Günter Neumann

Günter Christian Ludwig Neumann, narozen 19. března 1913 v Berlíně, zemřel 17. října 1972 v Mnichově, byl významný německý scénárista, skladatel, textař, kabaretista a autor. Patřil k nejvýraznějším osobnostem německé poválečné kulturní scény, jehož všestranný talent se projevil v mnoha oblastech umělecké tvorby. Počátky kariéry a kabaretní tvorba Po ukončení školního vzdělání studoval Neumann na Hudební vysoké škole v Berlíně a navštěvoval také naučné studio berlínského kabaretu "Kabarett der Komiker" (KadeKo). Brzy začal doprovázet programy v kabaretu Wernera Fincka Katakombe a v Kohlkopp Valesky Gert na klavír. Postupně se zapojil do tvorby programů a přispíval vlastními texty a šansony. Jeho kabaretní kariéra byla přerušena druhou světovou válkou, během níž byl povolán do wehrmachtu, kde působil především jako "armádní bavič". Po válce, kdy byl internován jako válečný zajatec ve francouzském Chartres, založil táborové kabaretní soubor. Poválečná tvorba a Berliner Ballade Po návratu do Berlína v roce 1946 vystupoval v kabaretu "Ulenspiegel", pro který složil a napsal několik programů, včetně "Alles Theater" (1947, režie: Gustaf Gründgens) a "Schwarzer Jahrmarkt" (1948). Právě "Schwarzer Jahrmarkt", označovaný jako "Revue hodiny nula", se stal základem pro jeho první významný filmový scénář k satirickému snímku Berliner Ballade (The Ballad of Berlin, 1948). Film režírovaný Robertem A. Stemmlem představil Gerta Fröbeho v roli "Otty Normalverbrauchera" (Otty Průměrného spotřebitele) a satiricky zachycoval život v poválečném Berlíně. Snímek byl natočen v západním Berlíně v době sovětské blokády a využíval rámcový příběh zasazený do roku 2048, kdy diváci nahlížejí zpět na "staré časy" roku 1948. Film sleduje osudy bývalého německého vojáka, který se po válce vrací do civilního života v Berlíně a potýká se s problémy při hledání jídla, přístřeší a práce. Filmová kariéra Neumann prokázal svůj všestranný talent především v práci pro hraný film. Jako scénárista se podílel na řadě úspěšných snímků, mezi něž patří Paradies der Junggesellen (Bachelor's Paradise, 1939), Herrliche Zeiten (Wonderful Times, 1950), Feuerwerk (Fireworks, 1954), Das Wirtshaus im Spessart (The Spessart Inn, 1958) a Der Engel, der seine Harfe versetzte (The Angel Who Pawned His Harp, 1959). Jedním z jeho nejvýznamnějších scénáristických počinů byl film Wir Wunderkinder (Aren't We Wonderful?, 1958), který napsal společně s Heinzem Pauckem podle románu Huga Hartunga. Tento satirický snímek režírovaný Kurtem Hoffmannem sleduje životy dvou spolužáků, Hanse Boeckela a Bruna Tichese, na pozadí německé historie první poloviny 20. století. Film získal řadu ocenění včetně Německé filmové ceny, Velké ceny na Mezinárodním filmovém festivalu v Acapulcu a Moskvě a Zlatý glóbus. Dalším významným dílem, na kterém se Neumann podílel, byl film Das Wirtshaus im Spessart (The Spessart Inn, 1958), volně adaptovaný podle předlohy Wilhelma Hauffa z roku 1827. Tento hudební komediální film režírovaný opět Kurtem Hoffmannem vypráví příběh hraběnky Franzisky, která je unesena bandou lupičů, ale nakonec se zamiluje do jejich vůdce. Neumann pro film napsal nejen scénář, ale také texty písní. Film se stal natolik populárním, že se dočkal dvou pokračování - Das Spukschloss im Spessart (The Haunted Castle of Spessart, 1960) a Herrliche Zeiten im Spessart (Glorious Times in Spessart, 1967). Rozhlasová tvorba a pozdější kariéra Během berlínské blokády v roce 1948 založil Neumann časopis "Zeitschrift der Insulaner" a pro rozhlasovou stanici RIAS vytvořil kabaretní program "Der Club der Insulaner", kterým chtěl povzbudit obležené Berlíňany. V roce 1958 se přestěhoval do Mnichova, kde pokračoval v práci pro televizi. Psal znělky a šansony pro pořad Hanse Rosenthala "Dalli Dalli" a příspěvky pro satirický rozhlasový pořad "Rückblende". Neumann také přeložil text muzikálu Cole Portera "Kiss me Kate", který byl poté uveden jako "Küss mich Kätchen" v Komödie am Kurfürstendamm. V roce 1960 spolupracoval s Friedrichem Holländerem, kterého vždy obdivoval, na filmu "Das Spukschloss im Spessart" - Holländer složil hudbu, Neumann napsal scénář a texty písní. Günter Neumann zemřel 17. října 1972 ve věku 59 let v Mnichově a byl pohřben v Berlíně v čestném hrobě na hřbitově Luisen-Gemeinde. Jeho všestranný talent a schopnost kombinovat humor s kritickým pohledem na společnost z něj učinily jednu z nejvýznamnějších osobností německé poválečné kulturní scény.