Anita Kupsch

Anita Kupsch (18. května 1940, Schöneberg, Berlín, Německo – 3. července 2025, Berlín, Německo) byla německá herečka, dabérka a divadelní umělkyně. Raný život a vzdělání Narodila se v Berlíně jako dcera obchodníka se šrotem. Po absolvování gymnázia se vyučila kosmetičkou, zároveň však studovala balet a jazzový tanec pod vedením Tatjany Gsovsky. V letech 1960-1961 absolvovala herecké vzdělání na UFA škole pro mladé herce v Berlíně pod vedením Else Bongers. Již v 16 letech byla objevena kabaretním režisérem Ludwigem Manfredem Lommelem, což předznamenalo její budoucí kariéru. Divadelní kariéra Své divadelní debuty zažila na počátku 60. let v berlínském divadle Kleine Scala. Následně se stala členkou souborů významných berlínských divadel jako Renaissance-Theater, Hebbel-Theater a Komödie am Ku'damm. Jedním z jejích největších divadelních úspěchů byla role v inscenaci Der Kaiser vom Alexanderplatz, kde vystupovala po boku Rudolfa Platte a odehrála celkem 440 představení. Mezi její další významné divadelní role patřily výkony v komediích jako Pepsie, Der Prinz und die Tänzerin, Keine Leiche ohne Lilly, Das Mädchen in der Suppe a Eine Rose zum Frühstück. V pozdějších letech slavila úspěch s one-woman show Männer und andere Irrtümer, se kterou cestovala po celém Německu. Filmová a televizní kariéra Před kamerou debutovala v roce 1960 ve filmu Ninotschka und Peer. Mezinárodní pozornost získala v roce 1962 rolí v dramatu Tunnel 28 (Escape from East Berlin) režiséra Roberta Siodmaka. Její filmografie postupně rostla o role v snímcích jako Rheinsberg (1967), Helgalein (1969) a především v thrilleru Einer von uns beiden (One or the Other) z roku 1974, který režíroval Wolfgang Petersen. Tento psychologický thriller byl Petersenovým prvním celovečerním filmem pro kina a byl nominován na Oscara v kategorii nejlepší cizojazyčný film. Televizní průlom V televizním světě se Anita Kupsch prosadila v letech 1973-1974 jako Biggi v kriminálním seriálu Okay S.I.R., kde odehrála 32 epizod. Následovaly role v populárních seriálech jako Ein Mann will nach oben, Ein Heim für Tiere, Die Krimistunde a několik vystoupení v kultovním kriminálním seriálu Tatort. Vrchol popularity Skutečný vrchol popularity přišel v roce 1987, kdy získala roli zdravotní sestry Gabi Köhler v seriálu Praxis Bülowbogen. Po boku herce Güntera Pfitzmanna ztvárnila ráznou zdravotní sestru, která byla věčně zamilovaná do svého šéfa. Seriál se vysílal až do roku 1996 a vzniklo celkem 107 epizod v šesti sériích. Tato role z ní udělala jednu z nejoblíbenějších televizních tváří v Německu. Později účinkovala i ve vlastním komediálním pořadu Anitas Welt a v seriálech jako Immer wieder Sonntag, Unser Charly a Für alle Fälle Stefanie. Dabingová kariéra Vedle herectví byla Anita Kupsch také vyhledávanou dabérkou. Svůj charakteristický hlas propůjčila mnoha mezinárodním hvězdám, včetně Goldie Hawn ve filmu Reisen mit Anita (Lovers and Liars), Lizy Minnelli ve filmu Rent-a-Cop, Kim Cattrall a Amandy Barrie. Fanoušci anime si ji pamatují jako německý hlas tajné agentky Joan Landor v klasickém seriálu Captain Future. Ocenění a uznání Za svou práci získala Anita Kupsch řadu ocenění, včetně prestižní ceny Bambi a dvou cen Goldener Vorhang. Byla také oceněna kulturní cenou BZ-Kulturpreis za svůj přínos německému filmu a divadlu. Osobní život Anita Kupsch byla třikrát vdaná. Její první manželství s novinářem Henno Lohmeyerem (1963-1973) přineslo dceru Danielu Lohmeyerovou, která se také stala herečkou. Později se provdala za francouzského produkčního manažera Françoise Chevreuila a nakonec za interiérového designéra Klause-Detlefa Krahna, s nímž zůstala až do své smrti. V roce 2011 jí byla diagnostikována rakovina prsu, přesto pokračovala v práci. Jak sama říkala: "Jsem a zůstanu Lachnudel (smíšek). Když jsem smutná, nikdy to nedám najevo." V posledních letech života trpěla demencí a stáhla se z veřejného života. Zemřela pokojně ve věku 85 let v pečovatelském zařízení v Berlíně. Anita Kupsch byla známá svou berlínskou přímočarostí, pohotovými odpověďmi a komediálním talentem. Sama o sobě prohlásila, že chtěla být "tragicko-komickou herečkou", což se jí během její bohaté a rozmanité kariéry bezpochyby podařilo naplnit.