Vladimir Gostyukhin

Vladimir Vasilyevich Gostyukhin, narozen 10. března 1946 v Sverdlovsku (nyní Jekatěrinburg), Rusko, je významný sovětský, ruský a běloruský filmový a divadelní herec. Počátky kariéry Vladimir Gostyukhin začínal svou profesní dráhu poměrně netradičně. Šest let pracoval v sovětském armádním divadle jako výrobce nábytku a rekvizit. Jeho herecký talent byl objeven náhodou, když jednou nahradil nemocného herce v představení Unknown Soldier. Jeho výkon zaujal Světlanu Klimovou, asistentku režiséra Vasilije Ordynského, což vedlo k jeho prvnímu filmovému angažmá v seriálu The Road to Calvary (1977), kde ztvárnil anarchistu a banditu Krasilnikova. Průlom v kinematografii Zásadním zlomem v Gostyukhinově kariéře byla role Rybaka ve filmu The Ascent (1977) režisérky Larisy Shepitko. Tento černobílý válečný film, odehrávající se během druhé světové války v Bělorusku, sleduje dva sovětské partyzány, kteří padnou do zajetí nacistů. Gostyukhin zde ztvárnil fyzicky silnějšího a zkušenějšího vojáka Rybaka, který je postaven před morální dilema mezi přežitím a zradou. Film získal Zlatého medvěda na Berlínském filmovém festivalu a je považován za jedno z nejvýznamnějších děl pozdní sovětské kinematografie. Gostyukhin sám popsal natáčení jako extrémně náročné, probíhající v drsných zimních podmínkách, a svůj herecký výkon charakterizoval jako "smrt v každém záběru". Významné filmové role 80. a 90. let V roce 1989 Gostyukhin exceloval ve filmu Smirennoe kladbishche, kde ztvárnil hlavní roli hrobníka Vorobeje, alkoholika, který navzdory vážnému zranění hlavy a lékařským doporučením pokračuje ve své práci na hřbitově. Film režiséra Alexandra Itygylova nabízí ponurý pohled do zákulisí života pracovníků prestižního hřbitova a tragických osudů lidí spojených s tímto místem. Téhož roku se objevil ve filmu Nash bronepoyezd (1989) režiséra Michaila Ptašuka, kde hrál v příběhu odehrávajícím se v roce 1966, kdy se válečný veterán a bývalý táborový strážce náhodně setká s jedním z bývalých vězňů, což vede k novým setkáním a přehodnocení minulosti. Mezinárodní uznání mu přinesla role ruského řidiče kamionu Sergeje ve filmu Close to Eden (1991, v originále Urga) režiséra Nikity Michalkova. Tento film, oceněný Zlatým lvem na festivalu v Benátkách a nominovaný na Oscara za nejlepší cizojazyčný film, vypráví příběh přátelství mezi ruským řidičem a mongolským pastevcem v Vnitřním Mongolsku. Gostyukhinův výkon byl kritiky označován za brilantní a srovnáván s výkony nejlepších amerických a britských herců. V roce 1992 ztvárnil postavu Ivana Železjaky ve filmu Ameriken boy, akčním thrilleru o bývalém sirotku Nikolaji Najděnovovi, který po afghánském zajetí skončí ve Spojených státech, kde získá americké občanství, ale později se vrací do své bývalé vlasti. Pozdější kariéra a ocenění Vladimir Gostyukhin pokračoval v herecké kariéře i v novém tisíciletí, objevil se v řadě ruských a běloruských filmů. Za svou práci získal řadu ocenění, včetně Státní ceny BSSR (1982), titulu Zasloužilý umělec Běloruska (1996), Státní ceny SSSR (1985) a Státní ceny Ruské federace (1985). V letech 1988 a 1989 byl uznán nejlepším hercem Sovětského svazu na filmovém festivalu "Souhvězdí" v Kalininu. Osobní život Vladimir Gostyukhin byl několikrát ženatý. Jeho současnou manželkou je herečka Alla Prolich. Z předchozích manželství má tři dcery: Irenu, Margaret a Alexandru. Kromě své herecké kariéry je také známý jako jeden ze zakladatelů Běloruské republikánské strany práce a spravedlnosti. Vladimir Gostyukhin patří mezi nejvýraznější herecké osobnosti sovětské a postsovětské kinematografie. Jeho schopnost ztvárnit komplexní, často morálně rozpolcené postavy, spolu s intenzivním, autentickým hereckým projevem, z něj učinily jednoho z nejrespektovanějších herců své generace.