začátky a průlom Po absolvování akademie v roce 1961 vstoupil do divadelní společnosti I nuovi pod vedením Guglielma Morandiho, která se specializovala na divadelní představení pro televizi. V letech 1963-1964 působil v Teatro Stabile v Janově, kde účinkoval v inscenacích Corte Savella od Anny Bantiové a Ciascuno a suo modo od Luigiho Pirandella. Širší známosti dosáhl v roce 1969 díky kritiky oceňované divadelní hře Ross od Giuseppe Finy, kde ztvárnil postavu Lawrence z Arábie. Televizní a filmová kariéra Skutečný průlom v jeho kariéře přišel v roce 1971, kdy zazářil jako hlavní představitel v minisérii Il segno del comando (Znamení příkazu) režiséra Daniela D'Anzy. Tento úspěch mu otevřel dveře k dalším významným projektům italské televizní stanice RAI, kde často spolupracoval právě s režisérem D'Anzou. V 70. letech se Pagliai prosadil i ve filmovém průmyslu, kde ztvárnil významné role v několika pozoruhodných snímcích. Mezi jeho nejznámější filmy patří The Red Queen Kills Seven Times (1972), kde hrál postavu Martina Hoffmanna po boku Barbary Bouchetové, a Shadowman (1974), kde ztvárnil roli Paula de Borrega. V roce 1975 se objevil v televizní minisérii The Man Without a Face, která byla adaptací francouzsko-italsko-jugoslávského televizního seriálu. Divadelní partnerství a pozdější kariéra V roce 1981 založil se svou partnerkou Paolou Gassman, dcerou herců Vittoria Gassmana a Nory Ricciové, divadelní společnost Pagliai-Gassman. Tato spolupráce trvala pětadvacet let a byla známá především interpretacemi děl Luigiho Pirandella, jako například Il piacere dell'onestà (1984) v režii Massima Castriho a L'uomo, la bestia e la virtù (1985) v režii Luigiho Squarziny. Pagliai byl především divadelním hercem, ale pokračoval i ve filmové a televizní tvorbě. Od roku 2007 působil jako ředitel divadelní sezóny Teatro Riccitelli v Teramu. Uznání a novější projekty Za svou bohatou kariéru získal Pagliai v roce 1988 prestižní ocenění Flaiano Prize. V posledních letech se objevil v několika významných filmových projektech. V roce 2018 ztvárnil roli televizního moderátora Mikea Bongiorna ve filmu Loro režiséra Paola Sorrentina, který pojednává o italském mediálním magnátovi a politikovi Silviu Berlusconim. V roce 2019 pak hrál hlavní roli Piera v krátkém filmu Un antico manoscritto. Kromě herectví se Pagliai věnoval také dabingu a předával své bohaté zkušenosti mladším generacím. Ugo Pagliai je otcem asistenta režie Tommasa Pagliaiho a jeho dlouhodobý vztah s Paolou Gassman trval úctyhodných 55 let. Během své více než šedesátileté kariéry se Pagliai etabloval jako jeden z nejvýznamnějších italských herců své generace, jehož všestranný talent mu umožnil excelovat jak na divadelních prknech, tak před filmovou a televizní kamerou.