Stefan Iordache

Ștefan Iordache (3. února 1941, Calafat, Rumunsko – 14. září 2008, Vídeň, Rakousko) byl významný rumunský herec, který patřil k nejvýraznějším osobnostem rumunské kinematografie a divadla druhé poloviny 20. století. Dětství a vzdělání Narodil se v Calafatu, ale první roky života strávil v Bukurešti, odkud pocházela jeho matka Elena. Později se s rodiči přestěhoval do bukurešťské čtvrti Rahova, kterou vždy považoval za svůj skutečný domov. Jeho otec Traian byl luxusním krejčím. Ve škole vynikal v matematice a přírodních vědách. Původně se chtěl stát lékařem, ale v roce 1958 neuspěl u přijímacích zkoušek na lékařskou fakultu. Náhodou se dostal do umělecké skupiny jednoho družstva a v roce 1959 byl přijat na Institut divadelního a filmového umění I. L. Caragiale (IATC), kde studoval ve třídě profesora Dinu Negreanu. V roce 1963 absolvoval s vyznamenáním, ve stejném ročníku jako Irina Petrescu, Cornel Coman a Valentin Uritescu. Při závěrečné zkoušce ztvárnil hlavní roli v Brechtově hře "Zadržitelný vzestup Artura Uie". Filmová kariéra V roce 1964 debutoval ve filmu Strainul (Cizinec) režiséra Mihaie Iacoba, natočeném podle stejnojmenného románu Tituse Popoviciho. Po dokončení natáčení měl nastoupit povinnou vojenskou službu, ale díky nabídce role studenta Tea ve filmu Gaudeamus Igitur (1965) režiséra Gheorghe Vitanidise se jí vyhnul. Během natáčení v Kluži se spřátelil se Sebastianem Papaianim, s nímž se stal "pokrevním bratrem". Během své padesátileté filmové kariéry vytvořil Iordache řadu nezapomenutelných rolí. K jeho nejvýznamnějším filmům patří The Earth's Most Beloved Son (Cel mai iubit dintre pământeni, 1993) režiséra Șerbana Marinesca, kde ztvárnil postavu profesora filozofie Victora Petriniho, jehož život je zničen po falešném obvinění a uvěznění v období stalinismu. Tento film, natočený podle kontroverzního románu Marina Predy, je považován za jedno z jeho mistrovských děl. Mezi další významné filmy patří Ediție specială (1980) režiséra Mircei Daneliuca, De ce trag clopotele, Mitică? (1981) Luciana Pintilieho, Glissando (1985) opět v režii Mircei Daneliuca, kde ztvárnil postavu Iona Teodoresca, a Hotel de lux (1992) režiséra Dana Piți, za který získal ocenění "Stříbrný lev" na festivalu v Benátkách. Dále exceloval ve filmech Concurs, Noiembrie, ultimul bal (1989), Farewell, Dear Nela! (1972) a mnoha dalších. Divadelní kariéra Po absolvování studia byl přidělen do Státního divadla v Rešici, poté krátce působil v divadlech v Temešváru a Konstanci. Skutečnou slávu však získal v bukurešťském divadle Nottara, kde hrál až do roku 1977. Následně přešel do Malého divadla (Teatrul Mic), kde působil do roku 1990 a vytvořil nezapomenutelné role v inscenacích jako Mistr a Markétka v režii Cătăliny Buzoianu, Emigranti Mrożka v režii Mircei Daneliuca, Amurgul burghez Romuluse Gugy v režii Dana Piți, nebo Lolita podle Nabokova v adaptaci jeho manželky Mihaely Tonitza-Iordache. Po roce 1990 hrál v Národním divadle v Craiově, kde se podílel na inscenacích, které odstartovaly mezinárodní úspěch tohoto divadla. Spolupracoval také s Národním divadlem v Bukurešti, kde vynikl v rolích jako Richard III. a Titus Andronicus v režii Silviu Purcăreteho, nebo v Caragialeově hře Ztracený dopis v režii Alexandra Tocilesca. Za roli v inscenaci Barrymore v režii Gelu Colceaga získal cenu UNITER pro nejlepšího herce. Jeho posledním divadelním vystoupením byla role prince Potěmkina ve hře Kateřina Veliká G. B. Shawa (2008) v režii Cornela Todey. Ocenění a uznání Za svou práci získal Ștefan Iordache řadu ocenění, včetně ceny na filmovém festivalu v Karlových Varech v roce 1964 za film Strainul, ceny ACIN za filmy Ediție specială (1978), Glissando (1984) a Noiembrie, ultimul bal (1989), "Stříbrného lva" v Benátkách za Hotel de lux (1994), ceny UNITER pro nejlepšího herce za roli v inscenaci Barrymore (2001), ceny Rumunské akademie za celoživotní dílo (2003) a ceny za vynikající přínos rumunské kinematografii na Mezinárodním filmovém festivalu Transilvania (2006). V roce 2006 byl v Rumunsku zvolen nejlepším hercem. Osobní život a odkaz Byl ženatý s teatroložkou Mihaelou Tonitza-Iordache, neteří malíře Nicolae Tonitzy, s níž strávil téměř 40 let. Kromě herectví byl také citlivým interpretem populární hudby a nahrál několik CD, včetně duetů se Sandou Ladoși. Měl dlouhou spolupráci s Národním rozhlasovým divadlem, kde nahrál více než 60 her. Ștefan Iordache zemřel 14. září 2008 ve Vídni na leukémii ve věku 67 let. Byl pohřben v obci Gruiu nedaleko Snagova, kam se v posledních letech svého života uchýlil. Jeho jménem je pojmenována cena pro nejlepšího herce na festivalu mladých herců HOP. Během své 49leté kariéry se stal jednou z nejvýraznějších osobností rumunského divadla a filmu, jehož charismatické výkony a mistrovské zvládnutí hereckých prostředků zanechaly nesmazatelnou stopu v rumunské kultuře.