Kan Kikuchi

Kan Kikuchi (26. prosince 1888, Takamatsu, prefektura Kagawa, Japonsko – 6. března 1948, Tokio) byl významný japonský spisovatel, dramatik, scénárista a nakladatel, který výrazně ovlivnil japonskou literární a filmovou scénu první poloviny 20. století. Vzdělání a literární počátky Kan Kikuchi, vlastním jménem Hiroshi Kikuchi, vystudoval anglickou literaturu na Kjótské císařské univerzitě, kde promoval v roce 1916. Již během studií se aktivně podílel na vydávání literárního časopisu Shin Shicho (Nové proudy myšlení). Po absolvování univerzity pracoval jako novinář v deníku Jiji Shinpo, kde se věnoval především společenským tématům. V tomto období se začal prosazovat v literárním světě svými povídkami, z nichž nejvýznamnější byly "Mumei Sakka no Nikki" (Deník neznámého spisovatele) z roku 1918 a "Onshu no Kanata ni" (Za hranicí pomsty), která byla později adaptována i pro divadlo. Jeho styl, vyznačující se jasným vymezením témat a chytrým slovním projevem, byl označován jako Shin Richi-ha. Dramatická tvorba V roce 1924, krátce po otevření divadla Tsukiji Little Theatre, byl Kikuchi považován za nejoslavovanějšího dramatika v Japonsku. Během studia na univerzitě se hluboce zajímal o moderní drama, zejména o irské moderní drama. Studoval díla J. M. Synge a Edwarda Plunketta a po absolvování univerzity psal podrobné články o Syngeovi a irských hrách pro časopisy Teikoku-Bungaku (Císařská literatura) a New Current of Thought. V roce 1925 vydal společně se Shuji Yamamotem knihu "Eikoku Airan Kindaigeki Seizui" (Kvintesence moderních her v Anglii a Irsku). Mezi jeho nejvýznamnější divadelní hry patří "Chichi kaeru" (Otec se vrací) z roku 1917, "Okujo no kyojin" (Šílenec na střeše) z roku 1916 a "Tojuro no koi" (Tojurova láska) z roku 1919. Kikuchi byl široce uznáván jako "dramatik, který transformoval irské hry do japonského kontextu". Nakladatelská činnost a filmový průmysl V roce 1923 založil Kikuchi nakladatelství Bungeishunjū a stejnojmenný populární literární časopis, který dal vzniknout velké vydavatelské společnosti. Prostřednictvím tohoto časopisu ustanovil dvě z nejprestižnějších literárních cen udělovaných novým japonským spisovatelům - Cenu Akutagawa a Cenu Naoki. První byla pojmenována po jeho příteli, spisovateli Ryūnosuke Akutagawovi, po jeho smrti v roce 1927, druhá po literárním autorovi Sanjugo Naokim, který zemřel v únoru 1934. Kikuchi také založil Japonskou asociaci spisovatelů a v roce 1936 se stal jejím prvním prezidentem. Významně se angažoval i ve filmovém průmyslu jako ředitel filmové společnosti Daiei Motion Picture Company, čímž přispěl k výchově mladších spisovatelů a šíření literatury. Filmová tvorba Kikuchiho literární díla se stala předlohou pro řadu filmů. Mezi nejvýznamnější patří "Tadanao kyo gyojoki" (1960), který byl natočen podle jeho povídky "Tadanaokyo gyōjō ki" z roku 1918. Dále je znám jako autor předlohy k dvoudílnému romantickému filmu "Learn from Experience" (Kafuku) z roku 1937, kde hlavní roli ztvárnila Takako Irie. Třetím významným filmem, který vznikl na základě jeho díla, byl "Kikuchi sembon-yari: Shidonî tokubetsu kôgeki-tai" z roku 1944. Přestože některé z těchto filmů byly natočeny až po jeho smrti, svědčí o trvalém vlivu jeho literárního odkazu na japonskou kinematografii. Kan Kikuchi zemřel 6. března 1948 v Tokiu na srdeční infarkt ve věku 59 let. Jeho literární styl, charakteristický jasnou expozicí konkrétního moralistického tématu vyjádřeného realistickým a čistým stylem, ovlivnil generace japonských spisovatelů. Přestože jeho podpora japonského válečného úsilí během druhé světové války vedla k jeho marginalizaci v poválečném období, jeho přínos japonské literatuře a filmu zůstává nepopiratelný.