Pyotr Lyubeshkin

Pyotr Lyubeshkin (15. ledna 1913 – 5. srpna 1990) byl sovětský herec, který se narodil v obci Lapino v Moskevské gubernii v tehdejším carském Rusku (nyní Moskevská oblast, Rusko). Během své dlouhé herecké kariéry se objevil v desítkách sovětských filmů, kde často ztvárňoval vedlejší, ale výrazné role. Počátky kariéry a významné filmy Pyotr Lyubeshkin patřil k uznávaným charakterním hercům sovětské kinematografie. Jeho filmografie zahrnuje řadu významných snímků, které se staly součástí zlatého fondu sovětského filmu. Mezi jeho nejznámější role patří účinkování ve filmu Po tonkomu ldu (1966), režírovaném Damirem Vyatichem-Berezhnykem. Tento dobrodružný mysteriózní snímek se stal jedním z jeho nejznámějších filmů. V roce 1966 se Lyubeshkin objevil také v romantickém dramatu Women (Ženy), které režíroval Pavel Lyubimov. Film vypráví příběh tří generací žen pracujících v sovětské továrně na nábytek a jejich životních osudů. Lyubeshkin zde ztvárnil postavu Konstantina Ivanoviče a film se stal jedním z nejúspěšnějších v sovětské filmové distribuci roku 1966, kdy ho zhlédlo 36,6 milionu diváků. Spolupráce s významnými režiséry Významnou kapitolou v Lyubeshkinově kariéře byla jeho účast ve válečném romantickém filmu The Forty-First (Sorok pervyy) z roku 1956, který režíroval Grigori Chukhrai. Tento film, natočený podle stejnojmenného románu Borise Lavrenyova, vypráví příběh rudoarmějské odstřelovačky a důstojníka Bílé armády. Lyubeshkin zde ztvárnil postavu Guzhova. Film přilákal v Sovětském svazu 25,1 milionu diváků a stal se desátým nejúspěšnějším filmem roku 1956. V roce 1961 se Lyubeshkin objevil v dobrodružném filmu Dersu Uzala, který režíroval Agasi Babayan. Film byl adaptací knihy Vladimira Arsenyeva o jeho cestách po ruském Dálném východě s domorodým lovcem Dersu Uzalou. Lyubeshkin zde ztvárnil postavu označovanou jako "bradáč" (бородач). Tento film později v roce 1975 znovu natočil japonský režisér Akira Kurosawa, který za něj získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Pozdější kariéra V roce 1975 se Lyubeshkin objevil v populární sovětské romantické komedii Afonya, kterou režíroval Georgij Danelija. Film se stal kasovním trhákem v Sovětském svazu s celkovým počtem 62,2 milionu prodaných vstupenek. V tomto filmu Lyubeshkin ztvárnil postavu strýce Paši Ševčenka, zkušeného instalatéra. Jedním z jeho posledních významných filmů byl Pozovi menya v dal svetluyu (Zavolej mě do jasné dálky) z roku 1978, kde ztvárnil postavu Fyodora Fyodoroviče. Tento film režíroval German Lavrov a vypráví příběh svobodné matky žijící na vesnici, kterou její bratr seznámí s potenciálním nápadníkem. Odkaz Pyotr Lyubeshkin zemřel 5. srpna 1990 ve věku 77 let. Během své dlouhé herecké kariéry se zapsal do dějin sovětské kinematografie jako spolehlivý charakterní herec, který dokázal přesvědčivě ztvárnit širokou škálu postav. Jeho filmografie zahrnuje desítky filmů, ve kterých často hrál menší, ale výrazné role, které přispívaly k celkové atmosféře a kvalitě filmů. Přestože nebyl hlavní hvězdou sovětského filmu, jeho přítomnost na plátně byla vždy znatelná a jeho herecký výkon oceňovaný.