Krystyna Feldman

Krystyna Zofia Feldman (1. března 1916, Lvov – 24. ledna 2007, Poznaň) byla polská charakterní herečka, známá především svými výraznými epizodními rolemi a mistrovským ztvárněním excentrických postav. Rodinné zázemí a vzdělání Narodila se v umělecké polsko-židovské rodině. Její otec Ferdynand Feldman byl uznávaným shakespearovským hercem, matka Katarzyna Sawicka byla operní pěvkyní a divadelní herečkou. Po smrti otce v roce 1919 ji matka vzdělávala v soukromém lvovském hereckém studiu vedeném hercem Januszem Strachockým. V roce 1934 absolvovala gymnázium Královny Jadwigy ve Lvově a následně v roce 1937 dokončila studium na Státním institutu divadelního umění ve Varšavě. Krátce poté debutovala v Městském divadle ve Lvově. Válečná léta a divadelní kariéra Během druhé světové války se v roce 1942 stala členkou Zemské armády (Armia Krajowa), kde působila jako spojka. Po vstupu Rudé armády do Lvova v roce 1944 se vrátila na divadelní scénu, kde ztvárnila mužskou roli Staszka ve Wyspiańského hře Wesele (Svatba) v režii Aleksandra Bardiniho. Po připojení Lvova k Sovětskému svazu v roce 1945 se přestěhovala do Polska a usadila se v Poznani. Během své dlouhé divadelní kariéry vystupovala v divadlech v Lodži, Štětíně, Opole a Krakově. Od roku 1976 byla spojena s poznaňskými divadly – nejprve s Polským divadlem (1976-1983) a od roku 1983 s Novým divadlem. Filmová kariéra Svůj filmový debut zaznamenala v roce 1953 ve filmu Celuloza režiséra Jerzyho Kawalerowicze, kde ztvárnila roli bigotní ženy. Tuto charakteristiku později rozvinula i v dalších filmech, aniž by opakovala stejné rysy osobnosti. V roce 1962 vytvořila podobnou, ale odlišnou postavu ve filmu Głos z tamtego świata (Hlas z onoho světa) Stanisława Różewicze, kde hrála prostou ženu bezmezně věřící v božská zjevení. Širší veřejnosti se představila v 80. letech rolí výstřední tety hlavního hrdiny ve filmu Yesterday (1984) Radosława Piwowarského. Spolupracovala také s mladými debutujícími tvůrci jako Jan Jakub Kolski (Pogrzeb kartofla), Konrad Szołajski (Człowiek z...) či Mariusz Treliński (Łagodna). Mezi její další významné filmové role patří agresivní Magotka ve filmu Nad rzeką, której nie ma (Nad řekou, která neexistuje), žebračka Agata v Dwóch księżycach (Dva měsíce) a služka Józefina v Horrorze w Wesołych Bagniskach (Horor ve Veselých bažinách). Pozdní sláva Masovou popularitu získala ve věku 83 let, když ztvárnila babičku Rozalii v populárním televizním seriálu Świat według Kiepskich (Svět podle Kiepských), kde účinkovala v letech 1999-2006. Její postava se stala jednou z nejoblíbenějších v celém seriálu. Vrcholem její kariéry byla hlavní role ve filmu Mój Nikifor (2004) režiséra Krzysztofa Krauzeho, kde ve věku 88 let ztvárnila mužskou postavu naivního malíře Nikifora Krynického. Film vypráví příběh posledních osmi let života tohoto výjimečného umělce, který byl většinu života opovrhován a nepochopen. Její mistrovská interpretace této role jí přinesla řadu ocenění, včetně ceny za nejlepší ženský herecký výkon na Polském filmovém festivalu v Gdyni a na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Za tuto roli získala také polskou filmovou cenu Orel. Osobní život a odkaz Krystyna Feldman byla známá svým skromným životním stylem. Žila v malém bytě v Poznani, neměla televizi ani ledničku a do divadla jezdila autobusem. V roce 1980 se stala terčem sledování polské tajné služby poté, co podepsala dopis na obranu autonomie Univerzity Adama Mickiewicze v Poznani. Zemřela 24. ledna 2007 v Poznani ve věku 90 let na rakovinu plic. Na její počest byla v roce 2008 odhalena pamětní deska v autobuse linky č. 74 v Poznani, kterým často jezdila. Její umělecký odkaz spočívá především v mistrovském ztvárnění epizodních rolí a v její schopnosti vytvářet nezapomenutelné, autentické postavy.