Max Elloy

Max Elloy (5. května 1900, Paříž, Francie – 16. ledna 1975, Paříž, Francie) byl francouzský filmový herec, který se během své kariéry objevil v přibližně 50 filmech mezi lety 1942 a 1967. Raná kariéra Max Elloy, vlastním jménem Maxime Elloy, začínal jako bubeník a účinkoval v muzikálech, než se plně věnoval herectví. Jeho filmová kariéra odstartovala v roce 1942 snímkem Mademoiselle Swing, kde ztvárnil postavu jménem Max. Ve stejném roce se objevil také ve filmu No Love Allowed jako hladový cestující. Během 40. let postupně budoval svou kariéru menšími rolemi, které však byly často výrazné a zapamatovatelné. Vrchol kariéry v 50. letech Skutečný průlom v jeho kariéře přišel v roce 1950 s filmem Nous irons à Paris (We Will All Go to Paris), kde ztvárnil roli Honorina, venkovského strážníka. Tento film režiséra Jeana Boyera se stal ve Francii mimořádně populárním a přilákal téměř šest milionů diváků. Snímek zachycoval poválečnou atmosféru a touhu mladé generace po svobodě a novém začátku, což rezonovalo s publikem v době, kdy se Francie vzpamatovávala z druhé světové války. Spolupráce s Laurelem a Hardym V roce 1951 se Max Elloy objevil v posledním společném filmu legendární komediální dvojice Stan Laurel a Oliver Hardy s názvem Atoll K (známý také jako Utopia). V tomto francouzsko-italském snímku ztvárnil postavu Antoina, muže bez státní příslušnosti, který se spolu s hlavními hrdiny ocitne na opuštěném ostrově. Přestože film byl poznamenán zdravotními problémy obou hlavních hvězd a produkčními potížemi, Elloyův výkon byl oceňován jako jeden z nejsvětlejších bodů celého snímku. Tintinovy filmy Pro mezinárodní publikum je Max Elloy nejznámější díky své roli Nestora, komorníka v zámku Moulinsard, ve dvou hraných filmech o dobrodružstvích Tintina, které byly natočeny podle populárních komiksů belgického autora Hergého. V roce 1961 se objevil ve filmu Tintin and the Mystery of the Golden Fleece (Tintin et le mystère de la toison d'or), kde jeho postava Nestora doplňovala hlavní hrdiny Tintina a kapitána Haddocka. O tři roky později si stejnou roli zopakoval v pokračování Tintin and the Blue Oranges (Tintin et les oranges bleues) z roku 1964. Tyto filmy, ačkoliv nebyly adaptacemi konkrétních komiksových příběhů, věrně zachycovaly ducha původních předloh a postavy byly vizuálně velmi podobné svým kresleným předobrazům. Pozdější kariéra V 60. letech pokračoval Max Elloy v hraní menších, ale výrazných rolí. Objevil se například ve filmu All the Gold in the World (Tout l'or du monde) z roku 1961 jako venkovský strážník. Jeho filmografie zahrnuje také snímky jako Les Lumières du soir (1956), kde hrál policistu M. Marcela, nebo Les Tortillards (1960). Svou filmovou kariéru zakončil v roce 1967, kdy mu bylo 67 let. Odkaz Max Elloy byl typickým představitelem charakterních herců, kteří sice většinou nehráli hlavní role, ale svými výkony dokázali obohatit každý film, ve kterém se objevili. Jeho komediální talent a schopnost ztvárnit různorodé postavy z něj učinily vyhledávaného herce pro francouzské filmové tvůrce. Přestože dnes není jeho jméno široce známé, jeho výkony v klasických filmech jako Nous irons à Paris nebo v Tintinových dobrodružstvích zůstávají trvalou součástí francouzské kinematografie.