Michael Klobe

Michael Klobe (8. února 1950, Východní Berlín, Východní Německo – 22. dubna 2011, Berlín, Německo) byl německý herec, kabaretista a rozhlasový hlasový umělec. Svou všestrannost prokázal jak na divadelních prknech, tak před filmovou a televizní kamerou. Narodil se ve Východním Berlíně, kde se vyučil jemným mechanikem a v 70. letech pracoval ve VEB Studiotechnik Berlin. Již v této době se začal věnovat umělecké činnosti v amatérském kabaretu Die Reizzwecken, se kterým zůstal spojen mnoho let. Jeho filmová kariéra se začala rozvíjet v 80. letech, kdy se objevil v několika východoněmeckých televizních produkcích. Mezi jeho první role patřily účinkování v seriálu Polizeiruf 110 a ve filmech jako Hochzeit in Weltzow (1979) a Der Baulöwe (1980). V 90. letech se Michael Klobe prosadil ve významnějších filmových rolích. V roce 1992 se objevil v dětském televizním seriálu Sherlock Holmes und die sieben Zwerge, kde ztvárnil postavu Rumpelstilzchena. Výrazný úspěch zaznamenal v roce 1996 ve filmu Männerpension (Jailbirds), komedii režiséra Detleva Bucka, kde si zahrál postavu jménem Pico. Film vypráví příběh dvou vězňů, kteří se účastní rehabilitačního programu pod dohledem žen, jež je mají připravit na návrat do společnosti. Snímek získal několik ocenění včetně ceny Bambi a Jupiter za nejlepší německý film roku. V roce 1999 se objevil v populární komedii Sonnenallee režiséra Leandera Haußmanna, kde ztvárnil roli pohraničníka. Film, který humorně zachycuje život východoněmecké mládeže v 70. letech v blízkosti Berlínské zdi, se stal kultovním dílem a v německých kinech ho zhlédlo přes 2,6 milionu diváků. V roce 2003 pak účinkoval v experimentálním projektu Hamlet_X režiséra Herberta Fritsche, kde ztvárnil roli Osrica. Tento ambiciózní film představuje mozaiku scén, dialogů a rozhovorů s postavami obklopujícími Hamleta. Zásadní část Klobeho umělecké kariéry byla spojena s berlínským divadlem Volksbühne am Rosa-Luxemburg-Platz, kde působil od roku 1996 až do své smrti. Během této doby ztvárnil více než 30 rolí v inscenacích významných režisérů jako Frank Castorf, Armin Petras, Christoph Schlingensief, Dimiter Gotscheff, Leander Haußmann a další. Mezi jeho nezapomenutelné divadelní role patří vystoupení v Castorfově inscenaci Kean a Gotscheffově Ubukoenig. Diváci i kritici oceňovali jeho přirozený, přímý a často jemně ironický herecký projev. Po sjednocení Německa se Michael Klobe věnoval také práci rozhlasového hlasového umělce pro několik rozhlasových stanic. Účinkoval v rozhlasových hrách jako Karl-Heinz Bölling: Tschaikowsky oder Eine alleinstehende Frau in ihrer schönen Wohnung (2000) nebo Michael Koser: Film Noir (2001). Michael Klobe zemřel po dlouhé nemoci 22. dubna 2011 v Berlíně ve věku 61 let. Zanechal za sebou výraznou stopu v německé kinematografii a divadelním umění, především díky své autenticitě a schopnosti ztvárnit postavy s přirozenou lehkostí a přesvědčivostí.