Goyo Lebrero

Goyo Lebrero (19. září 1920, Madrid, Španělsko – 8. září 1980, Madrid, Španělsko) byl španělský filmový herec, který se proslavil především jako charakterní herec ve vedlejších rolích. Raná kariéra Goyo Lebrero, celým jménem Gregorio Lebrero Ortega, začal svou hereckou kariéru v poválečném španělském filmu. Jako mnoho herců své generace se specializoval na menší, ale výrazné role, které často dodávaly filmům autentický charakter. Jeho typická tvář a přirozený herecký projev z něj učinily vyhledávaného herce pro role běžných lidí, úředníků, vrátných či prodavačů. Významné filmové role Mezi jeho nejznámější filmy patří The Boy Who Stole a Million (1960), kde ztvárnil pouličního prodavače ve snímku režiséra Charlese Crichtona. Tento britsko-španělský film vypráví příběh mladého chlapce, který "si půjčí" milion peset z banky, aby pomohl svému otci opravit taxi. V roce 1963 se objevil v dnes již kultovním černobílém filmu The Executioner (El verdugo) režiséra Luise Garcíi Berlangy, kde ztvárnil roli muže v pouliční rvačce. Tento satirický film, považovaný za klasiku španělské kinematografie, vypráví příběh zaměstnance pohřebního ústavu, který se ožení s dcerou kata a je nucen převzít profesi svého tchána. Lebrero se také objevil v mysteriózní komedii Strange Voyage (El extraño viaje) z roku 1964 režiséra Fernanda Fernána Gómeze, kde hrál postavu jménem Félix. Film, který byl ve své době nedoceněný, se později stal kultovním dílem španělské kinematografie. Spolupráce s významnými režiséry V roce 1972 se Goyo Lebrero objevil v krátkém televizním hororu The Telephone Box (La cabina) režiséra Antonia Mercera, který získal mezinárodní cenu Emmy. V tomto surrealistickém příběhu o muži uvězněném v telefonní budce ztvárnil jednu z vedlejších rolí, které přispěly k celkové atmosféře filmu. Téhož roku si zahrál roli taxikáře ve filmu The Cannibal Man (La semana del asesino) režiséra Eloye de la Iglesia. Jeho postava se stala první obětí hlavního hrdiny, když je zabit kamenem. Film, navzdory svému zavádějícímu názvu, je považován za studii obyčejného člověka upadajícího do šílenství a zároveň za satirický obraz života ve Španělsku za Francova režimu. S režisérem Eloyem de la Iglesia spolupracoval znovu v roce 1973 na thrilleru No One Heard the Scream (Nadie oyó gritar), kde hrál hluchého vrátného v osamělém bytovém domě. Film vypráví příběh ženy, která se stane svědkem vraždy a je nucena pomáhat pachateli zbavit se těla. Pozdější kariéra V roce 1973 se objevil ve filmu The Mean Machine, který je také uváděn mezi jeho významnými díly. Během své kariéry spolupracoval s mnoha významnými španělskými režiséry a herci své doby, včetně José Luise Lópeze Vázqueze, Agustína Gonzáleze a dalších. Goyo Lebrero patřil k té skupině herců, které španělský novinář a spisovatel Carlos Arévalo označil za "prvotřídní vedlejší herce", kteří "zachránili množství průměrných filmů a povznesli jiné považované za mistrovská díla". Jeho schopnost ztvárnit autentické lidové postavy z něj učinila nepostradatelnou součást španělské kinematografie 50. až 70. let 20. století. Goyo Lebrero zemřel 8. září 1980 v Madridu, jedenáct dní před svými 60. narozeninami. Zanechal po sobě bohaté filmové dědictví čítající desítky filmových a televizních rolí, které dodnes připomínají zlatou éru španělské kinematografie.