Alexander Hegarth

Alexander Hegarth (26. července 1923, Drážďany, Německo – 14. listopadu 1984, Gummersbach, Severní Porýní-Vestfálsko, Německo) byl německý divadelní, filmový a televizní herec. Počátky kariéry Karl Alexander Hegarth se narodil jako syn drážďanského operního pěvce Hilmara Hegartha. V Drážďanech absolvoval střední školu a po maturitě byl povolán do vojenské služby, kde působil u spojařů. Po skončení druhé světové války absolvoval herecké studium u Rudolfa Vogela v Mnichově a v roce 1950 si doplnil vzdělání také v oblasti zpěvu. Divadelní kariéra Svou profesionální divadelní dráhu zahájil v sezóně 1947/48 v městském divadle v Kostnici (Stadttheater Konstanz), kde vystupoval po boku významných herců jako byli René Deltgen a Inge Conradi. V německé divadelní premiéře hry Curta Götze "Das Haus in Montevideo" zde hrál společně s autorem a jeho manželkou Valerií von Martens. V letech 1948-1952 působil v městském divadle v Baden-Badenu a současně pracoval jako rozhlasový herec pro stanici Südwestfunk. Jeho další divadelní angažmá zahrnovala městská divadla v Gelsenkirchenu (1952-1955), Lübecku (1955-1956) a berlínskou Volksbühne (1956-1959). Od roku 1966 působil jako nezávislý umělec. Filmová a televizní kariéra Alexander Hegarth se před kamerou poprvé objevil koncem 50. let v několika východoněmeckých filmech, mezi které patřily Meine Frau macht Musik (1958) a Der Prozeß wird vertagt (1958). Po návratu do západního Německa se postupně vypracoval na vyhledávaného televizního a filmového herce. Mezi jeho nejvýznamnější filmové role patřilo účinkování v kriminálním thrilleru Der Tod läuft hinterher (1967), kde ztvárnil postavu Dr. Lohberga, a v adaptaci Sherlock Holmes (1967). V roce 1968 se objevil v televizním dramatu Othello a romantickém snímku So eine Liebe. Hegarth se představil také ve filmech Der Röhm-Putsch (1967) jako nacistický ministr spravedlnosti Hans Frank, Die Zwillinge vom Immenhof (1973) v roli šéfa Brigitte Voss, nebo v historickém dramatu Der Polizeiminister – Joseph Fouché 1759–1820 (1970) jako hrabě Artois. Televizní seriály V 70. a 80. letech se Alexander Hegarth stal známou tváří německých televizních seriálů. Výraznou stopu zanechal v populárním seriálu Monaco Franze – Der ewige Stenz (1981), kde ztvárnil postavu Dr. Schönferbera. Objevil se také v epizodách známých kriminálních seriálů jako Der Alte (v roli Dr. Mattnera), Tatort (jako Harry May), Die fünfte Kolonne (jako Rafaelo) nebo Notarztwagen 7 (v roli pana von Astena). Mezi jeho další seriálové role patřily postavy v seriálech So lebten sie alle Tage, Vivatgasse 7 (jako pan Enke), Medienklinik, Der Bastian (jako profesor Klein) a Telerop 2009 – Es ist noch was zu retten (jako Ossip Schwarz). Herecký styl a osobnost Alexander Hegarth byl typově obsazován především jako elegantní muž ze světa vyšší společnosti, vždy perfektně upravený a s lehce snobským vystupováním. Byl ideální volbou pro role bonvivánů a světáků v bulvárních komediích, ale také pro postavy lehce neprůhledných a ne vždy sympatických, blazeovaných obchodníků a arogantních představitelů velkoměstské buržoazie v kriminálních příbězích. Vedle této převážně lehčí televizní tvorby však Hegarth přesvědčil i v řadě ambiciózních televizních produkcí s časově-historickým pozadím. V soukromí byl vášnivým kuchařem. Alexander Hegarth zemřel náhle během divadelního turné ve svém hotelovém pokoji na srdeční selhání ve věku 61 let.