Geneviève Page

Geneviève Page (13. prosince 1927, Paříž, Francie – 14. února 2025, Paříž, Francie) byla významná francouzská herečka s filmovou kariérou trvající více než padesát let, během níž se objevila v mnoha mezinárodních produkcích. Původ a vzdělání Narodila se jako Geneviève Bonjean do rodiny estétů. Její otec Jacques Paul Bonjean (1899-1990) byl známým sběratelem umění specializujícím se na francouzské umění 17. století. Její matka Germaine (rozená Lipman) pocházela z židovské rodiny, která založila společnost LIP. Kmotrem Geneviève byl Christian Dior, který v době jejího dětství ještě nebyl slavným módním návrhářem. Ve dvanácti letech jí otec dal přečíst Voltairovy hry s tím, že "pokud nemůže číst Voltaira, nemůže číst nikoho". Studovala na École du Louvre a na pařížské konzervatoři Conservatoire national des arts et métiers. Začátky kariéry Na divadelní scéně debutovala v roce 1943 v inscenaci Paula Claudela "The Satin Slipper" v režii Jeana-Louise Barraulta. Později se stala členkou Théâtre National Populaire. Její filmový debut přišel v roce 1951 v detektivním thrilleru Pas de pitié pour les femmes (Žádný soucit se ženami). Větší pozornost však získala následující rok v dobrodružném filmu Fanfan la Tulipe (1952), kde ztvárnila Madame de Pompadour po boku Gérarda Philipa a Giny Lollobrigidy. V tomto filmu ji zachrání před bandity šermířský hrdina Fanfan a ona mu na oplátku daruje tulipán. Mezinárodní kariéra Po úspěchu ve francouzské kinematografii se Page prosadila i v mezinárodních produkcích. Objevila se po boku Roberta Mitchuma ve filmu Foreign Intrigue (1956) a s Davidem Nivenem ve snímku The Silken Affair (1956). Významnou roli ztvárnila ve filmu Song Without End (1960), kde hrála hraběnku Marii d'Agoult, milenku Franze Liszta, kterého ztvárnil Dirk Bogarde. Tento film získal Oscara za nejlepší hudbu a Zlatý glóbus za nejlepší film v kategorii muzikál. Vrchol kariéry Jedním z jejích nejvýznamnějších filmů byl historický velkofilm El Cid (1961), kde byla obsazena do role intrikánské princezny Urraca po boku Charltona Hestona a Sophii Loren. Tento italsko-americký epos o životě kastilského rytíře z 11. století byl velkolepým spektáklem trvajícím více než tři hodiny. V roce 1966 se objevila v akčním filmu Grand Prix režiséra Johna Frankenheimera, kde ztvárnila odcizenou manželku jezdce Ferrari Jeana-Pierra Sartiho (Yves Montand), která mu odmítá udělit rozvod. Film patřil mezi deset nejvýdělečnějších snímků roku 1966 a získal tři Oscary za technické úspěchy. Zřejmě nejslavnější rolí Page byla postava Madame Anaïs, majitelky luxusního nevěstince ve filmu Belle de Jour (1967) režiséra Luise Buñuela. V tomto kontroverzním snímku hrála vedle Catherine Deneuve, která ztvárnila mladou ženu v nešťastném manželství, jež se stává prostitutkou pod jménem "Belle de Jour". Page jako Madame Anaïs je náročná, nekompromisní žena s náznakem přitažlivosti k postavě Deneuve. Za tento výkon byla nominována na cenu Národní společnosti filmových kritiků za nejlepší herečku ve vedlejší roli a film získal Zlatého lva na filmovém festivalu v Benátkách. S Deneuve se znovu setkala ve filmu Mayerling (1968), kde ztvárnila hraběnku Larisch v romantické tragédii režírované Terencem Youngem. Pozdější kariéra V roce 1970 ji režisér Billy Wilder obsadil do role záhadné Gabrielle Valladon ve filmu The Private Life of Sherlock Holmes s Robertem Stephensem v roli slavného detektiva. Page zde hrála tajemnou belgickou klientku, která požádá Holmese, aby našel jejího zmizelého manžela inženýra. Její postava se pokouší svést slavného detektiva a nakonec se ukáže, že je součástí složitého spiknutí. Ve Francii se později objevila v černé komedii Buffet Froid (1979) s Gérardem Dépardieu a v thrilleru Mortelle Randonnée (Smrtící okruh, 1983) s Isabelle Adjani. V USA účinkovala v Altmanově komedii Beyond Therapy (1987) a v jeho segmentu antologického filmu Aria (1987). V Itálii hrála v dramatu Cartoline italiane (Italské pohlednice, 1987). Divadelní kariéra a ocenění Vedle filmové kariéry měla Page dlouhou a významnou kariéru na divadelní scéně. V roce 1980 získala cenu Prix de la meilleure comédienne du syndicat de la critique (Cena nejlepší herečky od asociace kritiků) za svou roli v inscenaci "Les Larmes amères de Petra von Kant" (Hořké slzy Petry von Kant) v Théâtre national de Chaillot v Paříži. V roce 1996 byla nominována na cenu Molière za roli v inscenaci "Colombe". Její divadelní kariéra pokračovala až do roku 2011, kdy ve věku 83 let ztvárnila Agrippinu v Racinově hře Britannicus na divadelním festivalu v Figeacu, což byla její poslední divadelní role. Osobní život Geneviève Page byla od roku 1959 vdaná za Jeana-Clauda Bujarda, se kterým měla dvě děti. Manželství trvalo až do jeho smrti v roce 2011. Zemřela 14. února 2025 ve svém domě v Paříži ve věku 97 let.