Mario Nascimbene

Mario Nascimbene, narozen 28. listopadu 1913 v Miláně, Itálie, zemřel 6. ledna 2002 v Římě, byl jedním z nejvýznamnějších italských skladatelů filmové hudby 20. století. Jeho kariéra trvala šest desetiletí, během nichž složil hudbu k více než 150 filmům a získal několik prestižních ocenění za inovativní přístup ke kompozici. Vzdělání a počátky kariéry Nascimbene studoval kompozici a orchestrální dirigování na Konzervatoři Giuseppe Verdiho v Miláně pod vedením Ildebranda Pizzettiho. Po absolvování konzervatoře v roce 1935 se věnoval psaní komorní hudby a baletu. Jeho první filmovou prací byla hudba k italskému snímku L'Amore canta (Love Song) režiséra Ferdinanda Marii Poggioliho z roku 1941. Úspěch tohoto projektu mu otevřel dveře k nové kariéře a stal se jedním z mála italských skladatelů, jehož profesní dráha byla založena především na práci pro film. Průlom v italské kinematografii Po druhé světové válce navázal uměleckou spolupráci s významnými italskými režiséry jako byli Giuseppe De Santis a Roberto Rossellini. V poválečném období se intenzivněji zapojil do filmového průmyslu a pracoval s mnoha režiséry na široké škále filmů - od sociálně angažovaných neorealistických děl jako Roma ore 11 (Rome 11:00, 1952) až po historická epická díla jako Cartagine in fiamme (Carthage in Flames, 1960). Významná byla jeho spolupráce s režisérem Valeriem Zurlinim, která začala filmem Estate Violenta (Violent Summer, 1959), za který získal ocenění Nastro d'Argento. Hollywoodská kariéra Nascimbeneho práce si získala uznání ve Spojených státech, kde se stal prvním italským skladatelem, který psal původní hudbu pro hollywoodské produkce. Jeho průlomovým dílem byl film The Barefoot Contessa (1954) režiséra Josepha L. Mankiewicze s Humphreyem Bogartem a Avou Gardner v hlavních rolích. Následovaly další významné americké filmy jako Alexander the Great (1956) režiséra Roberta Rossena s Richardem Burtonem, The Vikings (1958) Richarda Fleischera s Kirkem Douglasem, The Quiet American (1958) Josepha L. Mankiewicze, A Farewell to Arms (1957) Charlese Vidora a Solomon and Sheba (1959) režiséra Kinga Vidora. Inovativní přístup ke kompozici Nascimbene byl průkopníkem v oblasti filmové hudby díky svému inovativnímu přístupu. Vynalezl zařízení zvané "Mixerama", předchůdce dnešních samplerů, které mu umožňovalo integrovat hudbu s přírodními, lidskými a uměle vytvořenými zvuky. Tento revoluční styl mu dovoloval začlenit do svých skladeb zvuky neorchestrálních nástrojů, jako byly brumle či harmonika, a dokonce i každodenní zvuky jako tikání hodin, zvonění cyklistického zvonku nebo slavné klapání psacích strojů ve filmu Roma ore 11. Mixerama bylo vysoce originální a užitečné zařízení, které umožňovalo vytvářet speciální hudební efekty prostřednictvím vícestopé synchronizace hudebních zvuků uložených na pásce. Pozdější kariéra a práce pro Hammer Films V pozdější fázi své kariéry Nascimbene pracoval na několika filmech pro britské studio Hammer Films, zejména na titulech jako One Million Years B.C. (1966), The Vengeance of She (1968), The Mummy (1969), When Dinosaurs Ruled the Earth (1970) a Creatures the World Forgot (1971). V těchto filmech využíval svůj charakteristický styl s důrazem na perkuse, kterými evokoval historická období zobrazená na plátně. Ocenění a odkaz Během své kariéry získal Mario Nascimbene tři ceny Nastro d'Argento za nejlepší hudbu - v roce 1952 za Rome 11:00, v roce 1960 za Violent Summer a v roce 1968 za Pronto... c'è una certa Giuliana per te. V roce 1991 obdržel prestižní cenu "Career David" od David di Donatello Awards za celoživotní přínos filmové hudbě. Na jeho počest byla v roce 2002 založena cena "Mario Nascimbene Award", která je udělována mladým skladatelům filmové hudby. Mario Nascimbene zůstává jedním z nejvýznamnějších italských filmových skladatelů, jehož inovativní přístup k filmové hudbě ovlivnil mnoho následovníků včetně Ennia Morriconeho. Jeho schopnost kombinovat tradiční orchestrální hudbu s experimentálními zvuky a technikami z něj činí průkopníka moderního filmového zvuku.