Valie Export

Valie Export, narozená 17. května 1940 v Linci v Rakousku jako Waltraud Lehner, je avantgardní rakouská umělkyně, režisérka, performerka a průkopnice mediálního umění. Studovala na Škole umění a řemesel v Linci a později malbu, kresbu a design na Národní škole textilního průmyslu ve Vídni, kterou absolvovala v roce 1964. Umělecké začátky a identita V roce 1967 si změnila jméno na VALIE EXPORT jako umělecký koncept a logo, čímž odmítla jak otcovské, tak manželské příjmení. Tato změna identity symbolizovala její feministický postoj a touhu po sebeurčení. Export se stala jednou z nejvýznamnějších představitelek feministického umění poválečného období. Její tvorba zahrnuje širokou škálu médií včetně filmu, videa, performance, fotografie, instalací a počítačových animací. Již od počátku své kariéry se zaměřovala na kritiku patriarchálních struktur společnosti a zkoumání ženského těla jako nositele kulturních a sociálních znaků. Filmová tvorba Valie Export je známá především svými experimentálními filmy, které kombinují feministickou teorii s avantgardním filmovým přístupem. Její první celovečerní film Invisible Adversaries (1977) je považován za průlomové dílo. Film sleduje příběh fotografky Anny, která je přesvědčena, že lidé kolem ní jsou ovládáni nepřátelskými mimozemskými silami zvanými Hyksos. Snímek kombinuje dokumentární objektivitu s fantazií a schizofrenními projekcemi, rozmazává hranice mezi realitou a snem. Export v něm využívá montáž a integruje video, performance a instalační umění s prvky kubismu, surrealismu a dadaismu. Její druhý celovečerní film The Practice of Love (1985) byl nominován na Zlatého medvěda na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně. Tento film je považován za "anti-romanci", v níž hlavní hrdinka osciluje mezi dvěma vztahy a postupně zjišťuje, že oba jsou nemožné kvůli zkorumpovanému sociálnímu prostředí, ve kterém její mužští partneři operují. Export v tomto díle opět využívá techniky z experimentálního filmu, videa a konceptuální fotografie k rozšíření možností narativní kinematografie. Experimentální krátké filmy Kromě celovečerních filmů vytvořila Export řadu významných krátkých experimentálních snímků. Mezi ně patří Remote Remote (1973), kde se zabývá bolestivými důsledky přizpůsobování ženského těla společenským standardům krásy. V díle Mann & Frau & Animal (1973) zkoumá genderové vztahy a pozici ženy v nich. Syntagma (1983) je dalším významným experimentálním filmem, ve kterém se pokouší přerámovat ženské tělo pomocí různých filmových montážních technik, včetně zdvojování těla prostřednictvím překryvů. Mezinárodní uznání a pedagogická činnost Valie Export se účastnila mnoha mezinárodních výstav, včetně Documenta 6 v roce 1977 a Benátského bienále v roce 1978. V roce 1980 reprezentovala Rakousko (společně s Marií Lassnig) na Benátském bienále v rakouském pavilonu. V roce 2009 byla spolukomisařkou rakouského pavilonu na Benátském bienále. Za svou práci získala četná ocenění, včetně Ceny Maxe Beckmanna v roce 2022 a Velkého vyznamenání cti s hvězdou za zásluhy o Rakouskou republiku. Od roku 1995 do roku 2005 působila jako profesorka multimediální performance na Akademii mediálních umění v Kolíně nad Rýnem. Vyučovala také na mnoha dalších institucích, včetně Uměleckého institutu v San Franciscu a Univerzity ve Wisconsinu. V současnosti žije a pracuje ve Vídni. V roce 2015 získalo město Linec její pozůstalost včetně archivu a v roce 2017 otevřelo VALIE EXPORT CENTER LINZ v Tabakfabrik Linz.