Tadeusz Kalinowski

Tadeusz Kalinowski (1. června 1915, Leibnitz, Štýrsko, Rakousko – 22. srpna 1969, Lubniewice, Lubušské vojvodství, Polsko) byl polský filmový a divadelní herec, který se zapsal do historie polské kinematografie především svými vedlejšími rolemi v několika významných filmech 50. a 60. let 20. století. Raná kariéra O raném životě a herecké přípravě Tadeusze Kalinowského se dochovalo jen málo informací. Do polské kinematografie vstoupil v polovině 50. let, kdy polský film procházel obdobím významného uměleckého rozmachu. Jeho první výraznější role přišla ve filmu Cien (1956) režiséra Jerzyho Kawalerowicze, kde ztvárnil sanitáře v nemocnici v Jaworově. Tento sensační drama s prvky válečného filmu, vyprávějící příběh propojený s událostmi druhé světové války, byl jedním z významných děl polské kinematografie své doby. Spolupráce s významnými režiséry Kalinowski se brzy etabloval jako spolehlivý charakterní herec, který se objevoval v dílech předních polských režisérů. Jednou z jeho nejvýznamnějších rolí byla účast v oceňovaném filmu Andrzeje Wajdy Popiół i diament (Popel a diamant, 1958), který je považován za jedno z mistrovských děl polské kinematografie. Film, odehrávající se v posledních dnech druhé světové války a prvních dnech míru, zachycuje složité politické a morální dilema mladého odbojáře. Kalinowski zde sice nehrál hlavní roli, ale svým výkonem přispěl k celkové kvalitě tohoto významného díla, které uzavíralo Wajdovu válečnou trilogii. Filmová kariéra v 60. letech V 60. letech Kalinowski pokračoval v budování své filmografie účastí v několika významných produkcích. V historickém velkofilmu Krzyżacy (Křižáci, 1960) režiséra Aleksandra Forda, který byl jedním z nejúspěšnějších polských filmů všech dob, se objevil v menší roli. Tento epický film, natočený podle románu Henryka Sienkiewicze, zobrazuje konflikt mezi Polsko-litevskou unií a řádem německých rytířů v 15. století. Výraznější roli ztvárnil v dobrodružném filmu Czerwone berety (Červené barety, 1963) režiséra Pawła Komorowského, kde hrál seržanta Felixe Kudaška. Film sleduje příběh mladého vojáka v elitní jednotce polských výsadkářů a jeho morální dilema. Ve stejném roce se Kalinowski objevil také v oceňovaném dramatu Wojciecha Hase Jak być kochaną (Jak být milován, 1963), které vypráví příběh herečky vzpomínající během cesty do Paříže na své válečné zážitky a komplikovaný vztah s kolegou hercem. Pozdější kariéra a odkaz Tadeusz Kalinowski pokračoval v herecké kariéře až do konce 60. let. Během své kariéry se objevil v přibližně třiceti filmech a televizních pořadech, kde většinou ztvárňoval menší, ale důležité role. Přestože nebyl hvězdou první velikosti, jeho spolehlivé herecké výkony a účast v několika klíčových dílech polské kinematografie z něj činí významnou součást historie polského filmu. Zemřel 22. srpna 1969 v Lubniewicích ve věku 54 let, zanechávaje za sebou odkaz solidního charakterního herce, který přispěl k zlaté éře polské kinematografie.