Heinz Erhardt

Heinz Erhardt (20. února 1909 – 5. června 1979) byl německý komik, hudebník, bavič, herec a básník . Heinz Erhardt se narodil v Rize jako syn baltského Němce Gustava Erhardta, kapelníka . Většinu dětství prožil u prarodičů v Rize, kde jeho dědeček Paul Nelder vlastnil obchod s hudebními potřebami na místě dnešního Náměstí svobody . Raná léta a hudební vzdělání Erhardt žil s nevlastní matkou ve Wennigsen u Hannoveru, kde navštěvoval školu, až se v roce 1924 vrátil do Rigy . Od roku 1926 studoval na lipské konzervatoři, avšak jeho přání stát se profesionálním pianistou nepodpořili prarodiče, kteří chtěli, aby pracoval jako obchodník . Byl nucen změnit školu asi patnáctkrát, nakonec dokončil vzdělání, ačkoli nezmaturoval, a zahájil hudební studia na lipské konzervatoři pod vedením významného koncertního pianisty a pedagoga profesora Roberta Teichmüllera . Začátky kariéry a válečné období Poté pracoval jako prodavač klavírů, ale brzy své talenty využil lépe při „hře na klávesy" a vystupování jako kabaretní umělec a stand-up komik v kavárnách a v rádiu v Gdaňsku . Svůj první divadelní debut absolvoval v roce 1932 v Riga Schauspielhaus ve hře, pro kterou také složil hudbu . V roce 1938 byl pozván hercem a konferenciérem Willi Schaeffersem, aby se připojil k populární satirické revue Kabarett der Komiker v Berlíně . Ačkoli neuměl plavat, byl během druhé světové války odveden k službě jako pianista v orchestru německého námořnictva . Poválečný průlom v rádiu a televizi Po válce obnovil práci na jevišti v Hamburgu a měl obrovský národní úspěch jako moderátor týdenního rádiového pořadu „So was Dummes", který zdůraznil jeho talent pro spontánní vtip, slovní hříčky a dvojsmysly . Rychle se stal mimořádně populárním a slavným pro své neodolatelné slovní hříčky a nespočetné nesmyslné básně . V 60. letech se stal známým jménem v každé domácnosti . Filmová kariéra a hlavní role Nakonec ho přilákala filmová obrazovka, zpočátku byl obsazován do menších vedlejších rolí nebo jako zpívající pianista. Jak rostla jeho rádiová sláva, stal se brýlatý, andělský, korpulentní Erhardt okamžitě oblíbeným filmovým hercem . Jeho hvězdný debut v Der müde Theodor (1957) byl kasovním trhákem, následovaný dalším hitem Widower with 5 Daughters (1957) . Tired Theodore je západoněmecká komedie z roku 1957 režírovaná Gézou von Cziffrou s Heinzem Erhardtem, Renate Ewert a Peterem Weckem v hlavních rolích . Ve svých filmech obvykle hrál postavy podobné své jevištní osobnosti baviče a komika – ztělesňoval zdvořilé, strnulé postavy se sklonem k přeřeknutím a nekontrolovaným výbuchům, odhalujícím pokrytectví a neupřímnost západoněmecké poválečné společnosti . Erhardt často parodoval buržoazní hodnoty a filisterské předsudky. Tak i jeho více iritující postavy, jako Paul Perlacher v Der Haustyrann (1959), nebyly nikdy nesympatické . Televizní produkce a postava Willi Winzig Aby unikl svému zaškatulkování jako komik, založil Erhardt v roce 1961 svou vlastní televizní produkční společnost, ačkoli podnik trval pouhé dva roky. Veřejnost se zdála být více než neochotná přijmout Erhardta v jakémkoli jiném žánru než komedii . Po tomto zklamání se vrátil na malou obrazovku, nevyhnutelně ve svých známých komických rolích, včetně opakující se role dobrosrdečného, ale nešťastného daňového úředníka Willi Winziga . Hrál svou nejpopulárnější postavu, nešikovného rodinného otce Willi Winziga, ve čtyřech filmech mezi lety 1969 a 1972 . Konec kariéry a úmrtí Erhardt utrpěl mrtvici v prosinci 1971, která ho zbavila schopnosti mluvit nebo psát . Byl omezen pouze na čtení a porozumění řeči ostatních; tato omezení ukončila jeho dlouhou kariéru herce . Zemřel 5. června 1979 ve svém domě v Hamburku-Wellingsbüttel . Zemřel osm let později v Hamburgu ve věku sedmdesáti let, šest měsíců poté, co obdržel nejvyšší německé vyznamenání Bundesverdienstkreuz (Federální kříž za zásluhy) .