Mariko Okada

Mariko Okada (岡田 茉莉子), narozená 11. ledna 1933 v Tokiu, je významná japonská herečka, která se stala jednou z nejvýraznějších osobností japonské kinematografie druhé poloviny 20. století. Počátky kariéry Mariko Okada se narodila jako dcera slavného herce němého filmu Tokihiko Okady (vlastním jménem Eiichi Takahashi), který zemřel rok po jejím narození. Byla vychovávána tetou z matčiny strany. Svůj filmový debut uskutečnila v roce 1951 ve filmu Dancing Girl režiséra Mikio Naruse. Tato spolupráce odstartovala její kariéru a s Narusem později pracovala na dalších významných filmech jako Husband and Wife, Floating Clouds a Nagareru. V těchto filmech prokázala svůj mimořádný herecký talent, který ji rychle vynesl mezi přední japonské herečky. Spolupráce s významnými režiséry Nespokojená s rolemi, které jí byly přidělovány, opustila po vypršení smlouvy studio Toho a podepsala kontrakt se studiem Shochiku. V následujících letech ztvárnila významné role ve filmech režiséra Jasudžiró Ozu, především v Late Autumn (1960) a An Autumn Afternoon (1962). V Late Autumn hrála postavu Juriko Sasaki, přítelkyni hlavní hrdinky, zatímco v An Autumn Afternoon ztvárnila roli Akiko, snachy hlavního hrdiny. Její výkony v těchto filmech byly kritiky vysoce ceněny a potvrdily její pozici mezi elitními japonskými herečkami. Kromě spolupráce s Ozuem účinkovala také ve filmech režisérů Keisuke Kinoshity (Spring Dreams, The Scent of Incense) a Heinosuke Gosho (Hunting Rifle). Samurai trilogie Významnou kapitolou v její kariéře byla účast v legendární Samurai trilogii režiséra Hiroshi Inagakiho. Ve třetím díle Samurai III: Duel at Ganryu Island (1956) ztvárnila postavu Akemi, jedné ze dvou žen zamilovaných do hlavního hrdiny Musashi Miyamota, kterého hrál slavný Toshiro Mifune. Její role v této historické trilogii, která patří mezi klenoty japonské kinematografie, jí přinesla mezinárodní uznání. Spolupráce s Yoshishige Yoshidou Zlomovým okamžikem v její kariéře i osobním životě bylo setkání s režisérem Yoshishige Yoshidou. V roce 1962 účinkovala v jeho filmu Akitsu Springs, který byl jejím stým filmem a zároveň prvním pod vedením jejího budoucího manžela. Po kritickém úspěchu filmu se Okada a Yoshida vzali a v roce 1965 opustili studio, aby mohli pracovat nezávisle. Založili vlastní produkční společnost Gendai Eigasha a zahájili pozoruhodnou spolupráci, která trvala přes čtyřicet let a zahrnovala třináct filmů. Avantgardní tvorba V letech 1965 až 1971 hrála Okada ve všech Yoshidových filmech, které byly nezávisle produkovanými melodramaty vyprávěnými avantgardním způsobem. Mezi nejvýznamnější patří Woman of the Lake (1966), The Affair (1967) a Affair in the Snow (1968). Vrcholem jejich spolupráce byl film Eros + Massacre (1969), který je považován za formálně nejradikálnější a patří mezi nejvýznamnější díla japonské nové vlny. V tomto filmu ztvárnila roli průkopnické feministické spisovatelky Noe Ito. Tyto filmy jsou charakteristické svou vizuální sofistikovaností, filozofickou hloubkou a kritickým pohledem na tradiční roli žen v japonské společnosti. Pozdější kariéra V pozdějších letech se Okada objevila v několika významných filmech, včetně kultovního snímku Tampopo (1985) režiséra Juzo Itamiho, kde ztvárnila roli "Spaghetti sensei". Její poslední filmovou rolí byl snímek My God, My God, Why Hast Thou Forsaken Me? (2005) režiséra Shinji Aoyamy. Kromě filmové tvorby pravidelně vystupovala také na divadelních prknech a v televizních produkcích. Ocenění a odkaz Za svou hereckou kariéru získala Mariko Okada řadu ocenění, včetně ceny Mainichi Film Award za nejlepší herečku ve vedlejší roli za film Season of the Demon Girl (1958) a ceny Kinema Junpo Award a Mainichi Film Award za nejlepší herečku v hlavní roli za filmy Love This Year a Akitsu Springs (1962). V roce 1998 byla oceněna Golden Glory Award a Platinum Grand Prize na Japan Movie Critics Awards. Mariko Okada je mnohými považována za jednu z největších hereček v historii japonského filmu. Její spolupráce s legendárními režiséry jako Yasujiro Ozu, Mikio Naruse a především s jejím manželem Yoshishige Yoshidou z ní učinila ikonu japonské kinematografie. Její herecký styl, charakteristický emocionální hloubkou a schopností vyjádřit složité pocity bez jediného slova, ovlivnil generace japonských herců a hereček.