Lucie Höflich

Lucie Höflich (20. února 1883, Hannover, Německo – 9. října 1956, Berlín, Německo) byla významná německá herečka, pedagožka a ředitelka Státní herecké školy (Staatliche Schauspielschule) v Berlíně. Narodila se jako Helene Lucie von Holwede a stala se jednou z nejvýraznějších charakterních hereček německé divadelní a filmové scény první poloviny 20. století. Divadelní začátky a vzestup Svou hereckou kariéru zahájila již v šestnácti letech v městském divadle v Brombergu. V roce 1901 přešla do Intimního divadla v Norimberku a následně do vídeňského Raimund-Theater. Zásadní zlom v její kariéře nastal v roce 1903, kdy ji slavný režisér Max Reinhardt angažoval do berlínského Deutsches Theater, kde působila až do roku 1932. Během tohoto období ztvárnila řadu významných rolí, včetně Kätchen v Kleistově hře Das Käthchen von Heilbronn (1905) a Violy v Shakespearově Dvanácté noci (1907). Höflich se rychle prosadila jako výrazná dramatická herečka, zejména v inscenacích her Gerharta Hauptmanna. Její herecký projev se vyznačoval přirozeností, intenzitou a minimalistickými fyzickými gesty s potlačovanou vitalitou a náhlými výbuchy emocí. Filmová kariéra Přestože byla primárně divadelní herečkou, Lucie Höflich se již v roce 1913 objevila ve svém prvním filmu Gendarm Möbius. Během své dlouhé filmové kariéry účinkovala v desítkách snímků. K jejím nejvýznamnějším filmovým rolím patří účinkování v klasickém díle německého expresionismu Tartuffe (1925) režiséra F. W. Murnaua, kde ztvárnila hospodyni Dorine po boku Emila Janningse, s nímž byla krátce provdána. Film byl adaptací Molièrovy hry a dodnes je ceněn pro svou vizuální stránku a herecké výkony. V období nacistického režimu se objevila v několika filmech, včetně propagandistického snímku Ohm Krüger (1941), kde hrála manželku hlavní postavy. Přestože některé zdroje uvádějí, že odmítla vystupovat na německých jevištích po nástupu nacistů k moci, pravděpodobnější je, že se více soustředila na svou filmovou kariéru a pedagogickou činnost. K jejím posledním významným filmovým rolím patří účinkování v dramatu Sky Without Stars (Himmel ohne Sterne, 1955), kde ztvárnila matku Kaminski, a v historickém snímku Anastasia: The Czar's Last Daughter (1956), který byl jejím posledním filmem před smrtí. Pedagogická činnost Vedle herectví se Lucie Höflich významně prosadila jako pedagožka. V letech 1933-1936 vedla společně s Ilkou Grüning Státní hereckou školu v Berlíně a od roku 1936 měla vlastní herecké studio při divadle Volksbühne. Pod jejím vedením vyrostla řada významných hereckých osobností, mezi něž patří Marianne Hoppe, Otto a Eberhard Melliesovi, Inge Meysel, Lilli Palmer a Annemarie Wendl. Pozdější léta a odkaz V roce 1937 byla jmenována státní herečkou (Staats-Schauspielerin). Po druhé světové válce, v letech 1946-1950, působila jako divadelní ředitelka, herečka, režisérka a vedoucí herecké školy v Meklenburském státním divadle ve Schwerinu. V roce 1946 se stala čestnou členkou Deutsches Theater a v roce 1947 byla jmenována profesorkou. Za své celoživotní dílo obdržela v roce 1953 Spolkový záslužný kříž (Bundesverdienstkreuz), nejvyšší německé civilní vyznamenání. Po roce 1950 žila v Berlíně, kde nadále vyučovala na herecké akademii a příležitostně vystupovala na jevišti, ačkoliv její práci komplikovaly zdravotní problémy spojené s věkem. Lucie Höflich zemřela 9. října 1956 v Berlíně ve věku 73 let, pravděpodobně na následky srdečního záchvatu. Zanechala po sobě významný odkaz jako jedna z pilířů Reinhardtova divadla a jako vynikající realistická charakterní herečka, jejíž sláva dosáhla vrcholu kolem roku 1920.