Bruno Oja

Bruno Oja, estonský herec a hudebník, se narodil 12. února 1933 v Tallinnu, Estonsko. Od útlého věku projevoval hudební nadání; ve věku pěti let se začal učit hře na klavír pod vedením významného estonského skladatele Eugena Kappa. V deseti letech již vystupoval na samostatných koncertech. Později se pokoušel studovat medicínu v Tartu a Moskvě a také tělesnou výchovu v Rize, avšak žádné z těchto studií nedokončil. Během studentských let se věnoval sportu, zejména basketbalu a vodnímu pólu, ve kterých dosáhl reprezentační úrovně. Nakonec absolvoval herecké kurzy při rižském Divadle pantomimy, což odstartovalo jeho uměleckou dráhu.

Bruno Oja debutoval ve filmu Tava laime v roce 1960. V roce 1962 ztvárnil postavu Bruna ve snímku Put k prichalu. Následující rok se objevil ve filmu Generali da zizilebi jako Vladec Lekhovski. Tyto rané role mu pomohly získat zkušenosti a etablovat se ve filmovém průmyslu.

V roce 1965 získal významnou roli Obersturmbannführera ve filmu Skřivánek, která mu přinesla širší uznání. Téhož roku ztvárnil postavu Bronia ve snímku Nikdo nechtěl umírat. Jeho schopnost ztvárnit komplexní postavy v dramatických příbězích byla vysoce ceněna.

V roce 1974 se Bruno Oja objevil ve filmu Potopa režiséra Jerzyho Hoffmana, který byl nominován na Oscara. Tento historický epos mu umožnil získat mezinárodní pozornost. V roce 1979 ztvárnil postavu Nilsona ve filmu Kentauři, což dále posílilo jeho reputaci na mezinárodní scéně.

Bruno Oja spolupracoval i s československými tvůrci. V roce 1982 ztvárnil roli Hofa ve filmu Poslední propadne peklu. Jeho účast v tomto projektu svědčí o jeho všestrannosti a schopnosti adaptovat se na různé filmové prostředí.

Po obnovení estonské nezávislosti se Bruno Oja vrátil do vlasti, kde vedl mládežnické divadlo. Působil také jako kulturní atašé a honorární konzul Estonska v Polsku. V roce 1998 prodělal mrtvici a 9. října 2002 zemřel v Tartu. Je pohřben na hřbitově Metsakalmistu.