Kurt Gerron

Kurt Gerron (11. května 1897, Berlín, Německo – 28. října 1944, koncentrační tábor Auschwitz-Birkenau, okupované Polsko) byl německý herec, režisér a zpěvák židovského původu. Narodil se jako Kurt Gerson do rodiny zámožného obchodníka Maxe Gersona a jeho manželky Toni. Byl jejich jediným dítětem. Počátky kariéry Po absolvování střední školy narukoval během první světové války do armády, kde byl dvakrát vážně zraněn. Začal studovat medicínu a po zkráceném studiu sloužil jako vojenský lékař. Po válce však medicínskou kariéru opustil a v roce 1920 se rozhodl věnovat herectví. Debutoval v malém berlínském kabaretu, kde ho objevila Trude Hesterberg. V roce 1921 se připojil ke kabaretní skupině "Wilde Bühne" (Divoká scéna), což byl první z mnoha prestižních kabaretních souborů, se kterými spolupracoval. Mezi lety 1920 a 1925 působil v berlínských Reinhardtových divadlech a později pracoval i v jiných divadlech jako herec a zpěvák. V roce 1924 se oženil s Olgou-Olly Meyerovou, s níž měl dlouhodobý vztah. Filmová kariéra Gerronova filmová kariéra začala v roce 1926. Postupně se stal jednou z nejvýraznějších osobností německé kinematografie. V roce 1928 ztvárnil roli "Tigera" Browna v berlínské premiéře "Žebrácké opery" (Die Dreigroschenoper) Bertolta Brechta a Kurta Weilla v divadle Theater am Schiffbauerdamm. Představení zaznamenalo obrovský úspěch a píseň "Mack the Knife" (Mackie Messer), kterou Gerron zpíval, se stala hitem po celé Evropě. Jednou z jeho nejpamátnějších rolí byla postava kouzelníka Kieperta ve filmu The Blue Angel (Der Blaue Engel) z roku 1930, kde hrál po boku Marlene Dietrich a Emila Janningse. Film režírovaný Josefem von Sternbergem je považován za klasiku německé kinematografie a vypráví tragický příběh váženého profesora, který se zamiluje do kabaretní zpěvačky a postupně upadá do šílenství. Gerron v něm ztvárnil majitele kabaretu a kouzelníka, který v závěrečných scénách ponižuje hlavního hrdinu. Téhož roku se objevil jako právník Dr. Kalmus v populární filmové operetě Die Drei von der Tankstelle (Tři od benzínové pumpy), kde hrál vedle Lillian Harvey, Willyho Fritsche a mladého Heinze Rühmanna. Film vypráví příběh tří přátel, kteří po bankrotu otevřou benzínovou pumpu a všichni se zamilují do stejné dívky. Režijní činnost Od poloviny 20. let se Gerron věnoval také režii. Jeho prvním režijním počinem byl němý film Der Liebe Lust und Leid (1926). Skutečný úspěch jako režisér však zaznamenal až v éře zvukového filmu. Režíroval komerčně úspěšné komedie jako Meine Frau, die Hochstaplerin (1931) s Heinzem Rühmannem, Es wird schon wieder besser (1932) s Dolly Haas, Ein toller Einfall (1932) s Willym Fritschem, kriminální drama Der weiße Dämon (1932) s Hansem Albersem a muzikál Heut kommt's drauf an (1933) opět s Albersem a Luise Rainerovou. Emigrace a tragický konec Po nástupu nacistů k moci v lednu 1933 byl Gerron jako mnoho jiných židovských umělců nucen opustit svou práci. V té době režíroval film Kind, ich freu mich auf dein Kommen ve studiích UFA, když byl 1. dubna 1933, v den národního bojkotu německých Židů, vyveden nacistickými vojáky z natáčení. Gerron následně opustil nacistické Německo a cestoval nejprve do Paříže, poté do Vídně a nakonec se usadil v Amsterdamu, kde pokračoval v práci jako herec v divadle Stadsschouwburg a režíroval několik filmů. Několikrát mu bylo prostřednictvím Petera Lorreho a Josefa von Sternberga nabídnuto zaměstnání v Hollywoodu, ale Gerron odmítl opustit Evropu. Po okupaci Nizozemska německou armádou v květnu 1940 pokračoval Gerron ještě tři roky v práci jako umělec a režisér. V září 1943 byli Gerron a jeho manželka zatčeni a posláni do tranzitního tábora Westerbork, kde pokračoval ve vystupování v kabaretu. Dne 25. února 1944 byli Gerron a jeho žena deportováni do ghetta Terezín. Tam byl SS donucen režírovat kabaretní revue Karussell, ve které znovu uvedl píseň Mack the Knife. V roce 1944 byl přinucen natočit nacistický propagandistický film o Terezíně s názvem Theresienstadt: Ein Dokumentarfilm aus dem jüdischen Siedlungsgebiet (Terezín: Dokumentární film z židovského osídlení), známý také jako Der Führer schenkt den Juden eine Stadt (Vůdce daruje Židům město). Film měl ukázat, jak "humánní" podmínky panují v Terezíně. Po dokončení natáčení byli Gerron, jeho žena a další členové štábu deportováni do Osvětimi. Kurt Gerron a jeho manželka byli ihned po příjezdu 28. října 1944 zavražděni v plynové komoře. Bylo mu 47 let. Kurt Gerron byl jedním z nejvýznamnějších německých umělců své doby, jehož kariéra byla násilně přerušena nacistickým režimem. Jeho tragický osud se stal předmětem několika dokumentárních filmů, včetně Prisoner of Paradise (2002), Kurt Gerrons Karussell a Tracks to Terezín.