Hilda Gobbi

Hilda Emília Gizella Gobbi (6. června 1913, Budapešť, Rakousko-Uhersko – 13. července 1988, Budapešť, Maďarsko) byla oceňovaná maďarská herečka, známá především svými výraznými portréty starších žen, přestože tyto role hrála již od počátku své herecké kariéry. Původ a vzdělání Narodila se v Budapešti do rodiny italského průmyslníka Ede Gobbiho a jeho německé manželky Margit Schneckenburgerové. Její dědeček Alois Gobbi byl známým houslistou. Ačkoliv rodina byla zpočátku zámožná, otcovy hazardní hry a výdaje na jiné ženy způsobily finanční problémy. Hilda nejprve studovala na ekonomické škole pro ženy a později navštěvovala botanické kurzy na univerzitě. Díky půjčkám mohla v letech 1932-1935 studovat na Národní divadelní akademii. Divadelní kariéra Po dokončení studií na akademii byla v roce 1935 angažována v Národním divadle a začala se objevovat v mnoha produkcích. Byla také významnou umělkyní v produkcích odborového svazu Vasas. V roce 1959 opustila Národní divadlo a v roce 1960 se připojila k divadlu Józsefa Attily. V roce 1971 se vrátila do Národního divadla, kde působila až do roku 1982, kdy přešla do divadla Józsefa Katony, kde pracovala až do své smrti. Filmová kariéra Její první filmovou rolí byla v roce 1937 ve snímku A kölcsönkért kastély (Zapůjčený zámek). Následující rok natočila film A hölgy kissé bogaras (Dáma je trochu podivínská), kde ztvárnila excentrickou šílenou ženu. Mezi její další významné filmy patřily Lelki klinika (1941), Mágnás Miska (1949), A pénzcsináló (1964) a Nem élhetek muzsikaszó nélkül (1978). Během své více než padesátileté kariéry se objevila v mnoha filmech, rozhlasových hrách a divadelních představeních. Významné role Gobbi byla všestrannou herečkou, která se nebála ztvárnit komplexní postavy. Hrála v širokém spektru produkcí od komedií po tragédie a byla známá svým humorem a karikaturami, čímž vytvořila mnoho nezapomenutelných rolí. Mezi její nejvýznamnější výkony patřily role Gertrudy v Bánk bán Józsefa Katony, Gertrudy v Shakespearově Hamletovi, titulní role v Karnyóné Mihálye Csokonaie Vitéze, Sagittarius Misi v Légy jó mindhalálig (Buď věrný až do smrti) Zsigmonda Móricze, Rizi v Pisti a vérzivatarban (Pisti v krvavém proudu) Istvána Örkényho, matka v A szent család (Svatá rodina) Györgye Schwajdy a stará žena v Csirkefej (Kuřecí hlava) Györgye Spiróa. Rozhlasová tvorba Jedním z jejích nejoblíbenějších výkonů byla role tety Szabó v maďarském rozhlasovém seriálu Rodina Szabó, která si získala srdce posluchačů po celé zemi. Společenská angažovanost Během nacistické okupace Maďarska Gobbi pracovala v odboji. Její otec vytvářel falešné dokumenty, které osvobozovaly muže od vojenské služby, a Gobbi je distribuovala. Byla politicky aktivní a členkou komunistické strany až do roku 1956, kdy ji opustila kvůli ideologickým rozdílům; cítila, že strana opustila lid. Filantropická činnost S vědomím svých raných bojů a období bezdomovectví měla Gobbi silné sociální svědomí a podílela se na vytváření mnoha organizací na pomoc hercům. V roce 1947 založila hereckou školu Árpáda Horvátha, aby poskytla aspirujícím hercům domov a místo ke studiu. Následující rok vytvořila domov pro herečky Mari Jászai a v roce 1949 založila domov pro herce Árpáda Ódryho, aby poskytla domovy pro péči o starší umělce. Po předčasné smrti herečky Gizi Bajor, která jí kdysi v těžkých časech darovala boty, koupila Gobbi její vilu a v roce 1952 z ní vytvořila muzeum pojmenované na její počest, které představuje maďarské umělce. Osobní život a odkaz Ačkoli byla homosexualita v té době zakázána, Gobbi netajila své lesbické preference a často nosila mužské oblečení. Po rozvodu herečky Hédi Temessy (1925-2001) s manželem žily ona a Hilda společně v Budě. Po skončení jejich vztahu se její společnicí stala spisovatelka Erzsébet Galgóczi. V roce 1982 vydala Gobbi svou autobiografii Közben--, kterou vydalo nakladatelství Szépirodalmi Kiadó. Za své výkony získala četná ocenění, včetně Kossuthovy ceny (1949), titulu Zasloužilý umělec (1950), Vynikající umělec (1955) a Řádu osvíceného praporu Maďarské lidové republiky (1988). Hilda Gobbi zemřela 13. července 1988 v Budapešti. Jelikož neměla žijící příbuzné, podle podmínek své závěti odkázala svůj majetek Národnímu divadlu s pokyny, aby prodalo její dům v Budě a použilo dvě třetiny výtěžku na zřízení ceny nazvané Aase Award, podle matky v Peeru Gyntovi, aby každoročně ocenilo nejlepší divadelní produkci sezóny. Zbývající třetina měla poskytnout fond pomoci hercům.