Bruno Mattei

Bruno Mattei (30. července 1931, Řím, Itálie – 21. května 2007, Řím, Itálie) byl italský filmový režisér, scenárista a střihač, který se proslavil především tvorbou nízkorozpočtových exploatačních filmů v mnoha žánrech. Počátky kariéry Bruno Mattei vyrůstal v Římě, kde jeho otec vlastnil malé filmové střihačské studio. Díky tomu byl od mládí obklopen filmovým prostředím. V roce 1951 absolvoval italskou národní filmovou školu Centro Sperimentale Centrale. Svou kariéru zahájil jako střihač a scenárista, přičemž tvrdil, že pracoval na více než 100 filmech jako střihač, což je však podle filmových historiků těžké ověřit. Mezi jeho první střihačské práce patřily filmy Lulu a Tua per la vita. Režijní debut a první filmy Svůj režijní debut uskutečnil v roce 1970 s dramatem Armida, il Dramma di Una Sposa pod pseudonymem Jordan B. Matthews. Následoval sexploatační film Cuginetta...Amore Mio! s herečkou Ritou De Simone. V roce 1976 se vrátil k režii a natočil dva nízkorozpočtové nacistické exploatační filmy – SS Girls (1977) a KZ9 Lager di Sterminio (1977). Mattei pokračoval v tvorbě kontroverzních filmů a rozšířil svůj záběr o pornografické snímky a mondo "šokumentární" filmy, jako byl Mondo erotico (1973). Spolupráce s Claudiem Fragassem V roce 1980 začal Mattei spolupracovat se scenáristou Claudiem Fragassem. Jejich první společné projekty byly The True Story of the Nun of Monza a The Other Hell (1981), filmy z prostředí klášterů kombinující náboženskou tematiku s hororovými a erotickými prvky. Tato spolupráce trvala deset let a zahrnovala 15 filmů, přičemž Fragasso občas působil jako režisér druhého štábu. Zombie filmy a exploatační tvorba Pod pseudonymem Vincent Dawn režíroval Mattei v roce 1980 film Hell of the Living Dead (známý také jako Virus), nízkorozpočtový zombie horor inspirovaný úspěšnými filmy jako Dawn of the Dead (1978) a Zombi 2 (1979) od Lucia Fulciho. Film byl natočen během pěti týdnů ve Španělsku a využíval záběry z dokumentů o Nové Guineji a hudbu od skupiny Goblin, převzatou z jiných filmů. Přestože byl film kritiky hodnocen negativně, stal se kultovním dílem mezi fanoušky hororového žánru. Vrchol kariéry v 80. letech V roce 1982 natočil Mattei dva filmy z vězeňského prostředí s Laurou Gemser v hlavní roli – Women's Prison Massacre a Violence in a Women's Prison. Poté se přesunul k žánru fantasy a natočil I sette magnifici gladiatori (1983). S Fragassem spolupracoval na sci-fi hororu Rats - Notte di terrore (1984), který Mattei považoval za své nejlepší dílo navzdory velmi nízkému rozpočtu. V 80. letech neúnavně pracoval a natočil několik spaghetti westernů a akčních filmů. Pokračování v žánrových filmech V roce 1988 nahradil Lucia Fulciho jako režiséra filmu Zombi 3 na Filipínách poté, co Fulci projekt nedokončil. Mattei nebyl v titulcích uveden, ale podle svědectví natočil přibližně 40 % filmu. Mezi jeho další filmy z konce 80. let patřily Robowar a Shocking Dark - Terminator II (1989), který kombinoval prvky populárních sci-fi filmů jako The Terminator a Alien. Pozdní kariéra Od roku 1993 pracoval Mattei téměř výhradně pro italského producenta Giovanniho Paolucciho, což znovu nastartovalo jeho kariéru po rozchodu s Fragassem v roce 1990. V 90. letech režíroval sérii erotických thrillerů a televizní film Cruel Jaws (1995), inspirovaný Spielbergovým filmem Jaws (1975). Tento film je typickou ukázkou Matteiho přístupu – využíval záběry z předchozích filmů o žralocích a kombinoval je s vlastním materiálem. Poslední roky Mattei pokračoval v režírování filmů až do své smrti, přičemž pracoval především na Filipínách. Jeho pozdní tvorba zahrnovala další zombie a kanibalské filmy, často s herečkou Yvette Yzon. Mezi jeho poslední filmy patří The Jail: The Women's Hell, Zombies: The Beginning a Island of the Living Dead. Začátkem roku 2007 mu byl diagnostikován nádor na mozku. Navzdory varování lékařů podstoupil operaci, po které upadl do kómatu a 21. května 2007 zemřel ve věku 75 let. Bruno Mattei je známý svým specifickým přístupem k filmové tvorbě – často následoval populární žánrové trendy a vytvářel neoficiální pokračování nebo napodobeniny úspěšných filmů. Používal mnoho pseudonymů, včetně Jordan B. Matthews, Vincent Dawn, Gilbert Roussel a dalších. Přestože jeho filmy byly často kritizovány za nízkou kvalitu, špatné dialogy a nadměrné využívání záběrů z jiných filmů, získaly si kultovní status mezi fanoušky exploatačního žánru a B-filmů.