Allen Jenkins

Allen Curtis Jenkins (9. dubna 1900 – 20. července 1974) byl americký charakterní herec, dabér a zpěvák, který se narodil jako Alfred McGonegal na Staten Islandu v New Yorku. Patřil mezi nejvýraznější charakterní herce 30. a 40. let 20. století a byl součástí tzv. "Irské mafie" hollywoodských herců, kam patřili také James Cagney, Pat O'Brien a Frank McHugh. Divadelní začátky a cesta do Hollywoodu Jenkins pocházel z umělecké rodiny – oba jeho rodiče byli hudební komediální umělci. Po první světové válce, během níž pracoval v brooklynských námořních loděnicích, vstoupil do divadelního světa nejprve jako jevištní technik. Navzdory své pozdější filmové image ne příliš bystrého brooklynského drsňáka absolvoval prestižní American Academy of Dramatic Arts a od roku 1922 působil na Broadwayi. Ve svém prvním jevištním vystoupení tančil po boku Jamese Cagneyho v sborovém ansámblu off-broadwayského muzikálu Pitter-Patter, kde si vydělával pět dolarů týdně. Filmová kariéra V roce 1931 debutoval ve filmu The Girl Habit, ale jeho kariéra se naplno rozběhla v roce 1932, kdy podepsal sedmiletou smlouvu se studiem Warner Bros. Zde se rychle etabloval jako zasmušilý, vtipkující charakterní herec, který byl využitelný v komediích, dramatech i muzikálech. Byl také vynikajícím tanečníkem. Ačkoli měl smlouvu s Warner Bros., nebyla exkluzivní, což mu umožňovalo objevovat se i ve filmech jiných studií. Typické role a nejvýznamnější filmy Jenkins se specializoval na role pomalejších, ale dobrosrdečných gangsterů, taxikářů, policistů a podobných "drsňáků". The New York Times ho označil za "největšího zloděje scén 30. let". Mezi jeho nejvýznamnější filmy patří Dead End (1937), kde ztvárnil Hunka, přisluhovače gangstera Baby Face Martina (Humphrey Bogart). Tento sociálně kritický film režiséra Williama Wylera byl nominován na čtyři Oscary včetně kategorie nejlepší film. Dalším důležitým snímkem v jeho filmografii byl Destry Rides Again (1939), western s Jamesem Stewartem a Marlene Dietrich, kde Jenkins hrál Gypa Watsona. Film se stal vzorem pro všechny následující westernové komedie a proslavil se mimo jiné legendární rvačkou mezi Dietrich a Unou Merkel. V roce 1933 zazářil ve filmu Tomorrow at Seven, kde ztvárnil detektiva Dugana po boku Franka McHugha. Tento mysteriózní thriller o sériovém vrahovi přezdívaném "Černé eso" ukázal Jenkinsův komediální talent, když společně s McHughem vytvořili nezapomenutelnou dvojici neschopných detektivů. Pozdější kariéra a televize Po druhé světové válce, kdy hollywoodská studia vyráběla méně celovečerních filmů, našel Jenkins práci u menších studií, včetně Robert L. Lippert, Monogram Pictures a Republic Pictures. V polovině 50. let pronikl do televizního světa, kde jeho nejvýraznější účinkování bylo v seriálu Hey, Jeannie! (1956-1957). Generaci "baby boomers" je však nejlépe znám jako hlas policisty Charlieho Dibbla v populárním animovaném seriálu Top Cat (1961-1962) od studia Hanna-Barbera. Objevil se také v mnoha dalších televizních pořadech, včetně The Abbott and Costello Show, I Love Lucy, The Red Skelton Hour a The Man from U.N.C.L.E. Odkaz a závěr kariéry Jenkins byl sedmým členem Screen Actors Guild a během své dlouhé kariéry se objevil ve stovkách filmů a desítkách televizních seriálů. Jeho poslední rolí byl telegrafista ve filmu The Front Page (1974). Zemřel 20. července 1974 v Santa Monice v Kalifornii po operaci ve věku 74 let. Allen Jenkins zůstává v paměti filmových fanoušků jako jeden z nejvýraznějších charakterních herců zlaté éry Hollywoodu, jehož nezaměnitelný hlas, komický timing a schopnost "ukrást" každou scénu z něj učinily nenahraditelnou součást mnoha klasických filmů.