Mieczyslaw Janowski

Mieczysław Janowski (22. března 1935, Varšava, Polsko – 25. září 2021, Vratislav, Polsko) byl významný polský divadelní a filmový herec, asistent režie a produkční manažer. Jeho otec byl zavražděn v Osvětimi ve věku pouhých třiatřiceti let, což později ovlivnilo i jeho hereckou práci. Janowski získal své vzdělání především v prostředí studentského divadla. Svůj divadelní debut absolvoval 13. června 1958 v inscenaci Jubileusz (Jubileum) v režii Waldemara Krygiera v krakovském Teatru 38. S tímto experimentálním studentským divadlem spolupracoval až do roku 1963, kde účinkoval v inscenacích jako Poslední páska Samuela Becketta a Nie-Boska komedia (Nebožská komedie) Zygmunta Krasińského. Ztvárnil také titulní role v Profesoru Tarannovi Arthura Adamova a v Samuelu Zborowském Juliusze Słowackého. V roce 1961 vystupoval v inscenacích Dziady (Předkové) Adama Mickiewicze a Orlando Furioso Ludovica Arista v krakovském Teatru Rapsodycznym (Rapsodické divadlo). Zlomovým okamžikem v jeho kariéře bylo září 1964, kdy začal spolupracovat s renomovaným polským divadelním režisérem a výzkumníkem Jerzym Grotowským v Divadle 13 řad v Opolí. Ludwik Flaszen, spoluzakladatel a literární ředitel divadla, viděl Janowského vystupovat v Krakově a domluvil mu setkání s Grotowským. Janowski později vzpomínal, že jejich první setkání se odehrálo v restauraci na nádraží, kde mu Grotowski přinesl k podpisu smlouvu. V Divadle 13 řad ztvárnil nejprve Jákoba v inscenaci Tragická historie o doktoru Faustovi podle dramatu Christophera Marlowa, kde nahradil Macieje Pruse. Později se objevil jako Laertes ve Studium o Hamletovi, inscenaci založené na textovém materiálu Williama Shakespeara a jeho adaptaci polským dramatikem Stanisławem Wyspiańským. Janowski se také podílel na práci na inscenaci Samuel Zborowski, kde byl obsazen do role biskupa. Byl rovněž účinkujícím v mistrovském díle Laboratoře Akropolis, adaptaci dramatické básně Stanisława Wyspiańského. Ve filmovém světě se Mieczysław Janowski prosadil jako charakterní herec, který ztvárnil desítky menších i větších rolí v polské kinematografii. V roce 1981 se objevil ve filmu Vabank režiséra Juliusze Machulského, kde ztvárnil roli Oleka, strážce v bance Kramera. Tento film se stal jednou z nejpopulárnějších polských komedií všech dob. Téhož roku si zahrál také ve filmech Rdza, Limuzyna Daimler-Benz (jako řidič limuzíny), Karabiny (jako policista) a Dreszcze (jako táborový vychovatel). V roce 1982 účinkoval v kultovním polském hororu Wilczyca (Vlčice) režiséra Marka Piestraka, kde ztvárnil roli husara a zároveň působil jako asistent režie. Tento film, adaptace novely Jerzyho Gierałtowského, je považován za klasiku polského hororu a v roce premiéry (1983) přilákal do kin přibližně 2 miliony diváků. Mezi jeho nejvýznamnější filmové role patří účinkování ve snímcích Aimee & Jaguar (1999), Prywatne sledztwo (Soukromé vyšetřování, 1987) a Jancio Wodnik (Johnnie Waterman, 1993). Ve filmu Prywatne sledztwo režiséra Wojciecha Wójcika ztvárnil kolegu zabitého řidiče. Jancio Wodnik, režírovaný Janem Jakubem Kolským, vypráví příběh starého muže Johnnieho, který žije poklidným, ale výstředním venkovským životem se svou mladou ženou Veronikou. Krátce poté, co počnou dítě, po kterém dlouho toužili, Johnnie zjistí, že má dosud netušené léčitelské schopnosti a dokáže ovládat živly, zejména vodu. Vydává se šířit své kouzlo do světa a nechává Veroniku, aby se o sebe postarala sama. Mezi další významné filmy, ve kterých Janowski účinkoval, patří Problemat profesora Czelawy, Pilot Pirx's Inquest, The Old Fairy Tale: When the Sun Was God, I Like Bats, Bermuda Triangle a Jak się pozbyć czarnego kota? V televizním seriálu 07 zgłoś się ztvárnil v 16. epizodě (Ślad rękawiczki) roli Mieczysława Rafała Wasyluka, šéfa gangu padělatelů mincí. V roce 2009 byl Janowski hostujícím umělcem na akci Tracing Grotowski's Path: Year of Grotowski in New York, šestiměsíční sérii událostí kurátorovaných Richardem Schechnerem, která se shodovala s označením roku 2009 jako "Roku Grotowského" organizací UNESCO. Téhož roku se také zúčastnil konference British Grotowski Project kurátorované Paulem Allainem. Později cestoval do Brazílie, Austrálie a Švédska, aby se zúčastnil uměleckých výměn organizovaných univerzitami a dalšími kulturními institucemi. V listopadu 2012 se Janowski vrátil do Spojených států s kolegou z Laboratoře Andrzejem Paluchiewiczem, aby se zúčastnili série akcí na Yale University, které zahrnovaly promítání vzácných archivních dokumentací představení režírovaných Grotowským a veřejné přednášky. Později téhož měsíce oba herci také vystoupili v Robert Wilson's Watermill Center v New Yorku. Janowski byl živým a dojemným řečníkem, který sdílel své zkušenosti z práce v Laboratoři s nadšením a humorem. Mieczysław Janowski zemřel 25. září 2021 ve Vratislavi ve věku 86 let. Zanechal po sobě významný odkaz jak v polském divadle, tak ve filmu, a je považován za jednoho z nejvýznamnějších polských herců své generace, který propojil experimentální divadelní tvorbu s filmovým herectvím.