László Mensáros

László Mensáros (26. ledna 1926, Budapešť – 7. února 1993, Budapešť) byl významný maďarský divadelní, filmový a televizní herec, dvojnásobný držitel ceny Jászai Mari a nositel Kossuthovy ceny, který patřil mezi nejuznávanější umělce své doby. Vzdělání a počátky kariéry Mensáros pocházel z kultivovaného prostředí, které formovalo jeho pozdější umělecký projev. Základní vzdělání získal v katolické škole Champagnan a následně studoval na gymnáziu řádu svatého Benedikta. Díky své matce si vybudoval silný vztah k hudbě, učil se hrát na klavír a studoval jazyky. Jeho přirozený talent pro čistou artikulaci a přednes se projevil již v dětství, kdy okouzlil publikum recitací francouzské poezie. Herecké vzdělání začal získávat jako žák Sándora Gótha na Královské akademii dramatických umění, později přešel do Národního hereckého spolku a po zestátnění pokračoval na Vysoké škole divadelního a filmového umění pod patronací Zoltána Várkonyiho. Jeho studium bylo v roce 1949 přerušeno z politických důvodů, což vedlo k jeho pokusu o emigraci. Při tomto pokusu byl zatčen a uvězněn, přestože hranice ani nepřekročil. Po propuštění v roce 1951 začínal jako statista v Národním divadle. Politické pronásledování Mensáros sehrál aktivní politickou roli během maďarské revoluce v roce 1956 v Debrecínu, kde působil jako člen divadelního a městského revolučního výboru. V říjnu 1957 získal angažmá v divadle Madách, ale brzy poté byl vyslýchán budapešťskou policií. Dne 22. srpna 1958 byl zatčen a uvězněn. Během věznění organizoval spolu s Ivánem Darvasem divadelní představení pro spoluvězně. Dne 9. dubna 1959 byl odsouzen okresním soudem v Debrecínu k 2 letům a 2 měsícům vězení za aktivní účast v hnutí za svržení lidově demokratického státního zřízení. Nejvyšší soud rozsudek potvrdil 15. září 1959. Během uvěznění se rozvedl s manželkou. Díky amnestii byl jeho trest zkrácen na polovinu a započteny mu byly i čtyři měsíce strávené ve vyšetřovací vazbě. Z vězení v Marianostře byl propuštěn 20. července 1960. Poté pracoval jako pomocný dělník v textilním skladu společnosti Rutex a později jako číšník v kasinu na Markétině ostrově a v Csili v Pesterzsébetu. Návrat k divadlu a vrchol kariéry Od října 1961 mohl díky intervenci Gábora Berényiho u Györgye Aczéla podepsat smlouvu s divadlem Szigliget v Szolnoku. Po čtyřech letech v regionálním divadle se vrátil do Budapešti a od září 1964 do května 1984 byl členem divadla Madách, kde našel svůj skutečný umělecký domov. Právě zde, mezi vynikajícími kolegy a v klasických i moderních dramatech, se plně rozvinul jeho talent a stal se jedním z největších maďarských herců. V divadle Madách ztvárnil řadu významných rolí, které se vyznačovaly elegancí, důstojností, jemným humorem a sebeironií. Mezi jeho nejpozoruhodnější jevištní postavy patřil Satyn v Gorkého Noční přístřeší, Herec ve stejném díle, Tuzenbach a Čebutykin v Čechovových hrách, Chlestakov v Gogolově Revizorovi, Mackie Messer (Žebrácká opera) a Lucifer. Jeho herecký projev byl charakteristický intelektuálním přístupem k postavám a mimořádně čistou artikulací. Filmová kariéra Svůj filmový debut učinil v roce 1956 ve snímku Professor Hannibal (Hannibál tanár úr) režiséra Zoltána Fábriho, kde ztvárnil postavu Töröka. Tento film, natočený podle románu Ference Móry, se odehrává v Budapešti v meziválečném období a vypráví příběh latinského učitele, který se po publikování eseje o kartaginském generálu Hannibalovi stane nechtěnou loutkou krajně pravicových politiků. Film byl uveden pět dní před vypuknutím maďarského povstání v roce 1956 a později byl zařazen mezi dvanáct nejlepších maďarských filmů. Během své kariéry se Mensáros objevil ve více než 150 filmech a televizních produkcích. Mezi jeho nejvýznamnější filmy patří Ártatlan gyilkosok (Nevinní vrazi, 1973) režiséra Zoltána Várkonyiho, kde ztvárnil hlavní roli filmového režiséra George Vallaye. Film vypráví příběh dvou studentů umění, kteří přesvědčí slavného filmového režiséra, aby natočil jejich detektivní příběh, což vede k nečekaným zvratům. Dále se proslavil v televizním seriálu Musical TV Theater (1970) a v kriminálním seriálu Megtörtént bünügyek (1974). Významná byla také jeho role ve filmu The Long Ride (1983) režiséra Pála Gábora, který pojednává o ochraně amerického pilota maďarskými jezdci na pláních během druhé světové války. Pozdější léta a odkaz V roce 1968 se oženil s Gabriellou Mikes (přezdívanou Killy). V roce 1984 odešel do důchodu, ale zůstal aktivní. V letech 1985-1989 studoval dálkově na Teologické akademii Pétera Pázmánye. Od roku 1986 až do své smrti vyučoval na herecké škole Márie Gór Nagy. Jeho druhá manželka Killy zemřela 5. prosince 1989. László Mensáros zemřel 7. února 1993 po dlouhé a vážné nemoci. Za svou práci získal řadu ocenění včetně dvojnásobné ceny Jászai Mari a prestižní Kossuthovy ceny. Jeho elegantní vystupování a kultivovaný herecký projev mu vynesly přezdívku "poslední budapešťský kavalír". Na jeho počest byla v Maďarsku zřízena divadelní cena nesoucí jeho jméno. László Mensáros zůstává v paměti jako jeden z nejvýznamnějších maďarských herců, jehož intelektuální přístup k herectví, elegance a mimořádný talent zanechaly nesmazatelnou stopu v maďarské divadelní a filmové historii.